Stýskání na táboře zmírní dopisy

Přijeďte si pro mě, už tady nechci být. I takový dopis můžete dostat z letního tábora. Jak na něj reagovat? "Rozhodně reakci dítěte nepopírat, neříkat - to nic není, to musíš vydržet," říká dětská psycholožka Lenka Čadová.

Levák - (c) profimedia.cz/corbis - Ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

"Spíše se jej snažit povzbudit a poradit mu. Třeba jak najít kamarády nebo zavzpomínat, jak jste podobnou situaci řešili, když jste byli dětmi," vysvětluje.

Často dětem pište
Skutečnost většinou nebývá tak horká, jak to snad z dopisů či SMS vypadá.

"Tím, jak si stěžují, že je všechno příšerné, si píší o podporu a dávají najevo, že je jim smutno. Když pak rodič zavolá vedoucím, zjistí, že se vlastně nic tak hrozného neděje," říká Čadová.

Pravděpodobnost, že se bude dítěti stýskat, je vyšší u táborů, kde nikoho nezná. Pokud jede s oddílem, do kterého chodí celý rok, s odloučením se vyrovná mnohem snáz.

Tím hlavním prostředkem, jak mu pomoci, jsou dopisy. Na rozdíl od telefonování si je dítě může schovat, vracet se k nim a těšit se jimi. "Je třeba psát hodně, klidně každý den, bez ohledu na to, jak často píše dítě," doporučuje dětský psycholog Václav Mertin.

Psychologové radí raději za dětmi nejezdit. Loučení by pak bylo pro ně obzvlášť těžké. Ale pokud je v táboře oficiální návštěvní den, měli by naopak rodiče na něj jet. 
Přijeďte si pro mě
Na stýskání má na táboře dítě nárok. Pokud je smutné jenom večer a přes den si normálně hraje s ostatními, není důvod pro ně jezdit.

Některé děti zvládají tábory bez potíží, ale co dělat v případě, že tomu tak není? Je na rodičích, aby dítěti pomohli problém zvládnout, a aby jeho obavy nezlehčovali.

Situace první: dítě odmítá odjet
Zdálo se, že je všechno v pořádku. Krosna už je sbalená v předsíni, svačina na cestu připravená v batůžku, dohoda o kapesném proběhla ke spokojenosti obou stran. Ale najednou se dítě zapře a nechce nikam jet.

Jak v takovéto situaci postupovat? "V tomto případě bych přece jen zvolil formu nátlaku. Je třeba dát dítěti najevo, že mu sice rozumíme, ale že je to už domluvené a zaplacené. Potřebuje povzbuzení, slyšet - ty to určitě zvládneš," říká Václav Mertin.

Na místě je podle něj také nabídnout pomoc při řešení konkrétních obav. Třeba spolu s vedoucím domluvit, s kým bude dítě spát, aby mělo už při odjezdu nějaký pevný bod.

Situace druhá: dítěti se stýská
Těžké rozhodování pro rodiče nastává, když dítě sice v pořádku odjelo, ale po pár dnech začnou chodit ustýskané dopisy. Jet pro dítě, nebo nejet?

"Rozhodně bych nedoporučoval hned sednout do auta a uhánět na tábor. První takový signál je možné brát s rezervou. Možná, že se dítě jen těžko aklimatizuje v neznámém prostředí a v okamžiku, kdy psaní čteme, je už všechno v pořádku," říká Mertin.

Pokud se takové dopisy množí, měl by rodič zavolat vedoucím. "Není třeba jim říkat, co vše dítě píše. Předpokládám, že rodič si předem prověřil, že své dítě svěřuje slušným lidem a ti by mu řekli, kdyby bylo něco opravdu v nepořádku," říká psycholog.

Hodně pro zmírnění stýskání mohou udělat vedoucí. Měli by uznat, že stesk je něco, na co má každý právo. "Neměli by říkat - jsi už velký kluk, to už bys neměl brečet, ale spíše si večer přisednout, popovídat, něco přečíst," říká Václav Mertin.

Pokud se dítě přes den zapojuje do programu, normálně jí a pláče jenom večer, je to pro všechny snesitelné. Když se ale nepřetržitě trápí celý týden, je lépe je přece jen vzít domů. "Vedoucí by to pak neměli brát jako své selhání. Prostě se to stalo," doporučuje Mertin.

Mobil na táboře
Nejednotný názor panuje na to, zda dětem dát s sebou na tábor mobilní telefon. Vedoucí obvykle hlasují pro to, aby mobily zůstaly doma.

"Není to ani tak proto, že bychom se báli, že děti budou domů podávat hlášení o každém nepovedeném jídle. Spíše je u menších dětí nepříjemné, když některé mobil má a jiné ne. Ty bez něj pak vidí, že si někdo povídá s maminkou, a je jim to líto," říká zkušená táborová vedoucí Marta Hauznerová.

"Přesto bych dětem mobil striktně nezakazovala. Volání by však mělo být omezené. Vždyť přece můžeme dítěti vysvětlit, že ho máme rádi, i když se s ním nevybavujeme každý den půl hodiny," říká psycholožka Lenka Čadová.

Aby nebyl smutek tak velký

Pokud je dítě menší, stýskat se mu bude téměř určitě. Přinášíme několik rad, jak mu alespoň na dálku pomoci.

Přibalte potomkovi hračku
Dejte dítěti s sebou osobní věc, která může při odreagování stesku pomoci, třeba oblíbené plyšové zvířátko.

Rodičovské sliby jsou svaté
Pokud dítěti slíbíte, že budete psát každý den, tak to také dodržte. Na pohledech, které si může přečíst každý, si ale dejte pozor na nejrůznější důvěrnosti, které by případně mohly být ostatním dětem k smíchu. I starší dítě, které se už tváří zcela samostatně, dopis z domova potěší.

Pište o normálních věcech
V dopisech nemusíte být za každou cenu originální. Popisujte, jak život u vás jde. Pokud děláte něco pro dítě atraktivního, nepište mu o tom, bylo by mu líto, že není s vámi.

Balíček nemusí být jen pro vaše dítě
Dopředu se domluvte, jestli je na táboře zvykem, že děti dostávají balíčky. Pokud ano, také nějaký pošlete. Počítejte ale s tím, že na některých táborech je pravidlem, že se obsah balíčku rozdělí mezi všechny děti.

Nevyhýbejte se návštěvnímu dni
Pokud je na táboře návštěvní den, pokud možno tam jeďte. Pro dítě je velmi těžké sledovat, jak se kamarádi baví se svými rodinami, a ono zůstalo samo. Nepřehánějte to ale s dobrotami pro dítě. Stává se, že děti sní všechno možné a vedoucí pak v noci běhají mezi stany, protože všem je špatně.

Zeptejte se na možnost telefonování
Dítě by mobil spíše mít nemělo, ale je dobré domluvit se s vedoucími na možnosti telefonátu, kterým se jich zeptáte, jak dítě tábor zvládá, a případně s ním chvíli mluvit a uklidnit je.