Šéfka pozemkového úřadu: Myslela jsem si, že v roce 2017 budeme dál

  0:37aktualizováno  14:37
Dvacet let byla manažerkou v soukromé firmě. Ve čtyřiceti udělala Svatava Maradová životní kotrmelec: vystudovala dvě vysoké školy, porodila třetí dítě a stala se šéfkou Státního pozemkového úřadu. Dojížděla z Moravy, přespávala na ubytovně a flotilu dámských lodiček skladovala v kuchyňské lince místo nádobí. Botník byl malý.

Svatava Maradová, šéfka Pozemkového úřadu | foto: Petra Pikkelová

Čtěte v pondělí

Svatava Maradová, šéfka Pozemkového úřadu

Velký rozhovor se Svatavou Maradovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Nač jste si ve státním sektoru nezvykla?
Když něco nefunguje v malém týmu, lidem to vysvětlíte a změna nastane relativně rychle, ale ve velké organizaci, navíc ve státní správě, která je v našich podmínkách spíš konzervativní, trvá všechno déle. Věděla jsem, že leccos půjde pomaleji, byla jsem připravená, že budu muset zlomit odpor zaběhnutého systému, ale přiznám se, že jsem si myslela, že v roce 2017 budeme dál.

Než jste se stala šéfkou pozemkového úřadu, vedla jste úspěšnou firmu. Proč jste se rozhodla odejít ze soukromé sféry?
Byla jsem téměř dvacet let v jedné firmě. Všechno fungovalo a klapalo, ale já se cítila vyhořelá, chyběly mi nové podněty, měla jsem pocit, že mě už nic nepřekvapí, ani neposune dál. Potřebovala jsem nové impulsy, nové lidi a klidně i nové problémy. Hlavně změnu. I kdyby měla přinést komplikace do mého pracovního i soukromého života, což přinesla, ale jsem ráda, že jsem ten krok udělala.

Prý v Praze bydlíte na ubytovně?
Teď se chystám přestěhovat do vlastního bytu a dcerka se bude stěhovat se mnou. Ale dva a půl roku jsem skutečně bydlela na ubytovně. To by asi mělo zaznít. Jsem relativně vysoký státní úředník, ale kdybyste viděla, v jaké špeluňce jsem ve svém věku a postavení bydlela! A nejen já, ale mnozí další úředníci.

Na střední škole jste byla na internátě, je ubytovna lepší, nebo horší?
Bydlela jsem sama, měla jsem vlastní záchod, koupelnu a kuchyňku, v tom byla samozřejmě ubytovna proti internátu přepych. Ale tehdy mi bylo patnáct. Když se v kamrlíku na ubytovně ocitnete po čtyřicítce, je to jiný příběh. Bylo to tam strašně malinké. Miluji lodičky a nemám jich málo. Jenže botník chyběl, musela jsem je mít naskládané místo hrnců v kuchyňské lince. Přiznávám, že jsem příliš nevařila, ale po dvaceti letech péče o rodinu asi není žádné překvapení, že jsem neměla chuť stát v kuchyni.

Zmínila jste svou malou dcerku. Jste jen víkendová máma?
Určitě ne. Hodně cestuji a snažím se využít každý okamžik, kdy s malou dcerou můžu být, pak si společný čas opravdu užijeme. Přestože jsme si všichni za tu dobu nějak zvykli, dobře to není pro nikoho z nás. Věřím, že v dohledné době už bude i dcera trvale v Praze.

Svatava Maradová

  • Narodila se před 46 lety, od června 2014 je ředitelkou Českého pozemkového úřadu. 

  • V letech 1999 až 2013 působila v brněnské geodetické firmě Geocart CZ, kterou později i vedla. 

  • Ve 36 letech začala studovat vysokou školu, v roce 2011 absolvovala obor zemědělské inženýrství na Mendelově univerzitě, tři roky poté získala titul MBA na VUT v Brně. 

  • Má dvě dospělé děti a osmiletou dcerku.

Jaký vůbec mají Češi vztah k půdě?
Vztah k půdě není u většiny Čechů nijak silný a budovaný. Většina obyvatel žije ve městech, tak jaký můžou mít k půdě vztah? Navíc těch čtyřicet let socialismu tomu taky nepřispělo. Z pozice svého úřadu přinejmenším vnímám, že si Češi v posledních letech uvědomují, že hodnota zemědělské půdy – jako nemovitosti – roste, ale obávám se, že velká část lidí si stále neuvědomuje, jak může kvalita půdy limitovat náš život. A ona bude limitovat zejména život našich dětí. S kvalitou půdy souvisí vodní režim krajiny, lokální sucha, eroze, prašnost prostředí, neboť v prachu jsou různé koncentrace agrochemikálií.

A jaký vztah k půdě máte vy?
Vyrostla jsem na vesnici, jako děcka jsme běhaly po zahradách, lezly po stromech, měly jsme přirozený vztah ke krajině okolo, k venkovskému prostoru, a ten mám to hluboce v sobě. Naše rodina měla tradičně hospodářství, minimálně nějakých deset hektarů. Po roce 1948 se ale stala také součástí JZD. Ale po roce 1989 jsme o ní zase mohli rozhodovat. V rodině se říkalo, že půda se neprodává, že je to trvalá hodnota, která má zůstat v rodině, takže jsme ji neprodali, ale pronajímáme ji zemědělci, kterého dobře známe. Myslíme si, že to je v dobrých rukou. Bohužel, většina majitelů půdy své pozemky pronajímá, ale nemají přehled o tom, jak se na ní hospodaří a jestli tím hospodařením spíš neztrácí svoji hodnotu.

Autoři:

Nejčtenější

Chtěla jsem se zbavit manželovy milenky. Krize je za námi, doufá Jana

Ilustrační snímek

Příběh o manželově nevěře, podobný tisícům jiných, vypráví osmatřicetiletá tmavovlasá středoškolačka Jana, matka...

Se třemi dětmi rezignujete na spoustu věcí, říká pediatrička Karolová

Kateřina Karolová se svými třemi syny

Jako dětská lékařka odešla Kateřina Karolová sbírat zkušenosti na kliniku do Německa, kde zažila velmi náročné služby....

O 10 let mladší: Tragédie v dospívání Petru zničila, chce nový restart

Petra je už dlouhá léta zvyklá na tvrdý život. Starosti se na ni znatelně...

Petra je matkou dvou dětí, které vychovává sama. Hodně pracuje a ještě k tomu si dodělává střední školu, kterou kvůli...

Pomozte nadšené sportovkyni Natálce k bezbolestnému pohybu a nové protéze

Natálka má vrozenou vývojovou vadu, kvůli které nosí protézu. Zoufale by...

Jednou by chtěla být veterinářkou, ze všeho nejvíc však čtrnáctiletá Natálie touží po obyčejném pohybu. Přestože se...

Rodinu trápí rakovina tříleté dcery i plesnivý dům. Teď mají nové bydlení

Rodinu v opraveném domě přivítali příbuzní i kamarádi.

Aby šestičlenná rodina neměla málo starostí se zchátralým domem plným plísní, dostavily se ještě zdravotní potíže dětí...

Další z rubriky

Příběh Ondřeje: Chci konečně strávit Štědrý den s mámou, žena je proti

Štědrý večer je i v Norsku vyvrcholením Vánoc. Po večeři se rozdávají dárky.

Začal advent, období, které jsem měl od dětství z celého roku nejraději. Rodiče, především pak máma, dokázali po celý...

Nevyžádané dotyky v éře MeToo. Speciální šaty jich odhalily 40 za hodinu

Až čtyřicetkrát za hodinu. Speciální šaty ukázaly, jak jsou ženy osahávány v...

Na problém sexuálního obtěžování v Brazílii se snaží upozornit reklamní agentura, která vytvořila neobvyklé šaty. Mají...

Příběh Zuzany: Přítel je chorobně závislý na své matce

Ilustrační snímek

Tomáše jsem poznala před dvěma lety. Líbil se mi na první pohled, byl milý a galantní. To sem u svých vrstevníků...

Najdete na iDNES.cz