Protahování není jen pro velké svaly
Jaký sval vás napadne, když se řekne protahování? Většina běžců si pravděpodobně jako první vybaví svaly v oblasti stehen nebo lýtek. Tenisté a házenkáři zase jako první pomyslí na ramena a paže a lidé sedící celý den u počítače zatouží po protažení a uvolnění zad a krční páteře.
Málokoho napadne, že i chodidla sestávají z velkého množství šlach a svalů a vzhledem k obrovské zátěži, kterou musí den za dnem podstupovat, si i ona zaslouží naši péči. Toto důležité poznání obvykle přichází až po zranění a následné konzultaci se sportovním fyzioterapeutem. A to už je příliš pozdě.
V dnešním článku se nebudeme pouštět do komplikované anatomie chodidla a přesného popisu jak řešit ten který problém. Jeho cílem je popostrčit rekreační i výkonnostní běžce k tomu, aby o svá chodidla řádně pečovali. V opačném případě je otázkou času, než dojde k většímu či menšímu problému, který vás v tom lepším případě lehce omezí a v tom horším pak na dlouhou dobu vyřadí z jakéhokoliv tréninku.
Internet je plný nejrůznějších protahovacích cviků, kterými se můžete inspirovat. Velmi zajímavý koncept nabízí například takzvaná Toga neboli Yoga for toes. Cviky obsažené v této metodě vás donutí aktivovat a protáhnout šlachy a svaly, o kterých jste doposud neměli ani ponětí. Výsledkem je zdravější, funkčnější a silnější chodidlo, které vás podrží při každodenním fungování i běžeckém tréninku.
Zdravé a silné chodidlo je základ
Obzvlášť pro běžce je zdravé a pevné chodidlo naprosto zásadní, protože v opačném případě se může stát, že vlivem velkého tlaku při dopadu vás prsty a nožní klenba neudrží. Následně dojde k nadměrné rotaci a vyosení dolní končetiny směrem dovnitř nebo ven a právě tato rotace má za následek většinu běžeckých potíží s bolavými koleny. Málokdy je totiž problém v koleni samotném. Na vině jsou zpravidla přetížené šlachy, které jsou kvůli nestabilnímu postavení extrémně namáhány.
Chodidla a technika běhu
Stav chodidla samotného pak úzce souvisí s vaší běžeckou technikou. Běžci dopadající přes patu jsou citliví na kvalitu tlumení u zvolené běžecké boty. Příliš tvrdá bota v kombinaci s během přes patu může vést k odražení paty a vzniku ostruh. Potenciální komplikace jsou tedy poměrně závažné.
Vyhráno ale nemají ani běžci s technikou dopadu přes přední část chodidla. Pokud totiž dopadáte příliš do středu a v rámci kroku se vaše pata buď vůbec, nebo jen letmo dotkne země, pak dochází k obrovskému přetížení podélné klenby a jejímu následnému zvednutí. Kvůli tomu se tlak nedokáže rozložit na celou plochu chodidla a pata i příčná klenba jsou opět zatížené mnohem více, než by bylo zdrávo. Pokud se řadíte mezi běžce s tímto typem došlapu, pak byste měli svým chodidlům věnovat obzvlášť intenzivní péči a zároveň si dávat pozor na to, aby krok nebyl vedený až příliš do špičky.
Masážní pomůcky
Chodidla se dají uvolnit pomocí celé řady cviků, příjemnější alternativou je masáž. Ta se dá provádět buď prsty nebo s pomocí speciálních masážních pomůcek. Na chodidla se nejčastěji používají malé míčky o rozměru tenisáku. Samotný tenisák vám ale bude k ničemu, protože je příliš měkký a než byste s jeho pomocí vyvinuli potřebný tlak na konkrétní bod, prošlápnete ho až na podlahu. V tomto případě tedy platí čím tvrdší, tím lepší. Ideální jsou speciální masážní míčky například od Trigger Pointu nebo Kine-MAXu přímo určené na uvolnění chodidel, ale účel splní i balonek na lakros.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert. |
