Měla být prvním vnoučetem i pravnoučetem v obou rodinách a tak těšení se na ní bylo opravdu obrovské.
Termín porodu jsme měli 3.1., tudíž to bylo u nás docela napínavé kolem Vánoc (že by to byl dáreček pod stromeček ?), na Silvestra (že by silvestrovské štěstí ?), 1.1. (že by první dítě roku ?). V rodině se uzavíraly sázky, kdypak se naše zlatíčko narodí.
| VŠECHNY VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE |
Gruntování zabralo
Vánoce i Silvestr byly tatam, a tak jsem 3.1. napjatě čekala, zda se malá rozhodne podívat se na svět. Ovšem neměla se k tomu a nechystala se ani následující 3 dny.
S celou rodinou, bombardující mě telefonátama typu „tak co ?, už ?“, jsem začínala být nervozní i já a tak jsem se v sobotu rozhodla, že malé trošku „pomůžu“. Pustila jsem se do velkého úklidu, luxování, vytírání, žehlení. S manželem jsme vyšli na delší procházku a nevynechali jsme ani výšlap schodů. Ten večer jsem usínala unavená a napjatá, zda ta celodenní námaha měla smysl.
Ve 2:30 hod. mě probudil proud plodové vody.. „povedlo se !“, zajásala jsem.., už brzy uvidím svojí holčičku. Se slovy „už je to tady!“ jsem probudila manžela a pomalu jsme se chystali do porodnice. Jeli jsme tmou, prázdnými ulicemi do Podolí. Strach z porodu se mísil s těšením se na naše zlatíčko. Přemýšlela jsem o datu kdy se naše princezna podívá na svět. Došlo mi, že je právě 7. 1. 2007. No jistě, vždyť sedmička se v naší rodině traduje! 7.1. se narodila moje babička, 7.10. můj manžel a 7.11. jeho otec. Později jsem si uvědomila, že poslední ovulaci jsem měla 7. 4. Takže má holčička je na 9 měsíců přesná!
| JAK JSEM RODILA? Napište nám. Vybrané příběhy oceníme knihou z nakladatelství Zoner Press z edice Encyklopedie ženy. |
Musí to bolet pořádně!
V Podolí nás po vstupní prohlídce zavedla porodní asistentka na moderní, výborně vybavený porodní pokoj s koupelnou. V tu dobu jsem ještě netušila, že tam strávíme skoro 24 hodin…
Bolesti přišly kolem osmé ranní a brzy jsem je naměřila už po 3 minutách, zatím slabé. Naivně jsem si říkala.. „tak jestli tohle je ono, tak to bude pohoda..“ Sestra mě ovšem ubezpečila, že to musí bolet a pořádně! Celý den jsem byla připojena na monitor, protože naše malá vyvíjela pohyby jen velmi zřídka, téměř jsem je necítila.
Hodně mě to znervozňovalo, ale její srdíčko naštěstí prokazovalo správnou činnost. Bolesti se začaly stupňovat a byly urputnější a bolestivější, hlavně v zádech. Snažila jsem se neustále dýchat tzv. psím dýcháním.
Mezitím mě v intervalech prohlížely porodní asistentky a hlásily otevření pouze na 4 prsty, po dvou hodinách pouze na 5.., po dalších jen na 6.. byla jsem zoufalejší čím dál víc. Po 12-ti hodinách od odtoku plodové vody mi museli dát kapačkou antibiotika kvůli infekci, která by malou mohla ohrozit (kanylou mi antibiotika pak podávali ještě další 3 dny).
Nemohli mi kvůli tomu ani píchnout Epidural, který jsem původně vůbec neměla v úmyslu si nechat dát, ale později jsem o něj v bolestech prosila. Dostala jsem alespoň injekci proti bolesti, její účinky jsem ovšem nezaznamenala. Píchli mi také oxytocin na lepší otevírání. Pak jsem dostala vysokou horečku a na ní Paralen. Byla jsem z toho všeho už opravdu hodně vyčerpaná.
Bude to asi modelka
Manžel byl zničený se mnou a moc mi pomáhal masáží a hlazením zad při každé kontrakci. Ruce měl už skoro odřené. Po 19-ti hodinách od odtoku plodové vody mě opět přišli prohlížet a sdělili, že jsem otevřená jen na 7 prstů, bylo 21:35 h. To už jsem byla opravdu zoufalá a křičela, že už to nevydržím. Pomalu již plánovali císařský řez, protože miminku se dařilo v bříšku čím dál hůře.
Paní doktorka mi navrhla, ať zkusím při každé kontrakci tlačit co to jde.. tak jsem opravdu z posledních sil zabrala. Když po 5-ti minutách přišla porodní asistentka, už jsem jí hlásila silný tlak na konečník. Divila se, že bych to tak rychle zvládla protlačit, ale při prohlídce zjistila, že už je porod opravdu na spadnutí a vše se začalo sbíhat velice rychle. Z posledních sil jsem se snažila vnímat a plnit instrukce porodní asistentky.. zadržet dech, tlačit… To, že každým okamžikem uvidím konečně svojí berušku mi dodalo síly a ve 21:56 jsem slyšela krásné „maminko máte vlasáče, má strašně dlouhé nohy, bude to asi modelka“.
Další člen se šťastnou sedmičkou
Samotný porod trval asi 10 minut, bolesti byly v tu ránu zapomenuty a na bříšku mi ležela krásná vlasatá Anetka. A nemýlila jsem se – podobou celá tatínek ! I pro něj to byl silný zážitek, dojetím brečel. Byli jsme šťastní rodiče a nervozní rodině, čekající od rána, jsme konečně mohli rozeslat radostnou zprávu.. Teta Hanka se zaradovala o to víc – vyhrála totiž sázku!
A další člen rodiny se šťastnou sedmičkou v datu narození je na světě! Jsem moc ráda, že to bylo právě v Podolí, protože všichni se tam k nám chovali velice mile, usměvavě, ochotně, podporovali mě a další miminko chci opět rodit jedině tam.
