Co vás motivovalo k tomu, zaregistrovat se na serveru Hledamsponzora.cz?
Asi tak před dvěma lety jsem našla článek o tomhle serveru na internetu. Docela mě zaujal a řekla jsem si - jo, dobrý, zajímavý, proč nezkusit něco jiného. Byla jsem v té době po pětiletém vztahu a dostala jsem chuť seznámit se se zajímavými muži. Udělala jsem to spíš ze zvědavosti. Ze začátku jsem byla hodně opatrná, nevěděla jsem, jaký typ mužů tam můžu čekat.
Čeho jste se bála?
Třeba, že tam budou nespolehliví muži..., prostě vůbec jsem nevěděla.
A z úchyláků jste strach neměla?
Ano, to taky. Takže jak říkám, bála jsem se a byla jsem hodně obezřetná, ale řekla jsem si, proč ne a s pár muži jsem se na kafe sešla. Za ty dva roky, co jsem tam byla, jsem našla 3 dlouhodobější vztahy tohoto typu.
Říkáte „byla“, takže už tam nejste?
Ne, už mám přítele, normální vztah.
Aha. Můžete mi nejdříve říct něco k těm třem dlouhodobějším sponzorovaným vztahům? Jak to fungovalo?
No na rovinu jsem řekla, že studuju soukromou školu a že by mi hodně pomohlo, kdyby mi platili školné a přispívali mi na bydlení. Dále že mám ráda cestování a uvítala bych společné víkendy, třeba wellness...čili aby mi zvýšili životní standard.
Očima autorkyLenka, 24, studentka soukromé VŠ, přichází na schůzku značkově oblečená a decentně nalíčená. Je ukázkově štíhlá a má dlouhé, tmavohnědé vlasy. Zaujmou její mandlové oči, zvýrazněné dlouhými řasami. Během rozhovoru se hezky usmívá. O bohatých mužích, svých sponzorech, však mluví vlažně, bez stopy vášně. Zdá se, že ty vztahy nijak intenzivně neprožívala. S nadšením zmiňuje jen wellness... Fotit se nechtěla, jelikož dnes vede normální partnerství a přítel o její placené minulosti neví. |
Co oni na to?
Neměli s tím žádný problém. Řekli mi, že s tím do toho jdou. Teda když to má žena v hlavě srovnané, čili ví, co chce....Ale vzpomínám si, že na začátku mi jeden na schůzce řekl, že si nemůže dovolit platit mi školu, bydlení a cestování, ačkoli jsem to měla v profilu. Takže mě pozval jen na večeři a doufal, že změním názor. Já ovšem nepovolila. Takhle to zkoušelo víc mužů. Je třeba stát si za svým názorem.
A co za to? Jaká měla být protislužba? Předpokládám, že sex.
U některých ano. Takoví mi třeba řekli, že jsou ženatí, hledají milenku, na veřejnosti se s ní ale ukazovat nechtějí. To jsem nechtěla. Já chtěla opravdu vztah, aby ten muž nebyl závislý na rodině.
To se vám nakonec asi povedlo, když jste měla tři dlouhodobé vztahy. Můžete je popsat blíže?
Tak tomu prvnímu bylo 38 a vlastně hledal partnerku na založení rodiny. Byl podnikatel, stejně jako ti ostatní. Bylo to super. Jezdili jsme na wellness pobyty, většinou na týden. Byli jsme až v Japonsku nebo USA, v New Yorku. Mám totiž moc ráda velká města.
Čili on hradil cestu a všechno kolem. Dával vám kromě toho i další peníze?
To ne. Můj požadavek byl, aby mi hradil bydlení, to dělalo asi 15 tisíc korun, pak školu a nějaké další výdaje. Peníze v obálce zvlášť mi nedával, to ne.
Kolik do vás měsíčně investoval?
Když to vezmu souhrnně, tak to včetně večeří a nějakých těch dárků dělalo asi 40 nebo 50 tisíc.
Na čem ty vztahy zkrachovaly?
Většinou to tak nějak vyšumělo samo. U toho druhého vztahu se mi stalo, že se potkal s jinou slečnou. Řekla jsem - dobře, ok, neřešila jsem to. Chlapi jsou takoví, že potřebujou změnu.
Čili oni se do vás nezamilovali...
To asi ne. Sympatie tam byly, to jo, i romantika, třeba romantické večeře...ale že bychom si řekli, že se milujeme a chceme spolu být do konce života, to ne.
Ten druhý vztah byl jaký? Čím se lišil?
Tomu už bylo 45, byl rozvedený a chtěl se hodně bavit, odvázat se. Měl hodně času, takže chtěl i cestovat, trávit večery ve společnosti příjemné slečny.
Denně?
To ne, asi tak 3x týdně.
Co třeba společné bydlení, to si nepřáli?
Společné bydlení jsem nechtěla, to mi nabízel hlavně ten první. Ten druhý měl peněz hodně, byl znuděn z prvního vztahu a chtěl si spíš jen užívat. Jezdit třeba na prodloužené víkendy.
Kam? Do Paříže? Říma?
Tak, tak, v obou městech jsme byli. On třeba řekl „Pojeď někam na dva tři týdny“, ale to jsem kvůli škole nemohla.
Jaké zvláštnosti po vás chtěli? Například v sexu? Striptýz, tanec u tyče, nějaké speciality?
No, to ani ne. Kolikrát k sexu ani nedošlo, šli jsme třeba jen na večeři a pak domů, každý zvlášť.
A s tím druhým jste byla jak dlouho?
Asi tak půl roku a krachlo to na tom, že si našel jinou.
Chudým kráskám plní jejich sny |
Jak to bylo s tím třetím?
Ten byl mladší, 36. Ale ten už zase tolik času neměl, pořád pracoval. Byl sice taky štědrý, ale až tak moc se mi nevěnoval. Pak jsem si říkala, že nejlepší to bylo asi s tím druhým. Asi to bylo tím věkem. Starší muži jsou šťastní už jen za to, že můžou jít s někým na večeři. S tímhle jsme se viděli i třeba jen jednou za 14 dní, pořád jsme se naháněli...
Neměl těch žen náhodou několik?
To je otázka. U těch prvních dvou jsem si byla víceméně jistá, že ne. U tohohle nevím. Ale nepátrala jsem po tom.
V jakých oborech ti tři sponzoři podnikali?
První a třetí podnikal v oblasti IT, ten druhý ve stavebnictví.
Co považujete za nejhezčí zážitek?
Těch byla spousta....
Tak o nějakém vyprávějte...
Nevzpomínám si na žádný konkrétní...ale třeba se mi líbil romantický víkend v Paříži. Já jsem na ta velká města, takže se mi líbilo hlavně v New Yorku, tam jsme byli na týden a všechno prošli, Times Square, Central Park...Zkoušeli jsme vyhlášené bary......
Co vás zklamalo? Určitě muselo být i něco takového.
Těžko si na něco vzpomenout.. Občas jsme se sice na sebe třeba mračili, nemluvili spolu, byli jsme na sebe ostřejší, když jsme jeli na víkend, ale že by tam proběhla nějaká hádka, to ne...
A vodili jste se například za ruku?
No jak kdy a jak s kým......s tím prvním občas jo, políbili jsme se...ten vlastně chtěl založit rodinu, takže si přál, aby se to vyvinulo dál...
Ale vy jste do toho nešla. Proč?
Ne. Já jsem chtěla zažít takovou tu opravdovou romantickou lásku. Pravé zamilování...ale to tady nebylo.
Najděte pana BožskéhoŠtěstí můžete zkusit také na stránce eMimino.cz |
Věděl o vás někdo, že jste zaregistrovaná na tomhle serveru? Rodina, kamarádky?
No věděli, že mám nějaké bohaté partnery, ale já o nich vždycky mluvila jako o normálních vztazích. Nikdy jsem ty muže doma nepředstavovala. Řekla jsem, že náš vztah ještě není tak vážný. Ale ohlasy byly pozitivní. Říkali – když si to můžou dovolit, proč ne...?
Máte nějakou zajímavou historku? Co vás pobavilo, rozesmálo?
No já přemýšlím....Něco humorného...? Nevím. S tím druhým, jak byl rozvedený, tak bylo nepříjemné, že mu hodně volala bývalá manželka. On na to reagoval: „Promiň, tohle musím zvednout“.
Žárlila jste?
Ne, to ne, ale nevěděla jsem, jestli má cenu v tom pokračovat, jestli se k ní nevrátí. Neměla jsem chuť řešit jeho minulost. Nakonec udělal hezké gesto a ty telefonáty už nebral.
A nějaký špatný zážitek?
To je těžké, nic mě nenapadá.... Ale vlastně ano. S jedním mužem jsem byla domluvena na luxusním wellness. Měli jsme to rezervované dlouho předem a měli jsem se sejít až tam. On mi ale pár minut předtím napsal, že se mu protáhne jednání a dorazí později. Tak jsem tam šla sama, dala si šampaňské, ale on nikde. Pak volal a omlouval se, že to dnes nestihne, že mi to vynahradí jindy. Všechno jsem si tedy musela zaplatit sama. Další schůzka se už nekonala, protože jsem neměla zájem. Tohle mi stačilo a dost mě to poučilo.
Co například Vánoce - trávila jste je s těmi muži?
Ne, vždycky jsem byla doma s rodinou.
Ale vánoční dárky vám ti muži dávali?
To ano. Kosmetiku, třeba parfémy, potom dárkové poukazy do obchodů, lístky do kina.. A taky prádlo.
Jaké značky? Například Lise Charmel nebo Agent Provocateur?
Jo jo, v tom obchodě jsme byli taky...ale nepotrpím si na na žádnou speciální značku. Spíš když jsme šli kolem něčeho, co mě zaujalo, tak mi to koupili... A dostávala jsem i wellness pobyty.
I do zahraničí?
Ano, taky. Byli jsme třeba na wellness víkendu v Rakousku.
Kde?
Kde to bylo? To už přesně nevím. Někde u jezer...
Těch je tam hodně...
To jo, ale fakt si už nevzpomínám. Ale bylo to tam moc příjemný.
Co byste k tomu ještě chtěla dodat?
Ať to slečny, například studentky, co mají problém s penězi, zkusí. Podle mě to stojí za to, žena si rozšíří obzory. Nebýt těchhle vztahů, tak jsem se nepodívala ani do Říma.... Není to ale pro každou.
Pro koho to není?
Pro ženy, které jsou moc hodné a nechají si všechno líbit. Pro ty, kterým je trapné si říct o určitou finanční částku. Tady je třeba nastavit pravidla hned na první schůzce – co ano, co ne..
Například co je pro vás „no-go“?
Třeba nárokování mého veškerého času. Pro mě je důležité moje soukromí.
Například aby vám večer nevolal, nepsal?
Tak, tak....Musí chápat, že chci být i s jinými lidmi, aby akceptoval, kdy mám čas a co bych chtěla dělat...třeba jet někam do wellnessu..Někteří ale s mými podmínkami nesouhlasili. S těmi jsem se pak rychle rozloučila. Ale ono to, co člověk požaduje, musí být v rovnováze s tím, co sám nabízí... A muži hned poznají, jestli slečna má co nabídnout nebo ne. Některé třeba chtějí statisíce, ale samy nic nenabízejí...
Co nabízíte vy?
Doprovod, příjemně strávené chvíle s pohlednou, inteligentní holkou....
Co vám to dalo?
Hodně zkušeností, cestování, poznání dobrých restaurací. Sushi bary, vyhlášené indické restaurace a tak....
Říkala jste, že už jste z tohoto serveru pryč. Proč?
Mám přítele, normální vztah.
Takže přesně tu romantickou lásku, po které jste toužila?
Ano.
Poznala jste ho na serveru Hledamsponzora.cz?
Ne ne, na jedné akci.
Dostaneme 90 % chlapů, tvrdí šéf agentury Alibi na míru |
Ví o vaší sponzorované minulosti?
Neví. Jen to, že jsem měla ty partnery.
Vy jste mu je ale asi prezentovala jako normální vztahy, že?
Tak, ano.
Jak je na tom se „sponzorováním“ on?
Je mladý, teprve začíná s podnikáním, takže si nemůže dovolit 50 tisíc měsíčně, ale občas mi něco přispěje. Já bych to po něm ani nechtěla. Tady je to o něčem jiném...
Končíte školu. Čím se jednou hodláte živit vy?
Asi cestovním ruchem. Tam se mi ty zkušenosti budou hodit.
