Než se člověk rozkouká, má doma z malého dítěte mladého puberťáka, který se začne zajímat o svůj vzhled, ale i o to, co si o něm myslí opačné pohlaví. Pro rodiče to může být šok, ale to jejich děti příliš nezajímá. Začne to chozením, které mnohé rodiče vyděsí, protože může nastat třeba ve třinácti letech i dřív. Většinou chození v tomto věku znamená spíš sociální status než nějakou vážnější romantickou nebo sexuální známost. Zpravidla zahrnuje vzájemnou interakci na sociálních sítích, společné návštěv kina a držení se za ruce na školních chodbách nebo v nákupním centru.
Brzké začátky chození
Již v této době je dobré se s dítětem o vztahu bavit a ujasnit si „pravidla hry“ - třeba vaše představy ohledně začátku sexuálního života, ale třeba i to, kolik času by mělo dítě trávit s partnerem v porovnání s dalšími kamarády a jinými aktivitami. Odborníci u dětí mladších patnácti let upozorňují zejména na to, že by děti neměly s partnerem trávit veškerý volný čas, protože se tím ochuzují o rozšiřování své sociální sítě.
„Přijetí partnerského vztahu dospívajícího dítěte může být někdy pro rodiče obtížné, obzvláště když milovaný/á není úplně podle jejich představ. Strategičtější je vztah podporovat a stát se spíše průvodcem jejich první vztahové či intimní zkušenosti,“ radí Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky.
S přibývajícím věkem jsou i vztahy vážnější, dospívající jsou do nich více citově zainteresováni a vlastně se učí, jak partnerství a city fungují „naživo“ . Rodiče by si v tu chvíli měli zachovat otevřenou mysl a být ochotni naslouchat, předčasně nesoudit a nevyvozovat závěry.
Nevíte, co si myslet o novém příteli nebo přítelkyni svého dítěte? Zkuste ho pozvat k vám domů, seznamte se a zkuste zjistit, jaký je doopravdy. Vaše dítě na svém partnerovi určitě vidí něco, co stojí za ocenění.
Kateřina Schmidová upozorňuje také na to, že kvalita vztahů je různá, což ovlivňuje mnoho proměnných včetně naplňování potřeb v dětství, výchovného stylu rodičů a jejich partnerského vztahu. Nezdravé a komplikované vztahy přitom mohou vznikat již u prvních lásek.
Manipulace, kontrola i agrese
„Domnívám se, že u dospívajících se může projevit různá škála násilného chování. Moje zkušenost je, že se to týká především dívek, které jsou svými chlapci manipulovány, opakovaně je kontrolují a zakazují kontakty či aktivity s ostatními přáteli. Dále je mohou ponižovat a především své chování stupňovat. Může se střídat období vyznávání lásky s obdobím nenávisti a ponižování, což se stane ustáleným chováním, které dívky ospravedlňují tím, že ‚on je přece miluje‘,“ popisuje Kateřina Schmidová.
Problém podle ní začíná, když se rodiče dozvědí, že k jejich dítěti se chová partner či partnerka neadekvátně, začíná ho ponižovat, manipulovat či dokonce fyzicky napadat. I když se k vám podobná informace dostane, zachovejte chladnou hlavu a hovor veďte pokud možno klidně. „První, velmi častou reakcí dítěte je, že partnera ospravedlňuje, vnímá upozornění rodičů jako útok a někdy může přestat sdělovat další podrobnější informace,“ popisuje situaci, kdy dospívající není schopen náhledu na situaci. Jen zdánlivě lepší výchozí pozicí podle Schmidové je, když dospívající je schopen si přiznat neadekvátnost partnerova chování, ale nemůže si zkrátka pomoci, protože se na něm stal emočně závislý. Pokud vztah dospěl do této fáze, rodičovské zákazy a příkazy již nic nezmůžou.
Varovné signály
zdroj: Psychology Today |
„Pokud je váš dospívající na partnerovi citově závislý, žádné zákazy nepomohou. Jediným vhodným postupem je, že byste zde vždy měli být pro své dítě, chápat jeho pohnutky a reflektovat neadekvátnost chování jeho partnera. Řešit s ním, co mu takový vztah přináší, pojmenovávat jeho závislostní chování a společně s ním hledat zdroje, aby byl schopen od partnera odejít,“ upozorňuje vedoucí Rodičovské linky.
Pokud se vaše dítě ocitlo v podobném vztahu, je vhodné dospívajícího motivovat pro psychologickou a terapeutickou pomoc, kde se může podívat na to, jakou roli ve vztahu hraje, co mu vztah dává a co bere.
„Dále má možnost posílit své sebevědomí a podívat se, kde potřeba nechat si ubližovat vzniká. V případě opakovaného fyzického napadání dospívajícího mohou rodiče na partnera podat trestní oznámení. Na druhou stranu terapeutickou pomoc potřebuje i partner, který násilí vyvolává, jelikož jeho chování má také své příčiny,“ dodává na závěr Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky
