Takřka všichni Češi jedí lépe ...

Tlačenka, vepřo knedlo zelo či babiččina svíčková - ne že by se Češi úplně vzdali své oblíbené národní kuchyně. Ale mnoho z nich už vedle ní holduje stále větším porcím čerstvého ovoce a zeleniny, celozrnnému pečivu nebo nízkotučným jogurtům. A to vesměs bez ohledu na to, zda člověk pochází z města či vesnice, zda je chudý či bohatý.

Na zdraví je to vidět: od počátku 90. let do roku 1997 klesla hladina cholesterolu v průměru o celých 14 procent. Efekt se záhy dostavil - úmrtnost na nemoci srdce a cév je nižší. Od roku 1990 klesla u lidí do 70. roku věku dokonce o polovinu. Pracovníci Institutu klinické a experimentální medicíny zpracovali studii, z níž by mělo být zřejmé, zda pozitivní trend ve výživě obyvatelstva pokračuje.

První výsledky naznačují, že ano: spotřeba vitaminu E stále stoupá a loni byla ve srovnání s rokem 1992 dvojnásobná. Vitamin E, obsažený například v rostlinných tucích, patří mezi takzvané antioxidanty, o nichž se soudí, že chrání před kornatěním tepen.

IKEM se zabýval i tím, zda jsou nějaké rozdíly ve stravě mezi jednotlivými vrstvami obyvatel. Podobný průzkum udělal již před dvěma lety - a žádné nezjistil. "Sám jsem si myslel, že lidé ve městě jedí zdravěji než lidé na vesnici, ale není tomu tak," konstatoval Poledne. "Nanejvýš je na venkově větší spotřeba vajec, ale jinak nic - ona se totiž skladba obyvatelstva ve městech a vesnicích až tak neliší, i na venkově žije mnoho mladých lidí, kteří dbají na zdravou výživu nejvíc," řekl Poledne.

Zas tak uvědomělí však všichni Češi nejsou - tím hlavním, co je přimělo zdravěji jíst, byly podle Rudolfa Poledne peníze. Když stát přestal po revoluci dotovat některé potraviny a ceny másla vyletěly nahoru, vrhli se lidé na margaríny. A pokud jde třeba o pomeranče, jejich ceny se náhle nezdály ve srovnání s jinými potravinami tak vysoké. "No a mezitím se začalo zdravé výživě mluvit a mluvit. Dnes už je jen málokdo touto osvětou netknutý," prohlašuje Poledne.

... v USA hubnou hlavně bohatí
Snad nikde jinde na světě to tolik neuhodí do očí jako v New Yorku: v bohatých čtvrtích lidé štíhlých atletických figur, v chudých extrémní tlouštíci, převážně příslušníci národnostních menšin. Samozřejmě to takhle zjednodušeně neplatí vždycky. Ale podle statistik je dnes jedním z hlavních rizikových faktorů obezity, která se stala národní epidemií a postihla 55-60 procent Američanů, právě rasová příslušnost.

Mezi nejvíce "ohrožené" patří hlavně Afroameričané, Hispánci a Mexičané. V New Yorku žijí převážně v chudých částech, kde jsou kvalitní a zdravé potraviny prakticky nedostupné. Ne že by se tu celozrnný chléb, čerstvé ovoce a zelenina či nízkotučné mléko vůbec nedaly sehnat, ale jsou mnohem dražší než jejich nezdravé protipóly: bílý chléb, zavařené ovoce a kupodivu i plnotučné mléko.

Další příčinou obezity mezi chudými je nedostatek možností k fitness. Ne každý může platit tělocvičnu, a pak, pěstujte jogging tam, kde musíte mít strach z pouličních gangů. Záleží i na kulturních zvyklostech jednotlivých populací. Můj známý Mexičan o typické stravě svého národa řekl: "Je to důvod, proč je většina Mexičanů tak podsaditá. Konzumace tortillas, tučného masa a sýrů nemůže mít jiný následek."

Jistě se na tom všem podepisuje i "typicky americké" stravování. I příslušníci národů známých zdravou výživou (například Číňané a Japonci) podlehnou v USA tamním zvykům. V četných čínských restauracích musela jídla se základní a klasickou čínskou recepturou reflektovat americké zvyky. Z původně zdravých jídel se stávají ta nejhorší, v nichž převládá tuk a vysoký obsah soli.

To vše má řadu následků, z nichž největším je zřejmě stálý nárůst dětské obezity, která je příčinou přibývajících případů dětské cukrovky. V USA začala osvěta, do níž se zapojili i výrobci potravin a produkují nízkotučná jídla. Většinou však nahradili tuk cukrem. To vyvolalo diskusi, nakolik je konzumace nízkotučných potravin užitečná, když si jich lidé dopřávají daleko větší porce v domnění, že činí dobře.