Možná ji znáte z televizní obrazovky, kde zasedala v porotě StarDance III., ale také se podepsala pod choreografie různých televizních projektů a muzikálů Excalibur anebo Galileo. Učila tancovat spoustu našich umělců, třeba Lucku Vondráčkovou a také finalisty soutěže Česko hledá SuperStar II a III.
Kdybyste zašli se mnou na rozhovor s Qašou do jejího studia Dancehouse v Praze, mohli jste si zahrát hru ‚Najdi deset rozdílů‘. Já i Qaša jsme stejně staré, přesto proti sobě stály dvě naprosto rozdílné ženy. Jedna unavená redaktorka, která by se nejradši natáhla na kanape (omluvou snad může být, že bylo osm večer) a druhá energická moderní tanečnice, která se těšila, až pořádně protáhne tělo na svojí další hodině streetfunku.
Když se Qaša rozhodla, že svůj koníček hodlá i studovat, doma žádné nadšení nezavládlo. Hlavně její tatínek byl striktně proti, poněvadž si představoval, že z jeho chytré dcery se stane lékařka. O tom, že by z ní byla tanečnice, nechtěl ani slyšet. Qaša se ovšem rozhodla, že si za svým snem stejně půjde, a zatímco dřela, otec nevěřil, že to k něčemu vůbec povede.
Píle se ovšem vyplatila, protože si ji všiml Richard Hes ze skupiny Uno, která tehdy byla na absolutním výsluní a kariéra nadějné tanečnice byla odstartována. " Mamka tenkrát tátu vytáhla na moje představení a on za mnou na konci přišel a řekl: "Dobrý to bylo." A já věděla, že mám vyhráno. Že to pochopil.
Po škole si ještě zkusila pouliční život tanečníků. Se svými kamarády tančili v Mnichově za peníze do klobouku, což by si ráda znovu vyzkoušela, ale jak sama říká, už nemá na takové legrácky čas.
Dopoledne mívá trénink s její skupinou IF, kterou můžete vídat v různých hudebních klipech, třeba právě s Luckou Vondráčkovou, pak rychle běží za svým čtyřletým synem a večer zase učí ve svém studiu. O víkendech někdy i vystoupení a do toho všeho různá zařizování a papírování kolem tanečního studia Dancehouse i skupiny IF. Ne nadarmo se o Qaše říká, že to je velký dříč. Vždyť tancovala ještě v pátém měsíci těhotenství a na jevišti byla už tři týdny po porodu.
Věčně unavený člověk jako já by čekal, že aspoň někdy vypne a hodí si nohy na stůl, ale to prý ne. Hyperaktivní tanečnice odpočívá zase pohybem. Chodí na bikram jógu, pilates anebo plave. Kde bere tolik energie, mi zůstává záhadou.
Podle Qaši stačí na únavu prostě nemyslet a překonat ji a všem samozřejmě doporučuje tanec. Asi má pravdu, protože jsem na vlastní oči viděla na její hodině šedesátiletou paní, která si s o dvě generace mladšími vůbec nezadala a ještě pokračovala na další hodině house dance.
"Vůbec nezáleží na tom, jestli má někdo talent nebo ne. Tanec je naprosto pro každého a hlavní je, že ho naplňuje štěstím."
"Tanec je součástí mého já, skončit s tím, to by bylo, jako byste mi vzala kus mého já, ale musím přiznat, že po narození mého syna jsem svůj žebříček hodnot přehodnotila. Nejdůležitější je teď pro mě Matýsek, a i když je hodně těžké skloubit můj pracovní a osobní čas, snažím se s ním být co nejvíc."
