Za Terčiným odhodláním ale není jen touha ztratit nějaké to kilo prostřednictvím běhu a správné stravy. Její pohnutky jsou hlubší, chce být ve svých 17 letech víc fit, aby mohla běhat s mámou se stejnou lehkostí jako ona a v těchto chvílích si ji užívala jen pro sebe. O jejích touhách a o tom, jak na sobě pracovala první měsíc a co vše v životě musela změnit, jsem psala v únoru. Nyní se přesuneme o dva měsíce později, do současnosti.
„Bylo to super, čekala jsem, že to bude náročnější,“ říká Terka o svém prvním závodě a dodává tak kuráž všem, kteří ještě váhají své „poprvé“ absolvovat. „V cíli jsem byla hrozně unavená a zároveň nadšená, že jsem to zvládla,“ líčí pocity na konci sedmikilometrové tratě v ostravském Bělském lese a dodává, že cestou se motivovala právě dalšími lidmi na trati. „Když to dají oni, tak já taky!“
Nervozita z prvního závodu je tedy za námi. Terka je tichý dříč, který o všem přemýšlí. S mými radami naložila vskutku dobře. I díky tomu si odnáší tak dobré vzpomínky. Základní pravidlo bylo na začátku se neutrhnout s davem a vyběhnout tempem o trochu pomalejším, než jsme pro daný závod zvolily. Teprve v poslední třetině závodu směla zrychlit, a to jen pokud by cítila, že zbývá dostatek rezerv. Díky tomu, že se na začátku nezakyselila překotným tempem, zvládla vše vyrovnaně uběhnout a na konci trochu zrychlit. Doběhla tak v čase, který si zvolila za svůj cíl, bez pocitu polykání andělíčků. Čočka fotografa v cíli tento pocit zdokumentovala.
Cíl je splněn, a to přesto, že příprava nebyla zcela ideální. Terka si v prvních dvou měsících procházela krizí „proč nehubnu“ a ještě k tomu byla před závodem plných 14 dní bez běhu, který vyměnila za lyže s jasně danou stravou „školního lyžařského kurzu“. Z toho jsem se snažila udělat přednost a nabádala Terku, aby využila čas pro odpočinek těla od běhu a mysli od stravovacího režimu, vždyť život není jen běh a dřina. A povedlo se. S čistou hlavou naskočila Terka bojovnice po pauze opět do tenisek, zatla zuby a rozběhala se. Jako bonus má konečně i výsledky v oblasti stehen a břicha, pár centimetrů je dole a nálada nahoře!
Někomu to jde lépe, někomu dal osud do vínku těžší cestu, ale nic není nemožné. Stačí jen chtít a Terka evidentně chce.
Co přinesou další týdny
Přes těžké období začátků a „nevýsledků“ nám určitě svítá na lepší časy. Terka je rozběhaná a brzy pokoří metu deseti v kuse uběhnutých kilometrů, které jen podpoří její snahu zhubnout, jak tvrdí trenérka Tereza Šádková, s níž tréninkový plán konzultujeme. S nižší tělesnou váhou přijde ruku v ruce i zrychlení a pocit, že mámě už je rovnocenným partnerem.
Je jaro, vzduch je teplejší, překlenuly jsme období pálení na plicích, a tak zakomponujeme do tréninku i rychlejší tempa. Cíl je jasný, desítka v krásném prostředí plzeňského Borského parku.
