Při narození mi spadla do klína soukromá genetická laboratoř. Její základní kámen položil koncem 19. století portugalský pradědeček. Jedné bezbožné noci svedl svou třináctiletou africkou otrokyni. Vzniklý produkt v dospělosti úspěšně zatloukl otrocký status matky a oženil se s Egypťankou z lepší rodiny. Další článek řetězce, který spolu vyrobili, se shodou neuvěřitelných náhod geneticky napojil na moji středoevropskou matku. Ta si ovšem věnem přinesla genetickou infuzi babičky ze švýcarského Lugana.
A tak jsem ve zdraví tady a pokračuji úspěšně v tradici mezinárodního mixování. Spojila jsem své geny s člověkem, v jehož žilách koluje švédská, polská a německá krev. Všichni muži z jeho rodiny tudíž vypadají jako členové wehrmachtu říznutí zpěvákem Borgem ze skupiny ABBA.
Vážně, nevymýšlím si, takhle to doopravdy bylo: koukněte do tváře mně i mým dětem. Ostatně, ty se mě před lety natvrdo zeptaly: "Za války bychom šly, mami, s tebou do plynu?" "Samozřejmě že NE," vyjekli jsme tehdy s manželem jednohlasně. V zádech nás ovšem temně mrazilo po zbytek večera.
Ano, přiznávám. Byly doby, kdy bych dědičnou genetickou firmu stokrát raději vyměnila za dědictví v bance. Jak ale postupuje světem globalizace, její akcie stoupají.
Proč vám tohle všechno ale vykládám? Protože nedávno vstoupil do mého života IAT.
Přesněji řečeno: rasový test Implicit Association Test. Tiše si na mne počíhal na internetu. Skoro jsem ho slyšela, jak tiše syčel: "Tak se předveď, holčičko." O co jde? Když jej opravdu brutálně zjednoduším, spočívá v tom, že se člověk snaží co nejrychleji přiřadit do levého a pravého sloupce fotografie černochů a bělochů a slova vyjadřující kladné a záporné lidské vlastnosti. Hlavní vtip je právě v té rychlosti rozhodování, která zabraňuje přemýšlení. Hraje se totiž o "rapid cognition" neboli intuici, šestý smysl. A také pýchu. Na to, jak je náš první dojem neomylný!
S blazeovaným pohvizdováním jsem si IAT střihla … a pak následoval šok. Z výsledků testů totiž vyplývá, že osmdesát procent z lidí, kteří jej k dnešnímu dni absolvovali, fandí podvědomě bělochům. A pozor: i samotní černoši! A pozor: i já. Zatmělo se mi v očích. Na chvíli i zazdálo, že se z temnot dávné minulosti ozývá chechtot násilnického prapradědka, zapínajícího si poklopec. Když do vás totiž všichni po staletí hučí, že je tmavá barva fuj a značí mezistupeň nositele mezi člověkem a zvířátkem, nějak se to prostě projevit musí. Minimálně zmatkem ve vlastních identitách.
Naše podvědomé postoje totiž nemusí souviset s námi vyznávanými hodnotami. A už vůbec ne s racionálním myšlením. A tak zatímco se nordické Evropanky ze severu chodí za drahý peníz smažit do solárek, nejúžasnější kšefty s vybělovacími krémy dělají kosmetické firmy v Indii!
Naštěstí ten test obsahoval pro nás, zmatené rasisty, i tři nadějné klauzule:
1. Rozhodnutí učiněná rychle mohou být stejně dobrá nebo špatná jako ta promyšlená.
2. Lze se naučit rozpoznávat, kdy můžeme věřit svým instinktům a kdy je na místě ostražitost k jejich soudům.
3. První dojmy a závěry mohou být kontrolovány!
Jen teď nevím, co by v IAT vyšlo mému modrookému, blonďatému manželovi se švédským genofondem. Když jsem se tuhle z minuty na minutu rozhodla odjet na festival romských kapel, vystřelila jsem stylem PMP (po mně potopa) a domov zanechala v naprostém chaosu. Skříně pozotvírány, oblečení vyhřezlé z jejich útrob jako střeva z kuchaného králíka. Navíc jsem zapomněla i zamknout a náš pes běhal to odpoledne po chodbě a vyštěkával pohoršeným sousedům, že jsem AB (africký bordelář). Na romský festival mi ještě ten večer došla poněkud kyselá SMS: "Milacku, hezky si uzivej, i kdyz jsi nechala byt jak po boji. No jo, vzdyt on to po tobe ten bilej slouha uklidi!"
 Autorka Denisa Prošková je novinářka a spisovatelka. V roce 2003 získala s textem Titulovaná blbost cenu v soutěži Evropský fejeton. Letos jí vyšla kniha Chuťopis: O cestách a lásce k jídlu, kterou napsala spolu s Jitkou Rákosníkovou z časopisu Apetit. Pracuje na knize o neobyčejných babičkách dnešních žen. |
