Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Hučí vám v uších? Vyvarujte se ticha, radí lékaři

  • 46
Tinnitus je odborný název pro šumění, pískání, praskání a podobné zvuky, které člověk slyší v uchu nebo v hlavě, aniž by vycházely z konkrétního zdroje zvenčí. Je nasnadě, že pro postiženého jedince je to problém velice nepříjemný a pokud je dlouhodobější, zhoršuje kvalitu jeho života.

Mnohdy může vést k depresím, bolestem hlavy, poruchám spánku a tak podobně. I proto je nutné vyhledat lékařskou pomoc, kterou pacientovi s největší pravděpodobností bude muset poskytnout neurolog ve spolupráci s odborníkem na problémy ušní, nosní a krční (ORL), v některých případech je nezbytná i pomoc psychologa.

Příčiny vzniku tinnitu, který je v naší republice diagnostikován zhruba u 800 000 pacientů, nejsou doposud zcela známé. Řada odborníků se přiklání k názoru, že vyšší výskyt nemoci má na svědomí narůstající stres, kterému jsme vystaveni, a stále hlučnější prostředí, které nás obklopuje.

„Musíme si uvědomit, že sluchové orgány zatěžujeme 24 hodin denně, zatímco jiné orgány, například zrak, během spánku nepracují,“ upozorňuje Zdeněk Čada, z kliniky Zámeček Malvazinky a dodává: „Tímto onemocněním si přechodně alespoň jednou za život prošel každý třetí člověk. Pokud ale tinnitus přeroste do chronické podoby, je farmakologicky těžko léčitelný.“ 

Opravdu závažným tinnitem trpí okolo jednoho procenta pacientů, přičemž u některých se může výjimečně projevit i částečná ztráta sluchu. Kromě nadměrného stresu a hluku považují odborníci za další možné příčiny vzniku tinnitu ušní a středoušní záněty, objevit se může také při nádorových onemocněních, při poškození krční páteře, trpět jím mohou i pacienti, jimž byla diagnostikována roztroušená skleróza. Také některá antibiotika a jiné léky mohou způsobit vznik tinnitu.

Zkrátka důvodů, proč někomu začne pískat, hučet nebo šumět v uších, je celá řada. Vědci se podle posledních výzkumů přiklánějí k názoru, že tinnitus není problém pouze sluchu či sluchové oblasti v mozku, ale že se jedná o mnohem komplexnější záležitost, na které se podílejí i další oblasti mozku. Navíc tinnitus se málokdy vyskytuje samostatně, většinou se projevuje jako následek jiných zdravotních obtíží.

Je nepříjemný, ale ne nebezpečný

Je nesmírně důležité, aby si každý, koho tinnitus postihne, uvědomil, že sám o sobě není nebezpečným a život ohrožujícím onemocněním, ovšem extrémně nepříjemný být může, a pro většinu lidí také je. V každém případě je ale nutné podstoupit lékařská vyšetření, která buď vyloučí možnost, že by tinnitus mohl být syndromem nějakého méně či více závažného onemocnění, nebo tuto možnost potvrdí a určí další léčbu.

Co vědět o tinnitu

Pojmem Tinnitus Auris, z latinského slova tinnire, což znamená znít nebo zvonit, se označuje symptom – občas se mluví také o syndromu –, který se u pacienta nejčastěji projevuje šelestem, zvoněním, hučením nebo pískáním v uchu či uších, které slyší pouze pacient a okolím není vnímáno. V těchto případech hovoříme o subjektivním tinnitu. Velmi vzácně se může vyskytnout i takzvaný objektivní tinnitus, který se u pacienta projevuje stejně, ale je slyšitelný i pro okolí nebo změřitelný fonendoskopem.

Podle doby trvání dělí lékaři tinnitus na akutní (do šesti měsíců trvání) a chronický (nad šest měsíců trvání). Ačkoli se obecně nejčastěji předpokládá, že tinnitus je způsoben ušním onemocněním, ve většině případů tomu tak není. Přesnou příčinu, zejména u chronického tinnitu, bývá velmi složité odhalit a pacient se musí obrnit pevnými nervy a odhodláním podstoupit dlouhou cestu za uzdravením. To navíc nemusí být stoprocentní, protože zatím neexistuje metoda, která by takový účinek zaručovala.

Nikdo, ani pacient, ani lékař, by také neměl podceňovat fakt, že chronický šelest vede k silnému psychickému tlaku, který může mít za následek nespavost, pocity strachu a depresivní stavy, a ve velmi ojedinělých případech se mohou objevit i sebevražedné sklony nebo sklony k sebepoškozování. Stejně jako u jiných onemocnění platí i u tinnitu pravidlo, že čím dříve se začne s léčbou, tím lépe, především pokud je akutní. Šance na vyléčení, respektive výrazné zlepšení stavu při brzkém podchycení nemoci jsou poměrně vysoké, a hlavně se dá včasnou diagnózou zabránit přechodu z akutní fáze šelestu do chronické.

Jak ho léčit?

Po pravdě řečeno: těžko. Neexistuje způsob, který by tinnitus, především ten chronický, dokázal zcela vyléčit; tak daleko ještě medicína bohužel není.

K dispozici jsou však léčebné postupy, jimiž lze jeho projevy potlačit a zmírnit. Pro akutní tinnitus se na mnoha pracovištích standardně využívá tzv. infuzní terapie, která spočívá v podávání kortikoidů a léků, které rozšiřují cévy, protože při akutním tinnitu bývá nedostatečně prokrvováno vnitřní ucho.

Další možností je terapie HBO, za touto zkratkou se skrývá hyperbarická terapie kyslíkem, která sestává z několika sezení v přetlakové komoře. Pacient pod dozorem lékaře inhaluje stoprocentní kyslík, který se lépe dostane až do buněk, a zajistí tak lepší prokrvení ucha. Obě metody jsou však vhodné pouze pro akutní tinnitus, nikoliv pro chronický.

Fungují alternativní metody?

Někteří z těch, kteří bojují se šuměním v uších, zkoušejí alternativní medicínu. Zkušenosti z takové léčby shrnuje specialista Martin Vašák z oddělení ORL Opava Medica takto: „Pacienti s tinnitem vyzkoušeli i více než deset různých terapií. Spousta senzačních úspěchů se později ukázala jen jako kachna nebo v nejlepším případě nereprodukovatelná metoda. Nicméně někdo může být při použití alternativních metod, jako je třeba akupunktura nebo homeopatie, úspěšný.“

Volba je tedy pouze v rukou každého jednotlivce. Co naopak doktor Vašák doporučuje, jsou relaxační cvičení. „Následující seznam rozhodně není úplný, ale například Jacobsonova metoda progresivní muskulární relaxace, Feldenkraisova léčebná tělesná terapie, Biofeedback, respirační cviky, meditace nebo jóga – ty všechny se ukázaly jako úspěšné.“ Informace o těchto a dalších cvičeních najdete na internetu. A pro pacienty, kteří trpí tinnitem, má lékař ještě jednu zásadní radu: Vyvarujte se ticha! Což se v souvislosti se zjištěním, že právě hlučné prostředí se podílí na vzniku šumění v uších, může zdát jako protimluv, ale v úplném tichu jsou zvuky v uších a v hlavě intenzivnější.

Článek vyšel v červencovém vydání měsíčníku Zdraví.