Tím, že si v oblíbeném řetězci koupíte tričko s nápisem "vyrobeno v Bulharsku" a ne to z východní Asie, bohužel nikomu lepší budoucnost nezaručíte. Aspoň podle výzkumné zprávy Stitched Up, která vznikla v rámci mezinárodní kampaně Clean Clothes. Bulharsko a další země východní Evropy z ní spolu s Tureckem vycházejí ještě hůř než například Čína nebo Malajsie.
Autoři zprávy sledovali, jaká je v jednotlivých zemích propast mezi zákonem danou minimální mzdou a skutečnými náklady na život. V zemích východní Evropy je rozdíl často ještě větší než v Asii. Nejhorší podmínky jsou v Gruzii, kde je minimální mzda v přepočtu necelých 1 500 korun. Za ní následují Moldavsko (asi 1 970 korun) a Ukrajina (2 230 korun).
O moc lépe na tom není ani Bulharsko, Rumunsko nebo Makedonie, kde je minimální mzda ještě menší než v Číně (4 870 korun), a v Malajsii (5 450 korun). Manuální pracovníci v Turecku pak vydělávají nejméně sedm tisíc korun měsíčně.
Chudoba, stres i obtěžování
Právě v takové hladině se pohybují platy švadlen v továrnách. Ještě hůře jsou na tom ovšem ty, které pracují z domova: jejich mzdy nedosahují ani na hranici mzdy minimální a podle průzkumu tvoří asi třetinu částky, která by skutečně pokryla jejich životní náklady. Práce takových švadlen se navíc většinou považuje za "podřadnou" a "nekvalifikovanou".
Švadleny jsou podle studie často svobodné matky, které živí celou rodinu. Kromě nízkého platu a nezdravých pracovních podmínek je trápí i dlouhodobý stres a běžné je i sexuální obtěžování. "Nejvyššímu riziku chudoby a nedostatku možností, aby svou situaci změnily, čelí dělnice v Gruzii, domácí švadleny v Bulharsku a imigrantky ve Východní Anatolii," uvádí zpráva.
Můžeme nakupovat férově?
"Výzkum boří mýtus, že když si vybereme oděvy pocházející z Evropy, máme jistotu, že při výrobě byly zachovány důstojné pracovní podmínky," říká Petr Mareš z neziskové organizace NaZemi. Tím, že si v obchodě koupíme raději oblečení ušité například v Portugalsku, ovšem situaci nezachráníme. Je to na oděvních společnostech.
"Ty musí podniknout jasné kroky ke změnám v jejich dodavatelských řetězcích, aby všichni, kdo pro ně vyrábějí, dostávali důstojnou mzdu," myslí si Mareš. Jsou to firmy jako Zara, Adidas nebo Benetton, a dokonce i švédský řetězec H&M. Ten přitom ve své výroční zprávě slíbil, že si klade za cíl, aby všichni dělníci jeho dodavatelů dostávali "férový plat".
Podobný závazek si dala i EU. Její strategický plán Europe 2020 má pět hlavních cílů a jedním z nich je zredukovat chudobu tím, že se nejméně dvaceti milionům lidí zvýší mzdy. Pracovníci textilního průmyslu patří mezi ty, kterých se to týká, a je tedy možné, že za šest let budeme moci v řetězcích nakupovat s o něco čistším svědomím. Zatím je na každém z nás, aby zapátral raději po lokálních výrobcích.
