Radost proběhnout

Radost proběhnout | foto: STRCRungo.cz

REPORTÁŽ: Osm kilometrů zvířecího tempa na golfovém hřišti v Motole

  • 0
Byl to závěrečný závod. Posledních osm tisíc metrů mě dělilo od konce seriálu Salomon Trail Running Cupu. Tato podzimní derniéra se již tradičně konala na Motolském golfovém hřišti.

Písečné překážky uhrabány a greeny vyžehleny. Ani jedno z toho ale není dnes rozhodující. Nestojím totiž na odpališti, ale ve startovním koridoru motolského krosu. Kousek za startovním obloukem a hned za elitou. V jejím podání to zase bude jízda atakující trojkové tempo. Já tak rychle běžet nehodlám, ale přesto již před startem vyhlašuji atak na osobák.

Hned od startu tedy do toho jdu zostra. Kratší stoupání ani nestíhám vnímat a už zrychluji na seběhu. Dochází k pár výměnám závodních pozic a záhy je třeba hlídat si ostrou pravou zatáčku. Mokrá tráva v kombinaci s velkou rychlostí a pravým úhlem prověřuje naše obutí. To moje funguje na jedničku. Zatáčkou proletím bez zpomalení. Výhodu setrvačnosti ihned využívám v následném stoupání. Jen trochu naberu dech a opět se srocujeme do velkého balíku. Ztrácet pozice se tady ale nevyplácí. Ihned po vystoupání na nejvyšší bod se totiž točí prudká levá do lesa. Následný seběh přes kořeny je něco pro mě. Kořeny nekořeny přidávám na rychlosti a tlačím na pilu. A nejsem sám. Tvoříme skupinku pěti lidí, která si to dupe, co to jde. Křoví kolem následného esíčka dává tušit, že tady není čas na chybu. Další prudká zatáčka znamená drastickou změnu tempa. Krátké, ale prudké stoupání zvládám díky svému cupitání. Teprve na rovince trochu krotím své ambice a nechávám tepovku mírně klesnout.

Salomon Trail Running Cup 2015

Ostatní informace najdete na stránkách organizátora www.strc.cz

Před následným kratším stoupání si s kolegy měním pozici balíku. Od teď budu získávat především na sebězích a naopak na stoupání se pokusím trochu síly ušetřit. Přeci jen mám za sebou necelý první okruh ze čtyř celkových. Do místa startu nám zbývá pozvolné klesání a prudký stoupák. Ten vnímám jako nejvíc kritické místo. Stále dost rychlé tempo v kombinaci se sklonem terénu dělá své. Tepovka letí vzhůru, dech se stává přerývavým. Prostě a jednoduše celé tělo mě přemlouvá, ať přejdu do chůze. Než se ale rozhodnu, zda zastavím, jsem nahoře a nabírám rychlost do dalšího okruhu.

Zase opět rychlý seběh lesem, prudký kopeček a rovinka. Držet požadované tempo je čím dál tím těžší. To, co mi v prvním kole připadalo jako malá nerovnost, je rázem kopec a v tom třetím bych přísahal, že na Motole vyrostla nová hora.

No a ten poslední okruh? Ten je pouze a jen o morální odpovědnosti. V lese zkouším jeden z posledních útoků. Letím přes kořeny a pro jednou skáču i přes pařez. Čímž za sebou nechávám dva soupeře. Vrací mi to hned na následném stoupání. Takto se přetahujeme i celou další rovinku. Mírný seběh mi dává opět šanci. Zlehka navyšuji svůj náskok a dělám důležité rozhodnutí. V nástupu do cílového stoupáku, jdu na chvíli do chůze. Stálo mě to sice získaný náskok, ale dodalo trochu sil. Poslední metry kopce sprintuji. Na polovině cílové rovinky vidím ještě jeden skalp. Jdu po něm. Dávám do toho všechno. A vypadá to dobře. Už jen dva kroky a mám ho. Safra, zrychluje. Cíl je již moc blízko. Dnes to nevyjde. Cílem probíháme ve shodném čase 34:49, ale periferně vidím, že jsem prohrál. Lehám si do trávy a snažím se popadnout dech. Pocit prohry brzy nahradí úžasná euforie z nového osobáku, lepšího o téměř tři minuty.

STRC Motolské jamky

Je až škoda, že tímto závod Salomon Trail Running Cup končí. Ale sám jsem zvědav co nám organizátoři připraví na sezónu 2016.