Naši se rozvedli, když mi bylo 15 let. Od té doby jsem se s tátou vídala jen sporadicky.
Bydlel v jiném městě a cestu jsme k sobě našli až mnohem později, když už i mé děti byly na světě. Táta žil s paní Haničkou na hromádce posledních zhruba 20 let.
Brala jsem ji jako jeho partnerku a vždycky se k ní chovala slušně. Poslední rok, než táta umřel, se o něj hodně starala. Problém nastal po jeho smrti. Byt i všechny jeho úspory jsem zdědila já. Nezanechal žádnou poslední vůli, takže paní Haničce nezbylo nic.
Ani ve snu by mne nenapadlo ji z bytu vyhazovat, byla přeci tátovou dlouholetou partnerkou, i když nebyli manželé. Takže jsme se domluvily, že bude byt jeho družstevní byt dále užívat.
Po nějakém čase mi ale Hanička volala, že nezvládá z důchodu platit nájem, když je na to teď sama a že by uvítala, kdyby se byt vyměnil za menší. Říkala jsem si, že je to ode mne velký ústupek, protože jsem chtěla byt pro své děti až dorostou, ale byla jsem ochotná vyjít paní Haničce vstříc.
Jenže z dalšího dohadování vyplynulo, že si Hanička představuje, že malý byt přepíšu na ni. Úplně mě to vyvedlo z míry a kategoricky jsem odmítla. Manžel mne v tom podpořil a říkal, že by mohla být ráda, že jsem ji nevyhodila. Myslí si, že pokud se jí to nelíbí, ať se odstěhuje.
Hanička teď obchází příbuzné a rozhlašuje, že jsem mrcha. Vyhazuju starou ženskou na ulici. Vyvrcholením všeho je, že mi volali z bytového družstva, že dlužím nájemné za tři měsíce. Hanička prostě přestala platit. Všechny dluhy (včetně elektriky) jsem uhradila a teď nevím co dál. Poraďte mi prosím.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 26. října 2009. Anketa je uzavřena.
