Pane doktore, vzpomenete si na...
Prosím, můžu vás zastavit? (skáče do řeči) Neoslovujte mě pane doktore, říkejte mi Tomáši. Já si na titulování nehraju, i své pacienty prosím, aby mi říkali křestním jménem. Je to civilnější a příjemnější.
Tak dobře, Tomáši. Vzpomenete si na svá předsevzetí, když jste převzal lékařský diplom?
Těžko bych dal dohromady aspoň jednu větu z lékařského slibu, který jsme skládali, ale to není důležité. Od začátku jsem věděl, že nechci na svou práci nahlížet jako na poslání, protože mi to vždycky přišlo neprávem nadnesené. Každý máme nějaké povolání, které se, doufám, snažíme dělat nejlíp, jak umíme, a je jedno, jestli jde o doktora medicíny, nebo truhláře, oba jsou pro společnost potřební.
