Vaše dětství nebylo jednoduché. Do svých šesti let jste vyměnila třikrát jméno a vystřídala tři domovy. Vnímáte to dnes jako handicap?
Vždycky máte možnost volby. Buď se ztotožníte s rolí oběti a setrváte v ní, nebo vás to k něčem hecne a já se hecla. Staré křivdy bych v sobě nedokázala nosit dlouho a žít s nenávistí se nedá. Možná zní moje odpověď jako z příručky o osobním rozvoji, ale tak to zkrátka je. Nebaví mě být z věcí smutná, raději se raduji.
Rozvod rodičů většinou děti nějak poznamená, vás to tedy spíš zocelilo?
Samozřejmě, že mě to poznamenalo. Do šesti let se údajně nejvíc formuje osobnost dítěte a moje první roky života byly plné změn. I když jsem byla milovaná, z tohoto období jsem si nesla jistá zranění. Změna domovů, adaptace na nová prostředí a nové rodiny… V dětech tohle zůstává.
Musela jsem si najít svou vlastní cestu. Z toho asi pramenila i ta vůle a touha něco dokázat. Když tohle přimícháte ke kozoroží povaze, máte odpověď.
