Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Svět by měl začít chránit blondýny, říká herečka Jana Plodková

aktualizováno 
V Protektorovi z druhé světové války dostala vycházející hvězda Jana Plodková hlavní roli Židovky. Díky tomu má šanci na velký úspěch. Film je totiž nominovaný na Oscara. A kdyby jí to se slavnou soškou nevyšlo, zkusí uspět v Americe sama.

Už máte natrénovanou děkovací řeč?
Ještě ne, na to je čas, budu ji řešit, až nás akademie vybere mezi pět nejlepších. Zatím jsme asi mezi pětašedesáti nominovanými filmy.

Vizitka

- Narodila se 5. 8. 1981 v Jičíně.

- Vystudovala JAMU.

- Prošla Divadlem Polárka, půl roku působila v Divadle Na Fidlovačce a poté na několik sezon zakotvila v brněnském HaDivadle.

- 2003 získala za svůj herecký výkon v inscenaci Zvíře cenu na Mezinárodním divadelním festivalu vysokých škol ve Varšavě.

- Ve filmu se poprvé objevila v roce 2005 v Prušinovského filmové etudě Nejlepší je pěnivá, následovalo dánské drama Setkání v Praze, role Čárkované ve Svěrákových Vratných lahvích a úřednice v Ocasu ještěrky.

- V současné době je svobodná, žije v Praze a je na volné noze.

Když jste v Polsku na divadelním festivalu dostala cenu, při předávání jste řekla jen děkuji. Jste trémistka?
Tenkrát jsem byla hodně zaskočená. Když jsem cenu, která byla navíc dost těžká, dostala, tak mě nenapadlo říct nic jiného než "dzenkujem bardzo". V češtině nemělo smysl nic říkat a mluvit anglicky jsem nebyla schopná. V určitých okamžicích trémistka jsem. Nejsem typ, který by v klidu pronesl připravenou děkovnou řeč. Na Oscara ale budu poctivě trénovat a mojí záchranou může být i čtecí zařízení. (smích)

Jak se pak s trémou vyrovnáváte na jevišti?
Jeviště je něco jiného. Tam hraju věc, kterou mám nazkoušenou. Samozřejmě jsem nervózní, ale čím déle konkrétní představení hraju, tím méně jsem vystresovaná.

Co vás napadlo, když jste se dozvěděla, že má Protektor šanci získat Oscara?
Že bychom si všichni mohli udělat pěkný výlet do Los Angeles. (smích) Jasně, že mě to potěšilo, ale zároveň já i ostatní lidé ze štábu stojíme nohama pevně na zemi.

Výlet do Ameriky plánujete nezávisle na Oscarech. Chcete si tam najít práci?br /> Až skončí divadelní sezona, chci tam na léto odjet. Amerika mě zajímá a ráda bych cestu spojila i s nějakým hereckým kurzem, případně zkusila najít ve svém oboru práci, udělala si kontakty, našla agenta.

Cítíte se s angličtinou tak pevná v kramflecích, abyste mohla hrát?
Dlouho jsem se ji učila, ale nepoužívám ji, tak jsem začala chodit na konverzace. Podle rodilých mluvčích nemám problém s přízvukem.

Je reálné, že byste se v Americe ve své profesi uchytila? Vždyť takových lidí je tam spousta.
Takhle o tom nepřemýšlím. Každý mi říká, že jsem se zbláznila a že cizinci tam nemají šanci. Já si zase říkám, že nic není nemožné. Pokud člověk má sny, ženou ho dopředu. Proč já bych nemohla mít sen zkusit štěstí v Americe, kdekoliv na světě. Jestli se to podaří, vyplním si ho, když ne, tak se mi nezhroutí svět. K Americe mám velký nadhled a odstup, ale zatím mě tu nic nedrží.

Nezkazíte si začínající kariéru v Česku?
Zatím žádnou nemám. Mám kořeny v HaDivadle, budu zkoušet Na zábradlí, ale něco velkého, co by mě tu drželo, to nemám. Sice jsem natočila Protektora, ale telefon s novou nabídkou mi od té doby nezazvonil. Nemám důvod tu zůstávat.

Zvládnete samotu v cizí zemi?
Chvíli určitě. Jsem přizpůsobivá. Rok dva bych někde vydržela, ale pak se musím vrátit. Je mi jedno, kde jsem, důležité je, že se tam cítím dobře. Hlavně potřebuju dobré bydlení, ne nějaký krcálek s jedním oknem a mříží. A samozřejmě být s lidmi, kteří mě vnímají, poslouchají, mají mě rádi.

Jana Plodková

Jenže to dobré bydlení ve Státech něco stojí.
To si uvědomuju, proto se snažím neutrácet. Musím se naučit šetřit, zatím to neumím. Jakmile mám peníze, nakupuju.

Co nejvíc?
Utrácím za kavárny a restaurace, oblečení, knížky, muziku. Za věci, které mi přinesou nějaký vjem a mám z nich radost. V tom jsem vůči sobě velmi velkorysá a štědrá. Myslím, že obchody a restaurace se mnou krizi nemůžou prožívat. Z mé strany šetření zatím nepocítily.

To asi ani kadeřníci. Poslední experiment jste udělala kvůli roli, ale předtím jste se nechala změnit z blondýny na brunetu sama. Proč?
Měla jsem pocit, že se mě režiséři jako blondýny bojí, že se jim nehodím a nechtějí mě obsazovat. Vzala jsem si to do hlavy a nechala se přebarvit.

A pomohlo to?
Na castingy mě sice zvali víc, ale práce nepřibylo. V té barvě jsem nakonec byla nešťastná, připadala jsem si hloupě, nebyla jsem to já. Musela jsem chodit výrazně nalíčená. Navíc s odrosty jsem vypadala, jako když mám lysinu. U kadeřníka jsem pak kvůli tomu byla co měsíc a trvalo rok, než jsem se vrátila na původní barvu.

Projevila se změna pozitivně v soukromí?
Vůbec ne, měla jsem pocit, že zakalila i můj charakter. Energii, kterou mám jako blondýna, jsem ztratila, cítila jsem se smutná, přišla jsem si starší, usedlejší a brzdilo mě to. Známí říkali, že jsem jako bruneta zajímavější, ale asi by mluvili jinak, kdyby mě viděli nenamalovanou poránu. Člověk by se měl držet barvy, kterou dostane do vínku.

Proč režiséři blondýny neobsazují?
Mám pocit, a teď to přeženu, že hledají šedivé myšky, čímž nechci ostatní kolegyně degradovat, jsou to vynikající herečky. Ale jako tmavovlasá jste více zpracovatelná. Blond vás předurčuje v tom, co můžete hrát – naivky nebo semetriky, ale nemůžete být holka ze sociálně slabého prostředí. Hnědá je i příjemnější pro kameru.

Jana Plodková

Jana Plodková: Z absolventského představení JAMU (2003)

A to se přitom říká, že blondýny to mají snazší.
S tím já souhlasím.

V čem to tedy mají lehčí?
Když se blondýně něco nepovede,udělá nějaký trapas, tak to okolí přijme snáz, protože si řekne: "No jo, blondýna, co bys chtěl."

Vadí vám takový přístup?
Vůbec ne. Dělám si z toho legraci. Já jsem vlastně něco takového sama na sobě nezažila, ke mně se tímto způsobem nikdo nechoval.

Průzkum na téma blondýny versus brunety přitom ukázal, že ve finále jsou na tom brunety lépe – snáz shání práci, více vydělávají a lépe si hledají partnery.
Nedivím se. Brunety působí důstojněji a klidněji. Muži mají blondýny rádi, ale pro vztah si vyberou brunetu. Blondýny jsou brány jako naivní, hloupé, proto si myslím, že nastává éra jejich prosazování do všech sfér, aby nevymizely. (smích)

Jsou ohrožený druh?
Jsou, vždyť vymírají. Blonďaté dítě, které si barvu udrží, je vidět málokdy. Svět za chvíli bude tmavý, s tím bychom měli něco dělat. Jako lidé zachraňují vymírající zvířata, měli by zachraňovat i blondýny.

Naskakuje mužům k blondýnám ochranitelský pud?
Podle mě ne. Myslím, že blond barva je pro muže trochu ‚rajc‘, pozdvižení, ale jak se říká – špásy s blondýnami, manželství s brunetami. Takže kdyby se náhodou objevil nějaký vztah a já začala cítit, že o muže moc stojím, tak se rychle přebarvím. (smích)

V Protektorovi jste se objevila také nahá. Jak jste nahotu před kamerou zvládla?
Beru to profesionálně, jsem herečka a ta musí prodávat své tělo. S kameramanem Miloslavem Holmanem jsme pro film nejdříve museli nafotit akty. Pro oba to byla první zkušenost a bylo to náročné. Když přišly natáčecí scény, stud už díky tomu nebyl takový. Ale hlavně všichni kolem byli taktní, na místě zůstal jen ostřič, kameraman a zvukař. Styděla jsem se, ale s profesionálním přístupem se to dalo ukočírovat.

Odmítla jste už nějakou hereckou nabídku?
Jediné, co jsem odmítla, byla práce v každodenních seriálech. Zatím na tom nejsem finančně tak špatně, abych je musela vzít. Chápu herce, kteří mají rodinu, splácí hypotéku, ale mně to zatím nic neříká. Nezajímá mě tenhle způsob práce a taky nemám zkušenosti, abych v nich mohla dělat.

Jana Plodková

Jakou jste měla nejdelší periodu bez práce?
Vlastně ji prožívám teď po Protektorovi. Dotočil se loni v listopadu a doteď jsem v divadle nic nového nenazkoušela. Občas jsem měla pár natáčecích dnů, ale že bych měla stálou práci, natáčení, zkoušení v divadle, to nemám. Čeká mě to až od ledna.

Co to dělá s vaším sebevědomím?
Deprese z toho nemám. Má to i své výhody. Zklidnila jsem se a naučila se nepokládat se z maličkostí, trápit se jimi, trhat si kvůli tomu vlasy. I když mám celý rok volno, pořád na sobě pracuju. Je to vlastně velmi plodné období, i když ne pracovní.

Jenže složenky tímto způsobem plodné období nezajímá. Z čeho vlastně žijete?
Díky Protektorovi jsem zajištěná. Zatím si můžu dovolit být bez práce.

Kdy jste si naposledy řekla o peníze rodičům?
Pravidelné dotace od rodičů skončily, když jsem dostudovala JAMU. To jsem nastoupila do divadla a měla plat, zároveň jsem v Polsku vyhrála cenu. Finanční pomoc od rodičů přišla ještě před rokem, když jsem se přestěhovala do Prahy, netočila jsem a neměla žádné peníze.

Jak se dívali na vaše herectví?
Nepocházím z herecké rodiny. Když jsem o tom začala uvažovat, babička s taťkou mi doporučovali ekonomickou školu, abych měla jisté povolání. Ale pro mě matematika byla něco nemyslitelného. Mamka mě v herectví podporovala. Nakonec mi nechali volnou ruku, ať si vyberu sama.

Co vás na něm tak láká?
Baví mě pracovat sama se sebou a zároveň mít nadhled, hledat různé druhy emocí, které člověk normálně nepoužívá. Líbí se mi, že stále můžu být jiná a zároveň skočit sama do sebe. A pak také velká míra svobody. Herectví je pro mě svoboda.

Jana Plodková

Jak to myslíte?
Je to časově neomezené povolání, nikdy nevíte hodiny, dne, kdy se co stane, co se změní, a tohle mně vyhovuje, protože nemám ráda rutinu, stereotyp.

Ale tyhle výhody se můžou stát nevýhodou, zvlášť pro ženu, která chce mít děti.
To si uvědomuju už dnes. Zrovna nedávno jsem si chtěla zaplatit intenzivní roční kurz angličtiny. Protože stojí dost peněz, nechtěla jsem si půjčovat od rodičů. Tak jsem šla do banky, ale tam mi půjčku nedali. Nejsem pro ně solventní klient, protože nemám pravidelný plat. Nevědí, jak moc jisté jsou moje příjmy. Z intenzivního kurzu tedy sešlo a chodím jen na konverzaci.

Souvisel s vaší nechutí k rutině i rozchod s partnerem?
Ztroskotal na mladosti nás obou. Byli jsme spolu šest let a já jsem najednou začala mít pocit, že přítel je můj sourozenec, výborný kamarád, ale ne partner a muž. Proto jsem vztah ukončila.

Z každého milence se časem stane přítel, ale to není k zahození.
V našem případě se z lásky stalo přátelství a já jsem kvůli tomu nemohla dál ve vztahu pokračovat. Ačkoliv jsem přítele měla ráda a mám i teď, láska se přetransformovala do jiné lásky, která mi nestačila pro fungující vztah.

A jak by takový vztah měl podle vás vypadat?
To se dá těžko popsat, protože každý přináší jiné věci a možnosti, i když si dopředu něco navymýšlím, vše bude jinak. Ráda bych měla sobě rovného partnera, na kterého se můžu spolehnout a budu si jistá, že při mně bude, ať se děje, co se děje.

Mohla byste žít ve vztahu, kde byste byla finančně závislá na muži?
Vztah, ve kterém bych musela přijít za mužem a říkat si o peníze, bych nezvládla. Jako potřebuju svobodnou práci, potřebuju mít i svobodu na bankovní kartě. Nemohla bych být ženou v domácnosti. Na svůj život si musím vydělat.

Rozumíte ženám, které ze strachu ze samoty raději zůstávají s mužem,s nímž si nerozumí?
Pochopím je, ale já bych to nedokázala. Raději budu sama. Samota už mi nevadí. Když jsem se s přítelem rozešla a byla doma, bylo peklo zvyknout si sama na sebe. Ale naučilo mě to začít se mít ráda taková, jaká jsem, brát vše s rezervou. Na jednu stranu to bylo hrozné, ale posunulo mě to. Samozřejmě jsou chvíle, kdy potřebuju mít mužskou oporu, lásku, ale nebudu muže hledat ‚na sílu‘ jen proto, že nevydržím sama se sebou, nebo kvůli tikání biologických hodin. Ty zatím neslyším.

Jana Plodková

Nebojíte se, že to tikání propásnete?
Lékaři říkají, čím dříve, tím lépe, ale věda jde rychle dopředu, že snad nebudu mít problém otěhotnět třeba v pětatřiceti. A pokud mi to nebude souzené, je tu spousta dětí, které potřebují mámu. Nebudu nic lámat přes koleno jen proto, abych si ukojila své ženské potřeby a splnila dar přírody.

Samota má výhodu, že se nemusíte na nikoho ohlížet. Ale budete ještě umět s někým žít?
Já jsem se díky ní dostala do stavu, kdy jsem velmi tolerantní. Po dvou letech samoty to mám v hlavě srovnané tak, že neřeším ponožky mimo prádelní koš nebo zvednuté prkénko na záchodě.

Dřív jste to řešila?
Ne, to byl jen příklad. Může se stát, že se budu zabývat těmito ‚problémy‘ a budu nekompromisní, ale doufám, že nebudu.

A jste jako kuřačka také přístupná k ústupkům? Souhlasíte se zákazem kouření v restauracích?
Podle mě je to hloupost a diskriminace. Restaurace jsou schopné udělat nekuřácké i kuřácké prostory, ale aby kouření úplně vymizelo, to mi přijde nesmyslné. Navíc z kuřáků jde do státní kasy hodně peněz. Stát by byl hloupý, kdyby takový zákon schválil.

Ale kuřáci z kasy taky dost peněz odčerpávají.
Pro člověka je mnohem větší nebezpečí stres, který ničí jeho zdraví, než když si zapálím cigaretu, abych se uklidnila a nebyla vystresovaná.

Není větší diskriminace kouř, který musí nekuřáci dýchat?
Když jsem s nekuřákem, ptám se, jestli mu kouření vadí. Pokud ano, nezapálím si. A když kouření někomu vadí na druhé straně kavárny, tak to je jeho problém, protože pokud jsem v prostoru, kde se smí kouřit, a někdo mi za to vynadá, což už se mi stalo, tak tomu nerozumím.

Snažila jste se někdy odnaučit?
Ne. Po jedné operaci jsem byla tři týdny ve zvláštním rozpoložení a cigarety jsem nepotřebovala. Snažila jsem se ten stav udržet, ale zmizel jako bublina z bublifuku. Znovu jsem začala kouřit. Někdy vykouřím krabičku, jindy tři cigarety. Nejsem na kouření závislá, ale chutná mi.

Je vám jasné, že v Americe si moc nezakouříte?
S tím počítám. Možná, když budu u moře, tak mě chuť přejde. Naštěstí se pořád ještě dá kouřit v bytě, tak si to užiju aspoň tam.

Autor:






Nejčtenější

Babička s dědou se starají o svá vnoučata - jedenáctietou Anežku a osmiletého...
Děti žily ve stanu, než je máma opustila. U prarodičů našly nový domov

Na 35 metrech čtverečních žijí ve dvou místnostech babička s dědou a jejich dvě vnoučata. Jejich máma a prarodičů nejmladší dcera je opustila. Do televizního...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Ilustrační fotografie
Nechte děti se nudit, podpoříte jejich rozhodnost, radí odborníci

Není dobře, když se dnešní rodiče snaží od rána do večera zabavovat svoje děti. Ony se totiž nenaučí nudit, což pro ně později může být na škodu, varuje...  celý článek

Iva Frühlingová (11. října 2017)
Iva Frühlingová: Každá máma si občas potřebuje odpočinout od dětí

Bývalá modelka a zpěvačka Iva Frühlingová (35) se ukázala po delší době ve společnosti. Rozpovídala se o mateřství na plný úvazek, nové knize a nápadech na...  celý článek

ilustrační snímek
Není vaše dítě osamělé? Víme, jak mu pomoci získat nové kamarády

Pokud je vaše dítě spíše introvertnější typ, možná jste si již někdy položili otázku, zda se necítí osaměle a neprospělo by mu víc kamarádů. Přinášíme vám...  celý článek

Další z rubriky

Christina Applegateová (Los Angeles, 27. července 2015)
Preventivně jsem si nechala odstranit vaječníky, přiznala Applegateová

Před devíti lety Christině Applegateové (45) diagnostikovali rakovinu prsu a herečka podstoupila oboustrannou mastektomii. Nyní prozradila, že nedávno si...  celý článek

Iva Frühlingová (11. října 2017)
Iva Frühlingová: Každá máma si občas potřebuje odpočinout od dětí

Bývalá modelka a zpěvačka Iva Frühlingová (35) se ukázala po delší době ve společnosti. Rozpovídala se o mateřství na plný úvazek, nové knize a nápadech na...  celý článek

Z Kary Robertsové se stala mořská víla, která má vlastní show, při které...
Z Američanky je profesionální mořská víla. Zbavila se tak mindráků

Američanka strávila přes 400 hodin výrobou kostýmu mořské víly. Díky rybímu ocasu může předvádět speciální podvodní show a splnit si sen. Jako podmořská bytost...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Proč potřebujete izolepu do kosmetické taštičky
Proč potřebujete izolepu do kosmetické taštičky

Klepe se vám ruka a tekutou linkou si na víčku vytvoříte nepravidelný pruh... co s tím? Pomůže vám obyčejná lepicí páska... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.