Třídenní kemp byl pro mě nakonec největší záhul na světě. Pro své kamarády jsem ale byla pořád neskutečně přitažlivá, i když jsem měla kapsáče a lil ze mě pot.
Nejprve představení. Dva hlavní instruktoři a oba Johnny. Aspoň se nespletu. Ale ostřížím okem nás sledují celkem čtyři. Následuje přísné poučení o bezpečnosti. Když nebudeme střílet, nesmíme mít prst na spoušti a zbraň musíme mít zajištěnou. Pokud to nebudeme dodržovat, přijde trest v podobě dvaceti angličáků a výš.
První trénink, dostávám do ruky zbraň a mám dát závěr dozadu. "Cože to?" říkám si. Všichni kolem mě vědí, co dělat. Jsem tu jediná holka, tak se raději snažím být neviditelná. Moc mi to ale nejde. Protože závěr dát dozadu je pro mě strašně těžké. Naštěstí mi instruktor s uklidňujícím úsměvem mění zbraň. Stále mi to sice nejde, ale je to o kousek lepší. Mé dlaně, prsty, gelové nehty dostávají pěkně zabrat už během prvních několika minut. Být jediná holka mezi tolika chlapy má svou výhodu - dostávám úžasné střelecké rukavice, které mi v příštích hodinách a dnech zachrání ruce.
Instruktor dál vysvětluje, co dělat. "Vždycky, když se chceme nadechnout nebo si odpočinout při držení zbraně, musíme provést kontrolu zbraně a blízkého okolí. Střelec dýchá do chvíle vlastního nápichu zbraně. Při napíchnuté zbrani, kdy je zbraň připravená ke střelbě, je postoj pevný, dech zadržený a svaly zaťaté. Při opětovném stažení zbraně je důležitá znova její kontrola a sledování okolí."
Řetězec mých nejapných otázek pokračuje: "Chápu, že mám udělat kontrolu zbraně a proskenovat okolí, ale co na té zbrani uvidím? Co mám kontrolovat," ptám se smířená s tím, že tu budu za největšího blbce v historii. "Musíš zkontrolovat, jestli nemáš na zbrani závadu a závěr není jinde, než má být," říká mi druhý Johnny, který si teď podepsal ortel. Bez něj za zády už nedám ani ránu. Aspoň už jsem o něco chytřejší.
Slovníček pojmů:Angličáky - Jedná se o cvik, který posiluje široké spektrum svalů po celém těle. Začínáme v poloze dřepu. Vyskočíme a natáhneme ruce, dopadneme opět do dřepu. Rychle změníme polohu těla do vzporu ležmo a uděláme klik, po jeho dokončení opět dřep s výskokem. Nápich zbraně - Dynamické zamíření na cíl. Udělat kontrolu zbraně - Zjištění, zda-li je zbraň schopná další střelby. V praxi to znamená podívat se na závěr zbraně v okamžiku ukončení střelby, abychom měli přehled o jejím stavu. Zbraň může být podle polohy závěru: Proskenovat okolí - zkontrolovat pohledem své okolí, abychom zjistili, zda-li nehrozí žádné další nebezpečí. Nabíjení admin - Nabíjení v klidovém stavu zbraně. Záměrem je nabití a následná kontrola správného nabití zbraně a zajištění zásobníku. Taktické přebíjení - Výměna ještě nevystříleného zásobníku za zásobník nový. Důvodem je obnovení plné palebné kapacity střelce. Obvykle se využívá v případech těsně před vstupem do ohroženého prostoru, kde je předpoklad velkého počtu nepřátel. Bojové přebíjení - Přebití vynucené situací, kdy je zásobník prázdný a pro další schopnost střelby je nutná okamžitá výměna za zásobník plný. Zadupávání - Výraz pro alternativu ABS v automobilu. Tzn. bezpečné zastavení v co nejkratším úseku po rychlém běhu na jakémkoliv terénu. Napáskovat plný zásobník - Napáskovat znamená naplnit zásobník - výraz je převzatý z armády. Náboje jsou v armádě umístěny na pásku po deseti kusech. Tyto pásky pak slouží pro rychlejší naplnění zásobníku. Zdroj: Instruktoři http://www.combatsim.eu/. |
Přichází na řadu nabíjení. Pánové kolem mě se s jiskrou v oku jdou podívat na sumky, laicky řečeno to jsou kapsy na zásobník, které si střelec připevní na opasek. A máme tu další kámen úrazu. "Ty nemáš opasek?" ptá se mě instruktor. "Ne, proč bych ho měla mít, vždyť ty kapsáče mi jsou dobře." To už jde do kolen i ten nejklidnější z instruktorů. Ale zachraňuji to bočními kapsami na kalhotách, kam si oba zásobníky s omluvným úsměvem narvu.
Pušku držím jako vařečku
Mimochodem, tu nejtěžší pušku, která váží 3,5 kila, mám stále kolem sebe, takže v tom úmorném vedru je mi za chvíli hrozně. Když se nás hlavní drsňák zeptá, jestli se chceme napít, tak pánové sborem zahřímají: "Ne!" Tak já už raději mlčím. Dala jsem se takzvaně na vojnu, musím holt bojovat.
Postoj, nabíjení admin, taktické přebíjení, bojové přebíjení, běh se zbraní, zadupávání atd., hlavně se mě nikdo neptejte, jak se jmenuju. Snažím se držet krok, ale moc mi to nejde. Leje ze mě, pořád na něco nemám sílu a držím pušku, jako kdybych chtěla míchat nedělní oběd. Každopádně se za mnou každou chvíli ozývá nějaká pochvala nebo narážka: "Ta Monča je s tou zbraní tak sexy." Proboha, to nemůžou mluvit o mně, mám utrápený výraz a kvůli potu musím vypadat jak Joker z Batmana.
Rozhodně mě ale v tom nikdo nenechá. Pomáhají mi jak kolegové, tak instruktor, který se ode mě skoro nehne, vždyť mám jeho pušku. Naštěstí, protože bez něj bych to nezvládla. Když začínáme střílet, prý abychom se nenudili (ha, ha, jak kdo), tak můj adrenalin v krvi stoupá. Začínám ale svou změnou nálady děsit sama sebe. Hrozně mě to baví a překvapivě občas i terč příjemně zazvoní. Únava je najednou ta tam, ale jen na chvíli.
Fyzičku nemám špatnou, ale po prvním dni jsem totálně grogy. Bolí mě ruce, ramena, nohy, jsem upocená a chce se mi spát. Ale vzdát to? Ani náhodou.
Alenka z válečného filmu
Druhý den už je o kousek lepší. Ale když zaujmu postoj, nejbližší instruktor, kterých je tam kvůli bezpečnosti požehnaně, mě začne opravovat. Většinou se se mnou nikdo moc nepáře, takže žádných velkých úlev se nedočkám. Všichni kolem mě mají průpravu z krátké zbraně a jsou to prostě pořádní chlapi, já jsem jak Alenka z říše divů, která zabloudila do válečného filmu.
Střelecký kemp – dlouhá zbraňSystém izraelské bojové střelby je považován za nejefektivnější a nejpropracovanější. Byl vyvinut na základě dlouholetých zkušeností izraelských speciálních sil a antiteroristických jednotek v bojových podmínkách. Tréninkové metody dávají důraz na budování svalové paměti a podvědomých reakcí, které připraví uživatele na přesnou a instinktivní střelbu. Součástí celého procesu je zakomponování a simulace stresu a jeho vlivu na střelbou v reálných podmínkách ohrožení života. Instruktoři jsou z mezinárodní skupiny působící v Čechách i na Slovensku. Více najdete na http://www.combatsim.eu/. |
Střílení ve stoje nestačí. Takže přecházíme ke střelbě ve vysokém kleku, v nízkém kleku, na zádech na břiše a na boku. Něco mi jde líp, něco hůř. Při střelbě na boku mám pocit, že střílím přímo před sebe do země, ale opak je pravdou. Ale už to není tak hrozné. Puška je tak trochu moje součást, když ji nemám, pořád hlídám, kdo ji má v ruce, a ať mi ji kouká vrátit. Nepokazím ani souboj týmů. Musíme se každý dvakrát trefit do terče. Dávám to s přehledem, protože puška na tohle cvičení je lehčí než ta moje. Konečně mám důvod aspoň k malé radosti.
Dril na závěr a moje psychické dno
Jak jsem zvyklá ze seminářů bojového umění Krav maga, na konci výcviku bývá stresující dril. Pro někoho obrovská zábava, pro jiného stres nejvyšší kategorie. Měli jsme si napáskovat plný zásobník s jednou závadou. V zásobníku je třicet ran. Na střelnici se umístily dvě zástěny, abychom se mohli zpoza nich vyklánět jako v počítačových hrách. To by bylo ještě v pohodě, kdyby u toho na střílejícího banda lidí nepokřikovala, nemlátila ho lapou a nepolévala vodou. Když jsem viděla, jak řvou a mlátí do prvního střelce, okamžitě jsem řekla, že nejdu. I když se to nezdá, tak se zbraní bojím, nebo spíš k nim mám velký respekt. Hlavně nikomu ani sobě neublížit. A jak to mám zvládnout v tomhle stresu? Už toho na mě začíná být po třech dnech moc a mám pocit, že se každou chvíli rozbrečím. Hlásím, že nejdu ani náhodou. Ale to nepřipadá v úvahu. Všichni mi tvrdí, že to zvládnu, ale já mám na krajíčku.
Když už do mě hučí skoro všichni, tak prostě jdu. Přeci to nevzdám před koncem. Trochu rozdýchat a do toho. Ehm... Až na podruhé se mi podaří udělat na začátku to, co mám, ale pak už to jde. Sice se moc netrefuju, ale baví mě to. Dostanu pár ran lapou a pořád na mě někdo křičí: "Seš pomalá, všichni tu umřeme, změň pozici....!!!" "Trhni si," říkám si v duchu a relativně v klidu si řeším svou závadu. Polévání vodou mě nestresuje, to už mám vyzkoušené z výcviku agenta. Nakonec dostřílím a všichni na mě křičí, že mám přebít. To je také součástí drilu. Člověk nemá nabito, tak ho mohou ostatní stresovat. Ale já si druhý zásobník nevzala. Už se začnou všichni smát, že jsem s nimi pěkně vyběhla. Za ty tři dny už po několikáté a úplně neúmyslně. Teď už si jen v klidu můžu dostřílet dva zásobníky, jak budu chtít. Tomu říkám relax.
Ufff, mám to za sebou, i když mám pocit, že jsem pořád na střelbu hrozný lempl, uznání od mých kolegů mě nemine. Zajímalo by mě, jak to vidí oni. Já mám pocit, že jsem prolezla peklem a oni mi pořád lichotí, jak mi to s tou zbraní sluší.
Takže dámy, jestli chcete být sexy i zpocené a unavené, zkuste střelbu. Je to zábava a o vaši bezpečnost se postará plno instruktorů kolem. Jen je potřeba je opravdu poslouchat. Příjemným bonusem je pak vyšší sebevědomí a shozená kila.
