Loni v srpnu chodila sem a tam po svém bytě v Minsku a snažila se utřídit si myšlenky. Manžela měla ve vězení, své dvě děti poslala kvůli výhrůžkám do bezpečí pryč ze země a teď měla na výběr ze dvou možností: odejít do exilu, nebo čelit zatčení.
„Měla jsem pár hodin, ale nebyla jsem schopná si nic zabalit, jak jsem byla vystresovaná. Byl to šok, na tohle jsem nebyla vůbec připravená,“ řekla Svjatlana Cichanouská letos v únoru magazínu Time.
Na turbulentní transformaci, která ji čekala, by se dalo připravit jen velmi těžko. Během několika měsíců se z neznámé ženy stala lídryní největší běloruské revolty posledních dekád, odhodlanou sesadit prezidenta Alexandra Lukašenka, který postsovětskou republiku řídí železnou rukou více než 26 let s pomocí brutálních represí a zmanipulovaných voleb jakožto poslední evropskou diktaturu.
A to díky štědré podpoře Vladimíra Putina. Osmatřicetiletá Cichanouská byla až do loňského roku ženou v domácnosti, která se v budoucnu plánovala vrátit k učení angličtiny. V květnu vvšak vláda zatkla jejího muže Sergeje, Lukašenkova protikandidáta v srpnových volbách.
Tři ženy vs. diktátor
A Cichanouská se rozhodla, že ho nahradí, aniž by o tom on měl sebemenší tušení. Bez jakýchkoli politických zkušeností se pustila do kampaně společně s Veronikou Tsepkalovou, manželkou dalšího kandidáta, kterému režim neuznal nasbírané podpisy.
Přidala se k nim i Marie Kolesníková, manažerka kampaně Viktora Babarikova, kterému byla kandidatura umožněna. Trojice žen, které nebyly v roce 1994, kdy se Lukašenko chopil moci, ještě ani plnoleté, nepředstavovala pro diktátora nejdřív žádnou hrozbu.
Cichanouská vyzvala Česko k odsouzení Lukašenkova teroru. Senát výzvu přijal |
Cichanouská dokázala navzdory predikcím sjednotit opozici a nadchnout celou zemi pro myšlenku zbavit se diktátora jednou provždy. „Lidé v Bělorusku už nechtějí žít v téhle mizérii, ale ve svobodné zemi, kde se lidé neodchytávají na ulici a nestrkají do policejních dodávek, aby končili ve vězení ze smyšlených důvodů,“ prohlásila na jednom ze svých vystoupení.
Působila jako magnet. Tisíce žen a mužů se mačkaly v davech, aby si ji mohly poslechnout, Lukašenko začal být nervózní.
10. srpna 2020 |
Měli byste jít, vyhrála jsem
To se dalo vyčíst z jeho projevů. Prohlašoval, že Cichanouská patří do kuchyně, že žena obecně na výkon tak významného úřadu, jako je ten prezidentský, nestačí, a nakonec křečovitě konstatoval, že Svjatlanu Cichanouskou za svou hlavní soupeřku nepovažuje.
Po volbách oznámil Lukašenko své drtivé vítězství a rozzuření lidé vyšli do ulic. Cichanouská na základě ohlasu voličů a nezávislých průzkumů předpokládá, že získala kolem 75 % hlasů. „Autority by měly zvážit mírové předání moci. Považuji se za vítězku těchto voleb,“ řekla po vyhlášení výsledků.
Demonstranty brutálně pacifikovaly ozbrojené složky, po desítkách je zatýkaly. Uprostřed protestů byl vydán zatykač i na Cichanouskou a ona uprchla do sousední Litvy, kde zůstává v exilu ve svými dětmi a stále věří v Lukašenkův pád. Zároveň odhaduje, že od loňského srpna bylo v devítimilionovém Bělorusku zadrženo více než 33 000 lidí. Více než devíti stovkám hrozí trest, v některých případech i 15 let.
„Lidé jsou mučeni, panuje násilí a chaos. Je to tak strašlivé, že si to neumíte ani představit,“ řekla redaktorovi Time. Prezident se nehodlá vzdát za žádnou cenu. Země je po třech vlnách ekonomických sankcí Evropské unie a měsících protestů prakticky na kolenou a stabilizovat ji nepomohlo ani zhruba 1,5 miliardy dolarů, které dorazily jako finanční pomoc z Ruska.
Matkou na plný úvazek
Svjatlana se narodila v září 1982 ve městě Mikačevičy, kde strávila celé dětství. Po výbuchu zhruba 200 km vzdáleného Černobylu jezdívala na léto v rámci dětského ozdravného programu do Irska.
Britský Guardian vyzpovídal manžele, u kterých v polovině devadesátých let bydlela. Ti se shodli na tom, že už jako dvanáctiletá dívka projevovala Svjatlana vysokou inteligenci, jazykový cit, upřímnost a čestnost.
Na Mazyrské pedagogické univerzitě vystudovala filologii a v roce 2004 potkala Sergeje. Pracovala jako tlumočnice, překladatelka a učitelka angličtiny.
V roce 2010 se jim narodil syn a ukázalo se, že je téměř hluchý. Kvůli jeho léčbě se rodina přestěhovala do Minsku a Světlana rezignovala na svou kariéru, aby se mu mohla věnovat. V roce 2016 do rodiny přibyla ještě dcera.
Všechno se změnilo
Poté, co se prakticky přes noc stala novodobou Johankou z Arku, nadějí běloruského lidu, diktátorovou noční můrou a zároveň exulantkou, na kterou vydalo záhy zatykač také Rusko, křižuje Evropu a setkává se s jejími lídry ve snaze zajistit si mezinárodní podporu.
Za běhu se učí, co to znamená být političkou a jednat s mezinárodními elitami. „Je těžké chápat a uvědomovat si, že na vašich rozhodnutích záleží tak strašně moc,“ povzdechla si.
V listopadu ji BBC zahrnulo na seznam 100 žen roku 2020. V prosinci obdržela v Evropském parlamentu spolu s dalšími běloruskými aktivisty Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. Při jejím přijímání řekla na pódiu: „Zdi strachu nás držely zpátky téměř tři dekády, ale teď zmizely. Všechno se změnilo a my zvítězíme.“
Dnes, po více než roce od zatčení jejího manžela, kvůli kterému to celé ve finále dělá, to začíná vypadat, že by mohla mít pravdu.
9. června 2021 |
