Ona

Spiklenci ticha

- V pátek 8. května 1998 kolem třetí hodiny odpoledne, kdy se v zasedací síni Federálního soudu v Saint Paul, hlavním městě státu Minnesota, konečně ozvalo razantní klepnutí kladívka, vešli do dějin práva dva muži a jeden soudní případ. Jedenapadesátiletý právník Michael Ciresi, spolumajitel advokátní kanceláře Robins, Kaplan, Miller&Ciresi, se už zasloužil o mnohamilionové verdikty nad naftařskými a farmaceutickými společnostmi. Byl to on, koho indická vláda pověřila, aby ji zastupoval ve sporu s firmou UNION CARBIDE, v jejíž továrně v Bopálu vybuchly v roce 1984 nebezpečné chemikálie. Proces, který zrovna skončil, ukázal, že ne nadarmo psal o tomto nenápadném chlapíkovi už rok předtím National Law Journal jako "o jednom z nejobávanějších a nejúspěšnějších právníků ve Spojených státech". O jedenáct let starší soudce Kenneth Fitzpatrick vytvořil americký rekord co do počtu obvinění vznesených proti jedné firmě: podvod na spotřebitelích, nezákonné obchodní praktiky, klamavá reklama, porušení antitrustového zákona, porušení povinnosti vůči veřejnosti, porušení trestního práva v několika paragrafech... Po téměř čtyřech letech, na základě 40 000 supertajných firemních dokumentů, stovek expertiz a výpovědí svědků, udělil také nejvyšší finanční trest, o jakém kdy zatím svět slyšel: 6,1 miliardy dolarů. Plátce: pět největších amerických tabákových koncernů. Příjemce: stát Minnesota a dvě zdejší neziskové zdravotní organizace Blue Cross a Blue Shield. Minnesota se tak stala po Floridě, Texasu a Mississippi čtvrtým státem Unie, který ze sporu s tabákovými výrobci vyšel jako vítěz.

"Myslím, že kolegy, kteří zastupovali průmysl, zaskočilo tentokrát to, že jsme je nenechali přijít, hodit na stůl hromadu peněz a zase zmizet. První zmínka o penězích totiž padla až těsně před závěrečným jednáním," prozradil jeden z těch, kteří vedli úmornou vyjednávací válku. Její poslední bitva trvala nepřetržitě 26 hodin...
Ačkoli obžaloba žádala úhradu za zdravotní péči, poskytovanou těm, kteří v důsledku kouření onemocní, o peníze šlo v případě takzvaného "Minnesota Trial" opravdu až v druhé řadě. Cílem také nebylo - podobně jako ve většině předchozích soudních pří, v nichž se na lavici obžalovaných ocitly tabákové firmy - prokázat, že kouření škodí zdraví. To už se koneckonců stalo, jak dosvědčují varovné nápisy na krabičkách s cigaretami prodávanými ve všech civilizovaných zemích.
Minnesotští žalobci si předsevzali nesrovnatelně víc: dokázat, že tabákové firmy zcela vědomě produkují výrobky, které jsou jak návykové, tak zdraví nebezpečné, a stejně vědomě nepřijímají možná opatření, která by tyto dva parametry snížila, neboť by to ohrozilo prodej, a tedy zisk. Co hůř, výsledky vědeckého výzkumu, které předkládají veřejnosti, jsou výrazně zmanipulované. A co vůbec nejhůř - těmi, kdo mají proměnu laboratorních pravd v papírovou lež na svědomí, jsou právníci tabákových koncernů.

Falešná skutečnost
"Čtrnáctistránkový dokument, který jsem v roce 1991 připravil se svými kolegy z laboratoří koncernu BAT jako podklad k diskusi, zredukovali právníci na pouhé tři stránky," vyprávěl účastníkům II. evropského kongresu o tabáku a zdraví, který se v únoru konal v Las Palmas, metropoli Kanárských ostrovů, nenápadný padesátník Jeffrey Wingard. "Pak pro nás vědce udělali školení, jak psát zprávy. Měli jsem se třeba vyhýbat slovu závislost, o látkách karcinogenních mluvit jako o biologicky aktivních a vycházet z toho, že nikotin není návykový, ale je v cigaretách jenom kvůli chuti."
To bylo na tohoto výzkumníka, byť skvěle placeného, přece jen příliš, a tak se rozhodl nemlčet. Následoval vyhazov, obvinění z prozrazení firemního tajemství i křivopřísežnictví a život podobající se prý Jamesu Bondovi: rodina se po dobu vyšetřování musela ukrývat na neznámém místě, jemu samotnému přidělila policie osobní strážce... Byl to však ve finále on, kdo od soudu - za náležité pozornosti médií - odcházel se štítem.
"Každého soudného člověka, jenž až do té chvíle o výsledcích výzkumů, které tabákové společnosti předkládaly veřejnosti, nepochyboval, muselo po vynesení rozsudku napadnout: Jakou hru to se mnou vlastně hrají, když si esa nechávají v rukávu?"

Lehké light: těžký podvod
Pouze tomu, komu cigarety zcela splývají s pojmem nikotin, nepřipadne divné tvrzení, že "lightky" jsou zdravější. Stavět na tomto bludu si však tabáková reklama dovolit může: většina lidí zná totiž princip kouření asi stejně důvěrně jako princip družicového přenosu. Neví proto, že nikotin je pouze jednou ze 4000 látek, které cigaretový kouř obsahuje, a zdaleka ne tou nejnebezpečnější.
Od ostatních se nikotin liší tím, že je drogově návykový jako třeba kokain či heroin. Váže se na určité buňky v mozku a vyvolává reakce, při nichž vzniká dopamin, endorfiny a další látky vyvolávající onen příjemný pocit úlevy. Po určité době ovšem mozek rázně požaduje svou dávku "blaženosti" pokaždé, jakmile hladina nikotinu klesne. Porci, na niž je zvyklý, nelze ošidit - každý takový pokus závislý mozek nemilosrdně odhalí. Jestliže tedy zaměníte běžné cigarety za "light", které obsahují méně nikotinu, můžete si být jisti, že začnete šlukovat náruživěji a budete jich muset vykouřit víc.
"Důležitou roli hraje také držení cigarety," říká internistka Eva Králíková. "Většina kuřáků ji drží v místě těsně nad filtrem, kde jsou ale perforace, jimiž se má dovnitř dostat falešný vzduch, aby se příjem nikotinu a dehtů snížil. Prsty ovšem perforaci ucpou, takže cigareta už není light."
Vykouřit víc cigaret obnáší však nejen více nikotinu, ale také karcinogenů. Ačkoli zmiňovány bývají nahlas pouze dehty, prokazatelně rakovinotvorných látek, které jsou pro lidské zdraví nebezpečnější než reklamou anoncovaný nikotin, bylo prokázáno 63. Některých z nich, například nitrozaminů, které způsobují zvláště nebezpečné nádory plic, abenokarcinomy, je v cigaretách "light" ještě víc než v normálních.

Je libo čpavek?
Čpavek páchne natolik odporně, že pouhé pomyšlení na to, že by si člověk měl byť jen přičichnout k lahvičce, zvedá žaludek. Přesto nechybí v žádné cigaretě. Tento šokující fakt odhalily některé z tajných dokumentů, které soudu předal profesor Stanton A. Glantz z Institutu pro kardiovaskulární výzkum Kalifornské univerzity. Jednoho dne je našel ve své poštovní schránce, adresa odesilatele ovšem chyběla...
"Čpavek totiž umožňuje, aby se nikotin do tkáně lépe vstřebal, čímž se kuřák stane rychleji závislým," konstatuje lékař, který patří ke světovým medicínským autoritám v oblasti kouření a jenž v Minnesota Trial figuroval coby klíčový expert žalobce. "Tabákoví výrobci jsou prostě ochotni udělat pro zvýšení prodeje cigaret, a tudíž svých zisků, všechno. Ostatně, soud prokázal, že měli k dispozici 57 patentů, s jejichž pomocí by byli schopni v cigaretách snížit obsah chemikálií, které se nejvíc podílejí na vzniku rakoviny, onemocnění srdce a rozedmě plic. Věděli také, jak by bylo možné redukovat nejjedovatější plyny jako oxid uhelnatý a oxidy dusíku a odstranit kyanidy, sirovodík a acetaldehyd. Jestliže k tomu nikdy nepřistoupili, o něčem to vypovídá."
O tom, že "spiklence ticha", jak manažery a právníky tabákových koncernů označil ve své závěrečné řeči soudce Fitzpatrick, je nutné hledat i za hranicemi Spojených států, svědčí interní podnikový dokument z roku 1986 podepsaný Patrickem Sheehym, jedním z bývalých bossů British American Tobacco: "Ve snaze vyvinout 'bezpečnou' cigaretu vám hrozí nebezpečí, že to bude interpretováno jako přiznání toho, že dosavadní výrobek je nebezpečný. A to není pozice, kterou bychom chtěli zaujmout."