Tanečník Yemi A. D. při rozhovoru pro OnaDnes.cz

Tanečník Yemi A. D. při rozhovoru pro OnaDnes.cz | foto: Dalibor PuchtaiDNES.cz

Tanečník Yemi A. D.: Děkuji za to, že žiji v Česku

  • 34
Za poslední rok se z osmadvacetiletého Yemiho A. D. stal registrovaný partner, sympaťák z televize a úspěšný majitel tanečního studia. Nakonec se mu povedlo ohromit i americký showbyznys, když si ho na pódiovou režii k vystoupení a videoklipu vybral slavný rapper Kanye West.

vizitka

* Yemi Akinyemi Dele se narodil v Liberci 4. listopadu 1981.

* S tatínkem, nigerijským korunním princem, se viděl poprvé od dětství v roce 2004, kdy přijel z Nigérie po osmnácti letech do Prahy.

* Nigérii ještě nikdy nenavštívil.

* S podnikáním začal v šestnácti letech, kdy založil cestovní kancelář.

* Je vicemistr ČR ve sportovním aerobiku federace IFAA.

* V devatenácti letech byl vybrán pro hlavní taneční sólovou roli do muzikálu Monte Cristo, ačkoliv do té doby profesionálně netančil.

* Ve stejném roce začal moderovat hitparádu ESO na TV Nova.

* Absolvoval několik letních seminářů na taneční škole v Los Angeles.

* Založil uměleckou produkci JAD Dance Company, dále agenturu pro mladé talenty JAD People a taneční školu Dance Academy Prague.

* V roce 2007 hrál roli Kentaura ve filmu Letopisy Narnie: Princ Kaspian.

Máte za sebou spolupráci s jednou z největších současných hudebních hvězd, čeho můžete víc dosáhnout?
Ta otázka je docela na místě. Popravdě teď sám nevím. Všechno se seběhlo hrozně rychle, jsem rád, že jsem mohl zareagovat, protože kdyby se mi ta nabídka naskytla třeba uprostřed stavby taneční školy, tak bych odjet nemohl. Ale dneska mám tým lidí, naší "JADovou" rodinku, a oni všechno sami zastali.

Budete s Westem spolupracovat dál?
Měl bych mít další zakázky, ale řekl jsem si, že kdyby to nevyšlo, tak toho svého jsem si dosáhl. Setkal jsem se s Justinem Timberlakem, Eminemem, Lady Gagou, Rihannou i s mým oblíbeným Morganem Freemanem, který obdivoval naše tanečnice. Pro mě už má dneska život jiný směr než honička za kariérou.

Ale je vám teprve osmadvacet let, to přece není věk na důchod.
Povím vám, že už jsem dost vyčerpaný. Pracuju od šestnácti let. Je pravda, že práce v Americe mě nabila. I když tam vlastně týden nespím, tak to pro mě není fuška. To co tam zažívám, tady asi ničím jen tak nepřebiju.

Jak na vás působil Kanye West? Říká se o něm, že není zrovna jednoduchá osobnost.
Nebudu nikoho pomlouvat, každý člověk je nějaký. Naučil jsem se být v životě hodně tolerantní, protože pracuji s klienty pořád. A ti mají vždycky pravdu. Ale přeji si, aby jsme k sobě chovali vzájemný respekt a myslím, že ten jsem si u Kanyeho získal. Nekřičí na mě a není na mě nepříjemný jako na ostatní. Ale je neskutečně náročný a při práci s ním zažívám ohromné stresy.

Tanečník Yemi A.D. ve své Dance Academy Prague

Jste v extrémních situacích klidný?
Moje asistentka Ashley, tanečnice Beyoncé, kterou můžete znát z klipu Single Ladies, mi řekla, že obdivuje, jak dokážu v takovém stresu pracovat. Myslím, že člověk s horkou hlavou dělá chyby. Potřebujete klid a vyrovnanost, abyste si dala na misky vah pro a proti před každým rozhodnutím.

Takže vůbec nekřičíte?
Zvýším hlas, nadávám a křičím jenom, když vím, že mi hoří koudel u prdele. Například Kanye West si často něco vymyslí, ale pak se mu to nelíbí a chce to předělat. Tak to uděláte, myslíte si, že je to dobrý a hodinu před vystoupením vám řekne, že zase ne. V tu chvíli se musí vydávat rozkazy: ty vezmi taxíka, ty obvoláváš tyhle, ty jeď do města…

Potkal jste v Americe nějaké další úspěšné Evropany?
Velkou radost jsem měl ze setkání s Rushkou Bergman. Dělala tři roky stylistku Michaelu Jacksonovi. Je to Srbka a pro Evropany má slabost. Američani jsou pro ni laciný, tlustý prasata (smích). Miluje ten náš přístup k práci a životu. A já se za Evropu chci taky přimluvit.

Amerika není takový ráj, jak se o ní říká?
Nedokázal bych tam žít. Nabídky dostávám od sedmnácti let pokaždé, když tam jedu. Ale já miluju Prahu a Česko. Líbí se mi tady obrovská svoboda a možná i anarchie. V Americe nemůžete říct ani slovo černoch. Je to takový policejní stát plný byrokracie. Během příprav natáčení pořadu Saturday Night Live jsem zase měl k ruce člověka, kterému jsem musel říkat, co má na scéně kam posunout. Přitom já to chtěl udělat sám, což je v České republice normální, ale zakázali mi to, že se prý můžu zranit.

Dobře, ale přece jen je hlavní náplní vaší práce street dance. Dá se tím v Česku uživit?
Mou hlavní náplní již zdaleka není street dance, řekl bych spíš design pohybu, režie a kreativita. Měl jsem v Česku možnost pracovat s Craigem Davidem, hrál jsem kentaura ve filmu Letopisy Narnie a casting se konal v Česku, ne v Americe. Lidi jsou v tomhle občas slepí. Samozřejmě, že šoubyznys je v Americe na nejvyšší úrovni, prostě top a za to ji mám rád. Jenže myslím, že jsem tady bohatší jinak než penězi.

Tanečník Yemi A.D. - při jedné z lekcí se svými žáky v dance akademii

Jste, jak říkají Američané, 'control freak', tedy posedlý kontrolou nad situací?
Určitě jsem. A taky se beru hrozně vážně, jsem prostě takový tragéd. Dělám byznys, takže se chci slušně oblékat, působit profesionálně, nasadím takovou masku a lidi si někdy myslí, že jsem namyšlený.

Ale to se pořadem Prostřeno asi změnilo, lidé všech generací vás začali vnímat jako sympaťáka soudě alespoň podle vašich internetových chatů.
Pořady jako Prostřeno právě nejsou o umělosti, ale ukážou, jaký jste v soukromí. Dříve jsem byl proti tomu, ale dneska si myslím, že si z toho lidi vezmou i nějakou inspiraci.

Jak jste vydýchával, když vyšla v jedné bulvární televizní relaci poprvé reportáž o vašem příteli, kterou jste neplánovali?
Vždycky mám strach, když se v médiích ukazuje nějaká ne úplně běžná věc, protože se tím vyvolá diskuze a objeví se názory pro a proti. Až v posledních letech chápu, že ty názory proti jsou dobré, protože se tak odhaluje určitá tvář České republiky a ta odvrácená tvář má šanci reagovat. Což se snažím dělat, i když moji přátelé mi říkají, že bojuju za něco, za co tady není třeba bojovat. Ale to není pravda.

Proč myslíte?
Nechal jsem se po třech měsících přemluvit na natočení Třinácté komnaty v České televizi. Šlo o domácí násilí, nikde jsem o tom ještě nemluvil a je to hodně těžké téma z mého dětství. Bude se to vysílat v prosinci. Natáčeli jsme i mámu a ta mi řekla, že moji sestru před dvěma týdny napadli nožem kvůli tomu, že jsem gay a plivli na ni. Ať mi nikdo neříká, že tu není za co bojovat.

Tanečník Yemi A.D. při rozhovoru pro OnaDnes.cz

To se stalo v Liberci?
Ano. Víte, jde mi hlavně o to, aby se nechoval nikdo špatně k dětem a mladým lidem. Ponesou si to s sebou někdy i po celý zbytek života. Praha je ještě docela v pohodě, ale jsou tu i jiná města.

V Americe jsou teď sebevraždy náctiletých homosexuálů velkým tématem.
Teď jsem četl o případu třináctiletého chlapce, kterému někdo vlezl do internetové pošty, zveřejnil ji a on se oběsil.

Dalšího kluka natočil jeho spolubydlící na koleji na webkameru, když měl na pokoji přítele a dal to streamovat na internet. Skočil potom z mostu.
To je hrůza, to by se nemělo dít. I tady vidím mladé lidi, kteří se trápí věcmi jako já před deseti lety. A dneska k tomu není důvod. Máme tolik možností, je tu potlačené náboženství, jsme liberální stát. Kdybychom byli v Polsku, tak to chápu, ale nejsme. Využijme toho a žijme naplno v podmínkách, které máme. Proto byla naše "svatba" s partnerem veřejná, protože když můžeme být šťastní my, můžou i ostatní

Vaše dospívání na malém městě muselo být těžké. Měl jste nějaké kamarády?
Dětství jsem neměl moc veselé, vyrůstal jsem bez přátel, hodně stranou. Byl jsem hodně tichý, samostatný, soběstačný, staral jsem se o sestru. Kamarády jsem získal, až když jsem se přestěhoval do Prahy a začal jsem si budovat vlastní život.

Tanečník Yemi A.D. při rozhovoru pro OnaDnes.cz

V Praze jste si už dovolil více se uvolnit?
Tu bránu, kterou jsem mohl nechat projít svůj temperament, jsem objevil, když jsem se seznámil s aerobikem. V Praze jsem se ale začal samozřejmě chovat jinak. Měl jsem svůj vnitřní coming out. A když jsem se přestěhoval na pár měsíců do Amsterdamu, tak jsem se poprvé zamiloval

Vnitřní coming out je půl cesty. Co říkáte na amerického bulvárního bloggera Pereze Hiltona, který na svých stránkách prozradil orientaci několika celebrit bez jejich souhlasu? Prý to udělal pro práva gayů. (Šlo např. o Lance Basse ze skupiny ‘N Sync nebo Neila Patricka Harrise alias Barneyho ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku – pozn.red.)
Myslím, že to není v pořádku. Člověk, který o sobě nechce říct, že je gay, to dělá z nějakého důvodu a my ten důvod neznáme. Můj nevlastní otec v tomhle nebyl tolerantní a v době, kdy jsem vstoupil do médií, jsem nechtěl říkat, že jsem gay. Snažil jsem se chránit svoji rodinu, která žila na malém městě, nechtěl jsem, aby se máma musela s nevlastním otcem hádat. Spíš jde o to, přesvědčit lidi, že být upřímný je součást jejich osobní zodpovědnosti.

Harrisovi s partnerem porodila náhradní matka nedávno dvojčata, Lance Bass se díky coming outu dostal zpátky k hollywoodské smetánce. Vypadá to, že téměř vždy se jejich životní úroveň zvedne. Proč do toho tedy sami nešli?
Problém bohužel je, že Amerika je vrchol kapitalismu. A tam si kupříkladu u zpěváka spočítáte, kolik desek si kupují fanynky, a taky to, že jich je většina. Spočítáte si, že když o sobě řeknete, že jste gay, tak vás sice budou všichni milovat, protože si váží té upřímnosti, ale třeba o polovinu těch fanynek přijdete. Než by vydavatelská společnost měla ztrátu, to vám raději řekne, co máte dělat. A vy to uděláte, protože se bojíte o práci.

Nakonec jste se ke své orientaci začal hlásit velice otevřeně. Proč jste změnil názor?
Nezměnil jsem názor, je stále stejný. To doba se mění. Řekl jsem si, že už jsem si jednou prošel tím, že jsem černej a nemohl jsem si vybrat, jestli to řeknu, protože to je vidět. U toho druhého jsem si vybrat mohl, ale nechci žít ve lži. Jsem hrdý na to, jaký jsem, a že se i jako gay uživím a můžu mít úspěch. Česko je dobrá země a věřím, že bude v budoucnu stále lepší.

Předpokládám, že zájem ze strany žen o vás byl. Odrážel jste ho?
Spíš jsem experimentoval. Věděl jsem od patnácti let, že jsem gay, ale chodil jsem s ženskýma a měl jsem rok přítelkyni. Dokážu ocenit ženskou krásu. Ale chlapi mě fascinují tím, že jsou ztělesněním síly, a když jsou schopni citu vůči jinému chlapovi, má to pro mě velké kouzlo. Je to něco víc. Samozřejmě v tom funguje genetika, ale vysvětluji vám, jak to vnímám.

Tanečník Yemi A.D. při rozhovoru pro OnaDnes.cz

Pro vašeho partnera Jaromíra jste první kluk...
To je pravda. Řekl, že když se rozejdeme, tak bude zase s ženskýma, že žádného jiného chlapa nechce (smích).

Kdo koho sbalil?
My jsme se nebalili, spíš jsme se asi tři měsíce poznávali. Vyměňovali jsme si esemesky a vídali jsme se a pak to vykrystalizovalo, bylo to dost zvláštní.

Tak nám ho ve zkratce představte.
Jaromír je ekonom/hokejista/skejťák. Hrál v týmu se Zbyňkem Michálkem (NHL), studoval obchodní akademii a dlouho hulil, nosil dredy až na zadek. Jezdil na skejtu, je to takový pankáč. Má rád nezávislost, alternativní hudbu a to mě hrozně baví. Je to člověk, který mě drží nohama pevně na zemi. Já si totiž občas tak různě lítám.

A vy jste si ho zase trošku uhladil, ne?
Vliv byl oboustranný. Ten náš pracovní svět je jiný a myslím, že je důležité se trošku přizpůsobit z respektu k povolání a k lidem, se kterými se vídáme.

Jaké to bylo pro jeho rodiče, když jste se jim přišel představit?
Nebyli nadšení. Dlouho se rozmýšlel, jak jim to řekne. Potom se začala ptát média a my neskrytě odpovídali, protože jsme chtěli dát impuls lidem, že se nemají za co stydět. Vyřešili jsme to svatbou, kterou byla rodina nadšená. Uvědomili si, že to není jen nějaký jeho rozmar. Do té doby si doma mysleli, že to Jaromíra přejde.

Ještě jste prý nebyli na svatební cestě, přeskočíte ji?
Ne, po Novém roce chceme jet na Kubu. Já už jsem byl skoro všude a s Jaromírem máme hodně rozdílné zájmy a názory na cestování. On miluje hrady, zámky, lesy a louky a já mám rád pláže. Na Kubě jsme se shodli oba dva. Ale se mnou je to těžké, když přijde větší zakázka či turné, plány se rázem mění.

Tanečník Yemi A.D. se svými žáky - při jedné z lekcí v dance akademii

Jezdí Jaromír na pracovní cesty s vámi?
Často, ale do Ameriky se mnou nejel, což bylo jeho rozhodnutí. Nabídl jsem mu to, americká produkce mi dala možnost si sebou vzít, koho budu chtít. On mi řekl: Miláčku, jeď a vezmi si někoho, kdo umí výborně anglicky a vyzná se v New Yorku, já bych ti tam k ničemu nebyl.

To je od něj velkorysé.
Je to partner, kterého jen tak nenajdete. Vím od svých kamarádů, že zažívají vyčítání, žárlivé scény, nedůvěru nebo nepřejícnost a u něj obdivuji, že mi fakt přeje to nejlepší, stojí za mnou, ať se děje, co se děje. Snaží se mě maximálně podporovat.

Jak by se chtěl realizovat?
Nastoupil k nám do agentury. Na začátku moji práci odmítal, přišlo mu to jako přetvářka. Postupně zjistil, jak ta kola fungují, ale nemůžu říct, že by udělal ústupky ze svého charakteru. Když někoho nemá rád, tak se s ním prostě nebaví a může to být třeba prezident. A to se mi líbí, taková upřímnost se vidí málo.

Co v agentuře dělá?
Teď převzal moji agendu, což není žádná sranda. Sto padesát mailů denně, někdy i osmdesát telefonních hovorů, plánování kalendáře, který máme propojený se všemi ve firmě, jedná s nervózními lidmi, kteří se mi nemůžou dovolat. Zvládá to výborně. Jsem fakt překvapený, vůbec bych si před čtyřmi roky nepředstavoval, že takhle bude fungovat. Také dělá booking umělců a casting.

Po "svatbě" jste oznámili, že chcete děti. Už jste řešili, jakým způsobem se stanete rodiči a kdy?
Chceme dítě do dvou let a budeme se snažit najít náhradní matku. Přáli bychom si jedno, dvě vlastní děti, a když nám to půjde, tak později možná i adoptujeme.

Náhradní mateřství není zas tak snadné řešení...
Bude to těžké tím, že to bude umělé, ale myslím, že to dáme. Musíte si to právně ošetřit, aby vám to dítě někdo nevzal, to by mě asi jeblo.

Polovina vaší rodiny pochází ze země s velmi těžkými podmínkami. Drží vás i tohle při zemi? Tedy kromě vašeho partnera.
Drží mě při zemi každý výjezd z téhle země. Každá cesta do Indie, Afriky, i do Hollywoodu, kde potkáte tolik žebráků na ulicích, že nechápete. Vidíte, jak se lidi mají jinde. A proto vždycky děkuju za to, že žiju v Česku.

Tanečník Yemi A.D. se svými žáky - po jedné z lekcí v dance akademii