Když se vysokoškolák Jiří Müller z malé obce na pomezí jižních Čech a Vysočiny začal před více než rokem čím dál víc zadýchávat, myslel si nejdřív, že ho dostihla nějaká alergie.
Jelikož mu bylo hůř a hůř a k únavě se přidala nevolnost, vydal se k doktorovi. Najednou dostal jeho život nečekaný spád – nemocnice v Jindřichově Hradci, pak v Budějovicích a nakonec pražský Institut klinické a experimentální medicíny. Tam mu loni 8. května voperovali přístroj, o kterém se mluví jako o umělém srdci. Speciální turbína čerpá krev místo nemocného orgánu.
Komu stroj pomáháJsou to nejčastěji lidé s civilizačními chorobami. U některých pacientů nestačí léky ani operace. Při čekání na transplantaci je potřeba dočasně použít umělé srdce. Co je to umělé srdce? Pro koho se používá? |
Jiřímu bylo dvaadvacet let. "Do té doby jsme byl úplně zdravý, sportoval jsem, hrál jsem basketbal, studoval vysokou školu," popisuje mladík. Příčinou jeho potíží byla nemoc zvaná dilatační kardiomyopatie, při níž se zvětší levá srdeční komora tak, že přestane fungovat. Někdy za to může dědičnost, někdy přechozená viróza, často se příčina nikdy nezjistí.
Pacientů, kteří mají v těle stejný přístroj jako Jiří, sledují v IKEM (který je průkopníkem této metody v Česku) momentálně šestnáct. "Rychloobrátková turbína se umísťuje do nadbřišku, nasává krev z levé komory a odvádí ji do aorty," popisuje kardiochirurg Jan Pirk. V těle zůstává i oslabené srdce, jehož pravá komora funguje dál. Představa, že umělé srdce bude orgánem, který se voperuje a plně nahradí to, které selhalo, je podle Pirka zatím spíše vzdálenou budoucností.
Největší výhodou popisované metody je, že pacient nemusí ležet v nemocnici. Může žít víceméně běžný život. "Ale jsem na baterky, podobně jako notebook," usmívá se Jiří Müller. Přístroj potřebuje energii zvenčí, kterou mu dodávají baterie v příruční tašce, s nimiž je přímo spojen kabelem. Ten ústí z těla kousek od jater. Jedny baterie vydrží několik hodin, dobíjet se dají v přístroji, který má mladík doma. Na noc se turbína připojuje rovnou k němu. Podle Jiřího je to samozřejmě omezující, ale na druhou stranu stačí, když do IKEM chodí na kontrolu jednou za několik týdnů. Krom toho musí každý týden na kontrolní odběry krve, ale na to stačí lékař poblíž domova.
Jeho cílem však zůstává transplantace srdce – přístroj může v těle být nejvýše několik let.
Jiří je zapsán na čekací listině. Mezitím se vrátil na ČVUT. "Mám individuální plán, ale bydlím normálně na koleji, jen kvůli riziku infekce nejezdím MHD, ale autem. Na školu jsem se vrátil i kvůli své paní doktorce, která mě k tomu trochu dokopala. Jinak bych vlastně neměl co dělat," říká Jiří o lékařce z IKEM, k níž jezdí na pravidelné kontroly.
Tašku mi neberte, mám v ní baterkyZápisník reportérky Radky Wallerové Čekali jsme s fotografem ve vestibulu pražského IKEM na mladého muže, kterému loni selhalo srdce. A který i nadále může studovat vysokou školu a bydlet s rodiči nebo na koleji díky srdci umělému. Malý přístroj pomáhá nemocnému orgánu pumpovat krev do celého těla. Když mladík přišel, ani byste nepoznali, že mu loni lékaři pomohli skoro na poslední chvíli – sice byl trochu pobledlý, ale jinak k nerozeznání od kohokoli na ulici. Kolega si už představoval, jako ho vyfotografuje – nejdřív ho nasměroval před obří maketu srdce, pak ho vyzval, aby si na chvíli odložil malou tašku, co měl přes rameno. A pohyby ruky naznačil, že mu ji už už sundává, zatímco já natáhla svou ruku, že kabelu na tu chvíli pohlídám. Mladík však, že ji nedá. Mohlo nás napadnout cosi o člověku, co neprojeví kousek ochoty, ale to by byl další omyl. "To nejde, mám v ní baterky k srdci a musím ji mít pořád u sebe," vysvětlil nám totiž pacient, naštěstí s úsměvem. A ukázal kabel, který vede z tašky přímo |
