Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Test nemocnic: Vlídnost za 600, nadávky za 2000

  10:21aktualizováno  10:21
Redakce MF DNES v pěti nemocnicích testovala přístup lékařů k pacientům. Výsledek? Nezáleží na množství peněz a vybavení nemocnice přístroji.
Přístup lékařů se v jednotlivých nemocnicích velmi lišil.

Přístup lékařů se v jednotlivých nemocnicích velmi lišil. | foto: Profimedia.cz

Prásk! Na stole přistál svazek klíčů, tak jak jej tam přes půl ordinace hodil naštvaný lékař. Sestra jej po telefonu skoro deset minut přemlouvala, aby se na pacientku, tedy na mě, přišel podívat.

Přišoupal se za dalších deset minut. V triku s nápisy, bez jmenovky, bez pozdravu. „Odkdy jsou potíže? A to jdete teď?! Před půlnocí?! To je velice překrásné, velice. To je úplný nonsens, to se může stát jen v Čechách, v socialistickém zdravotnictví, kdy je všechno gratis. Cože? Že si to platíte?“ vynadal mi na úvod a zasedl ke klávesnici počítače, aniž se na mě podíval.

Takto přijímají pacienty, kteří přijdou s bolestí břicha v noci na pohotovost, v havířovské nemocnici.
„Jaké užíváte léky? Alergická? Operace? S kým bydlíte? Cože?! Proč to chci vědět? Je to prostě součást vyšetření,“ zavrčel lékař od vypisování chorobopisu. Omyl. Na takovou informaci nemá právo.

Diagnóza za tři vteřiny
Pak se dvěma prsty jedné ruky na tři vteřiny dotkl mého břicha a zavěštil: „Infekce močových cest.“ Za dvě minuty a z dálky dvou metrů už to bylo těhotenství. „Co teď? Uděláme nějaké ,labáky‘, které budou zřejmě negativní, dáme vám nějaký prášek a půjdete domů,“ řekl.

„Proč jste nešla jinam? Třeba do Ostravy?“ ptá se už potřetí sestra, když mi nabírá krev. Mám pocit, že nejsem pacient, ale otravný hmyz. Lékař i sestry totiž co chvíli obrátí oči v sloup a smějí se mi.

Když po hodině odcházím i s výsledky, lehčí o tisícikorunu a bohatší o recept na lék proti bolesti páteře, lékař, jehož podpis na papírech zní Frolo Martin, vše završí dotazem: „A proč jste studovala v cizině? To nemáme dobré školy tady?!“

Voda? To není můj problém...
Myslela jsem, že méně profesionální přístup mě už potkat nemůže, ale spletla jsem se. O čtyři dny později v Ústřední vojenské nemocnici se těsně před devátou večer otevírají dveře od chirurgické ambulance.

„... jsem se ptala, jestli se někdo hlásí,“ vynadá mi sestra místo pozdravu, když zareaguju o dvě vteřiny později na její otázku. Míří ke mně s napřaženou rukou: „Tak vy jste bez dokladů? No to je skvělý! Vy se vrátíte z Ameriky, jedete do Prahy a nemáte ani pojištění! A kdyby vás někdo přepadl, tak vám je jedno, že nikdo neví, jak se jmenujete, co?“

Dveře se za ní bez dalšího slova zavřely. Na čtyřicet minut. Aniž se mě někdo zeptal, co mi je. Přijde však slečna z vrátnice a chce podepsat, že případné vyšší náklady léčby uhradím. Kopii nedostanu, ač ji chci. Co mi je, ji taky nezajímá.

Mám žízeň, tak jdu k vrátnici, kde stojí barel s vodou. Teď však chybějí kelímky i barel. „Tak s tím vám nepomůžu,“ krčí rameny vrátný. Jdu k automatu na nápoje. Jenže přístroj bere nanejvýš dvacetikorunové mince a mou padesátikorunu mi ve vrátnici nerozmění.

Zkouším to u sestry na ambulanci. „Nemám. Na vrátnici je voda. Není? Hm, tak s tím vám nepomůžu,“ krčí rameny a zabouchne za sebou dveře. Maličkost? Možná.

Dva dny předtím mi příjemný lékař a milá sestra v břeclavské nemocnici vysvětlili i to, nač jsem se neptala, a podali mi ruku při odchodu. Taky maličkost, která nic nestojí.

A v nemocnici, která vypadá zvenčí i zevnitř zdaleka nejhůř ze všech navštívených, a dokonce tu zeje ve stropě půlmetrová díra, z níž čouhají cihly - v Příbrami - se sestra Radka Holcmannová několikrát omluvila za čekání a stále se ptala, jestli vydržím. Nemusela. Takový nápor vážných pacientů, jaký byl tady, neměli nikde jinde. Stejně profesionální byl i lékař Jiří Chvála.

I on podrobně vysvětlil všechny výsledky, stačilo jen projevit zájem. „A do té lékárny jděte zítra do obchodňáku, jinde byste ten lék sháněla marně,“ volala sestra do mých zad při odchodu ještě jednu radu. Zdarma.


Výsledky testu

Nemocnice s poliklinikou Havířov
den: 17. dubna čas: 23.20 až 01.14 Nejhorší zážitek. Nejprve sestra lékaře telefonicky několik minut přesvědčovala, aby se na pacientku přišel podívat. Když to udělal, dorazil lékař v triku s nápisy, na redaktorku se téměř nepodíval, sedl k počítači a vybafl: „S kým žijete?“ Na otázku, proč to chce vědět, zněla odpověď: „Kvůli vyšetření.“ Odběry krve, které nechal udělat, komentoval slovy: „Stejně tam nic nebude...“ Mezitím si redaktorka vyslechla, proč proboha přichází o půlnoci, jak to, že nemá doklady, a proč jde zrovna sem, když v Ostravě jsou taky nemocnice... Vyšetření skončilo tím, že lékař vyjádřil podiv, proč redaktorka studovala v cizině. „To vám nestačily naše školy?“ Nemocnice si účtovala 987 korun.

Nemocnice Břeclav
den: 18. dubna čas: 21.17 až 23.50 Vrátná nejdřív řekla, že pohotovost je jen do devíti, ale když se redaktorka nenechala odbýt, poslala ji vrátná na chirurgii. Tady sestra bez vyšetření, na chodbě, usoudila, že jde o gynekologickou záležitost, a „problém“ odeslala jinam. Vyšetření na gynekologii však bylo profesionální i lidsky příjemné. Lékař, který právě přišel od porodu k „banalitě“, byl ochotný, předem oznamoval, co se chystá udělat a co bude bolet. Všechny výsledky pečlivě vysvětlil a sám od sebe podal i řadu informací navíc. Na závěr podal „pacientce“ ruku. Negativním zážitkem však bylo bloudění po temné nemocnici, kdy se redaktorce podařilo najít východ až po zoufalé čtvrthodině, a to ještě vedl na staveniště. Nemocnice si účtovala 616 korun.

Oblastní nemocnice Příbram
den: 20. dubna čas: 21.20 až 00.35 Nejprofesionálnější přístup. A to přesto, že chirurgie měla ten večer nejvíc práce ze všech navštívených nemocnic: pacient s popáleninami obličeje, žena zvracející krev, šestiletý chlapec s rozseknutou hlavou, dívka, která omdlévala... Sestra brala nejdřív pochopitelně akutnější případy, ale pravidelně se chodila ptát, jestli ještě „pacientka“ vydrží. A čtyřikrát se za dlouhé čekání omluvila. Nikdo nekomentoval, že je redaktorka bez dokladů. „Aha, takže samoplátce,“ pronesla sestra samozřejmě. Když se ukázalo, že nemocniční výdejna léků není schopna přijmout platbu za lék na receptu, sestra neváhala po půlnoci obvolat všechna oddělení, jen aby sehnala dvě první pilulky, aby léčba mohla začít hned. Nemocnice si účtovala 548,90 Kč.

Ústřední vojenská nemocnice v Praze
den: 21. dubna čas: 20.55 až 23.06 Druhý nejhorší zážitek. „No to je teda skvělý! Takže vy si klidně chodíte bez dokladů a zdá se vám to normální!“ rozkřikla se na redaktorku sestra z chirurgie rovnou na chodbě. Tři čtvrtě hodiny nikoho nezajímalo, co „pacientce“ je. Místo toho přišla slečna z vrátnice a nechala redaktorku podepsat papír, že uhradí léčbu. Kopii však „pacientka“ nedostala. Stejně tak nedostala sklenku vody. „To není můj problém,“ oznámila sestra. Nemocnice si účtovala 2295 korun. Poznámka. Vyšetření byla prakticky všude stejná: klinické vyšetření chirurgem a základní orientační vyšetření moče a krve. S výjimkou nemocnice v Břeclavi, kde šlo o vyšetření lékařem a ultrazvukem, bez laboratorních testů. V případě Havířova bylo jedno laboratorní vyšetření navíc - kvůli vyloučení možného těhotenství.




Nejčtenější

Nebezpečná móda. Nepodařené tetování je nejen směšné, může i zabíjet

Když se tetování podaří, může to být sexy. V opačném případě to může být velký...

Tetování už dávno není rebelským kouskem, který schováváme pod košilí či šaty, abychom v práci nepobuřovali. Pro mnohé...

Chudým kráskám plní jejich sny. U dcery bych byl zásadně proti, říká

(ilustrační snímek)

Luxusní dárečky, výlety za hranice šedého průměru, nákladný život v krásných kulisách... Která žena po něčem takovém...



Análie nebo Melanomia? Rodiče se předhánějí ve vymýšlení neobvyklých jmen

(Ilustrační snímek)

Většina z nás vybírala jména potomků v rodině, případně ve známé knížce Jak se bude jmenovat? Výběr jména u nás i dnes...

Kristina Bazanová: Holka z maloměsta je ve 23 letech módní milionářkou

Blogerka Kristina Bazanová na filmovém festivalu v Cannes (květen 2016)

Ve 23 letech pravidelně létá první třídou, bydlí na střídačku na dvou kontinentech, je tváří několika velkých značek,...

Příběh Karolíny: Manžel má milenku a odmítá ji opustit

(ilustrační snímek)

Vdaná jsem už téměř patnáct let. Za tu dobu mi manžel byl několikrát nevěrný, ale vždy, když to na něj prasklo, své...

Další z rubriky

Ten náš kluk je holt menší! S poruchou růstu se potýkal i Lionel Messi

Lionel Messi v akci při utkání Ligy mistrů, které hrála Barcelona proti...

Tisíce dětí v Česku trpí poruchou růstu. Jejich rodiče to přitom mnohdy ani nevědí a myslí si, že s malým vzrůstem...

OBRAZEM: Nejpodivnější rentgenové snímky, ze kterých jde mráz po zádech

Rentgenové snímky jsou pro lékaře neocenitelným zdrojem informací o stavu...

Rentgenové snímky jsou pro lékaře neocenitelným zdrojem informací o stavu pacienta. A jak uvidíte na následujících...

Digitální pilulka je na světě! Bude hlídat, zda pacient dodržuje léčbu

Ilustrační snímek

Pilulka se zabudovaným senzorem vysílá z pacientova žaludku data o tom, zda a kdy si lék vzal. Údaje pak mohou lékařům...

Utýrala holčičku v pěstounské péči. Musíme teď zpřísnit zákony?
Utýrala holčičku v pěstounské péči. Musíme teď zpřísnit zákony?

Tragický případ z minulého týdne nejspíš pohne českými zákony o pěstounské péči.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.