Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V rodinách se dnes málo mluví. Kde je internet, tam se mlčí

aktualizováno 
Sedím si takhle v klidu doma u počítače, když tu mi najednou dojde, že nikdo nic neříká, nevykřikuje, nikdo se na nic neptá. Je ticho. Každý sedí u svého přístroje, na uších sluchadla, pohlcen světem virtuálna. Aha. Kde je internet, tam se mlčí?

Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

A tak když už jsem on-line, naťukám do vyhledávače „komunikace v rodině“. Jejda, téma, o kterém vychází jedna bichle za druhou. Mnoho textů o rozkladu a krizi rodiny. Taky o negativním vlivu informačních technologií. Tisíc důvodů, proč je nezbytné, důležité, případně naprosto stěžejní dbát v rodině na komunikační rituály a posilovat sounáležitost. Vyvozuji následující: Je fajn si doma povídat. Sdílet. Společně věci řešit.

Schéma profesorky Braun Galkowské

Po chvilce googlingu nacházím schéma polské psycholožky Braun-Galkowské - možná ho znáte (viz. obrázek). Pět modrých koleček znázorňuje jednotlivé členy rodiny. Na prvním obrázku jsou v kroužku kolem stolu (rodina kdysi). Na druhém tvoří půlkruh před televizí (rodina po vzniku TV). Na třetím jsou kolečka chaoticky rozesetá a nic je nespojuje (rodina dnes). Rozhlédnu se kolem. Ano, teď demonstrujeme třetí model. Rodina DNES. Rodinné ticho najednou zní fatálně a na mě doléhají alarmující poselství školometských pouček.

Měli byste chuť mluvit?

Druhý den vyrážím za psycholožkou Katarínou Szabados Filasovou. Chci znát její názor na to, jestli je to dnes s tou slavnou komunikací opravdu tak neslavné.

„Nejsem si jistá, jestli je to horší než kdysi. Podle mě když si dřív celá rodina sedla večer k televizi, nepopovídali si o moc víc, než když teď sedí každý u svého přístroje,“ začne Katarína. „Jenže jakmile se spolu díváme na seriál, vytváří to dojem, že něco děláme společně. Kdežto pokud jsme každý u svého přístroje, podobný dojem nevzniká.“

Co říkají výzkumy

* Čtvrtina lidí sdílí své zážitky, radosti a starosti s ostatními členy rodiny maximálně jednou týdně a jen pětina Čechů si posedí každý den s rodinou. Na to přišla agentura ppm factum research před dvěma lety. Lidé ve věku 15 až 85 let si v klidu popovídají čtyřikrát za týden, muži o něco méně (3,7krát). Po padesátce se to trochu mění, ženy se malinko uzavírají a komunikují stejně jako muži.

* Ze závěrečné zprávy Stav české rodiny - co ji chrání a ohrožuje, kterou vloni vypracovala nadace Sirius, vyplývá, že nejen o provozních záležitostech se komunikuje v 79% rodin s dětmi do dvanácti let. Více spolu komunikují vzdělanější a lépe situované rodiny, rodiče menších dětí a také rodiny, kde je hlava domácnosti věřící.

* 81% komunikace v rodině jde přes matku. Ta bývá faktickou hlavou rodiny. Zjistila to agentura TNS AISA. Matka je něco jako rodinná centrála - rozděluje úkoly, odpovídá na otázky všech, dokonce zprostředkovává vzkazy mezi nimi, udržuje kontakty s dalšími příbuznými apod. Podle výzkumu s názvem (Tele) komunikace probíhá uvnitř domácnosti jen 30% soukromé komunikace. Většina se odehrává přes mobil.

Ale co když si řeknu, že mě to štve, že to takhle nechci? Mám tablet nebo notebook aspoň v některé dny zakázat? „Nemyslím, že by nějaký zákaz přispěl ke kvalitní komunikaci. Když někomu sebereme něco, co má rád, jeho motivace si s námi popovídat pravděpodobně nevzroste, spíš na nás hodí uražený obličej,“ říká psycholožka.

Podle jejího názoru je jádro věci v něčem jiném než v přístrojích. To, co doma kolikrát chybí, je opravdový zájem o druhého. „Mnoho dětí má zkušenost, že když svým rodičům něco říkají, setkají se s odsouzením, nepochopením, hned dostanou nějakou radu, ponaučení. Rodič je sprdne nebo dětské problémy bagatelizuje slovy: Jak můžeš něco takového řešit? To já ve tvém věku...“

S Katarínou se dál bavíme o tom, jak spolu doma mluvit otevřeně a důvěrně. Doporučuje rodičům představit si, že jsou v kůži dítěte - měli byste chuť sami sobě něco říct? Otevřít se? Pokud ne, zkuste na to jít jinak. Co byste chtěli slyšet, abyste měli důvod o sobě mluvit?

„Pokud já jako rodič chci, aby se mi moje dítě otevřelo, musím se snažit vytvořit takovou atmosféru, aby se cítilo bezpečně. A ne čekat, že to vyjde z něj.“ Zákazem počítače si důvěru nejspíš nevydupeme.

Neřešíme to až moc?

Jako bych slyšela chronické vyznavače retro kréda: Dneska se všechno moc řeší. Dřív se nějakou komunikací nikdo nezabýval, nikdo s námi nejednal v rukavičkách. A taky jsme to přežili. Na to má skvělou odpověď psycholog Adam Suchý: „Ano, jistě, přežili. A ono přežívání je také důvod, proč největší počet klientů a pacientů v mé ordinaci, jakož i v ordinacích kolegů, je právě z naší generace.“

Ani Adam nehoruje pro zákaz počítačů, tabletů a mobilů. Líbí se mi citát, kterým argumentuje: „Moje oblíbené moudro říká, že všechno může být lék a všechno může být jed, záleží pouze na dávkování. Určitě proto není cesta zabavovat a zakazovat něco, co v podstatě definuje naši kulturu. Pokud máme i jiné zájmy, koníčky a dovedeme trávit čas spolu, potom není rozumně dávkovaný pobyt ve virtuálním světě problém.“

Dnešní mládež je nepřizpůsobivá a chce mít všechno hned, říká lékařka

Ilustrační fotografie

Ilustrační fotografie

V opačném případě to ale problém je. A potom je podle Adama Suchého třeba stanovovat hranice. Nezakazovat, ale vymezovat. A také vychovávat k mediální gramotnosti. Z toho se rázem může stát společně strávený čas: můžeme třeba s dětmi probrat, že reklama neodráží realitu, že mnohé zprávy jsou vymyšlené, že internet lze využít k získávání informací, nejen k hraní „onlajnovek“.

„Rodina se může propojit v nějakém komunikátoru, může si stáhnout nějakou sportovní aplikaci a porovnávat si počet kilometrů nachozených za den. Tedy vzít elektroniku do svého světa, ale zároveň se s ní naučit rozumně zacházet. A jednou za čas ji vypnout úplně nebo od jet někam, kde není wi-fi,“ radí Suchý. Také doporučuje trvat na společných rituálech, jako je večeře u společného stolu, u které probereme uplynulý den.

„Důležitější než kvantita je kvalita. Nemusí jít o hodiny, i patnáct minut společného rodinného hovoru se počítá,“ shrnuje.

Abstinenční příznaky

Následující den nachytám doma léčku: schovám všechny kompy ještě dřív, než se vrátí děti ze školy a kroužků, a dělám jakoby nic. Chci se bavit, vyměňovat si informace, zajímat se o to, jak se cítí, nepoučovat. Jsme zvyklí si doma povídat, takže nic divného, nic nového pod sluncem. Do doby, než se před večeří syn chce „jenom na něco mrknout na YouTube“ a dcera zkontrolovat na webu školy, „jestli nemají zítra supla“. Kam zmizely počítače?! visí ve vzduchu zlověstná otázka.

Tvářím se, jako že asi uletěly, svolávám celou tlupu a načrtávám model Marie Braun-Galkowské. Po první vlně protestů, kdy padala velká slova o terorizování, se sesedáme ke stolu a zíráme na modrá kolečka.

Třináctiletá dcera: „Nemám ráda tyhle teorie o tom, že se nám technika vymyká kontrole a že nám kazí vztahy. Kdyby nám fakt škodila, tak už ji dávno zakážou,“ rozpálí se. „Je to prostě nová věc, a tak lidi panikaří. Kdybychom nezkoušeli nový věci, žijeme doteď v pralese.“ - „To přece nemusí být špatný - žít v pralese,“ utrousí desetiletý syn. - „Tam bys neměl počítač,“ dočká se sestřina uzemnění.

Čtěte v magazínu Rodina DNES

V pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES si mimo jiné můžete přečíst rozhovor s Andreou Verešovou.

„Já bych docela chtěl žít ve středověku,“ posouvá se konverzace sourozenců o level výš. „Musel bys chodit ne po chodníku, ale v bahně, občas by ti někdo z okna vylil na hlavu splašky a kdokoli by tě kdykoli mohl probodnout, protože neplatily žádný zákony.“ - „Ale zákon schválnosti platil určitě,“ končí exkurz do historie.

Mám hrozně ráda, když si spolu povídáme. Ale mám i hrozně ráda, když mlčíme. Ticha lze u nás doma docílit dvěma způsoby: a) hádkou, b) civěním do počítačů. (U čtení knížek ne, protože to pořád někdo vykřikuje a chce se podělit o napínavý moment.)

První možnost nepreferuji. Sázím na oba odborníky, kterých jsem se ptala na názor, a věřím, že naše rodina je v pořádku. Ale dovedu si představit, že v některých rodinách se to už možná vymklo kontrole. Že se tam už vážně odcizili. Že tam je nejen ticho, ale i prázdno.

Adam Suchý mi řekl: „V mezilidském kontaktu nelze nekomunikovat. Takže i když spolu nemluvíme a koukáme do počítače, komunikujeme, a bohužel ne moc hezky, protože sdělujeme něco ve smyslu: Tohle je mi přednější než ty. Nemám na tebe čas, nezajímáš mě.“

A Katarína to shrnula následovně: „Když rodina funguje jenom na takové té provozní úrovni a rodiče s dětmi nenavážou osobní vztah, neprojevují o ně skutečný zájem bez hodnocení a odsuzování, nemůžou se pak divit, když je jejich potomci v dospělosti navštíví sotva jednou ročně na Vánoce.“

Autor:




Nejčtenější

Ledvinka jako oslnivý doplněk je opět v módě. Potěší nejen milovníky...
Devadesátky jsou zpět. Vrací se vysmívaná ledvinka

Malou kabelku, která se připíná k pasu či na boky, měl alespoň jednou za život snad každý z nás. Vejdou se do ní všechny nezbytné drobnosti a přitom se dá...  celý článek

Móda na cenách Emmy 2017
V hlavní roli výstřihy a rozparky. Móda z televizních cen Emmy

Během udílení letošních cen Emmy v Los Angeles se to na červeném koberci celebritami jen hemžilo. Známé herečky jako by se předbíhaly v tom, která z nich ukáže...  celý článek

Pro správné a šetrné odličování očí je důležitý nejen přípravek, který je...
Konec podrážděným očím. Pomůže kosmetika s chrpou či měsíčkem

Při každém odličování vás pekelně pálí oči? Vylepšete svou odličovací techniku a vyberte si přípravek, který vaše oči nebude dráždit – hypoalergenní, bez...  celý článek

Vévodkyně Kate podpořila kampaň o duševním zdraví
VIDEO: Vévodkyně Kate nabádá rodiče i děti, aby mluvili o svých pocitech

Britská vévodkyně Kate Middletonová se v posledních dnech potýká s těžkými těhotenskými nevolnostmi během svého třetího těhotenství. Přesto myslí na charitu a...  celý článek

Ilustrační fotografie
Barevné pásky, které nám pomáhají. Jak funguje tejpování?

Kinesiotaping frčí. Pásky, které se dají jednoduše přilepit na kůži, přinášejí úlevu při mnoha diagnózách, zejména při bolestech pohybového aparátu. Přestože...  celý článek

Další z rubriky

Ilustrační fotografie
Pět zvláštních následků nedostatku spánku. Hůře zvládáte emoce i práci

Málo hodin strávených klidným a posilňujícím spánkem se projeví nejen únavou, nadměrným hladem a podrážděností. Některé důsledky nevyspání vás možná překvapí.  celý článek

Vévodkyně z Cambridge čeká třetí dítě, i tentokrát trpí těžkými nevolnostmi.
Horší než ranní nevolnost. Při nemoci, kterou má Kate, může jít o život

Ranní nevolnost někdy zastihne skoro každou těhotnou ženu, daleko menší procento zažije dlouhodobé těžké nevolnosti. Stav, kterému lékaři říkají hyperemesis...  celý článek

(Ilustrační foto)
Jídlo pro zdravé vlasy a nehty. Místo mléka zkuste steak i špenát

Pij hodně mléka, díky vápníku budeš mít pevné nehty. Stará poučka už u vědců neletí, ale v jednom je pravdivá: dostatek nebo naopak absence důležitých látek se...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Křídové šílenství: Víme, jak na pastelové barvy
Křídové šílenství: Víme, jak na pastelové barvy

Odhodláváte se k malé vlasové rebelii, ale nechcete si svou hřívu nenávratně poškodit? Pak sáhněte po křídě. Samozřejmě ... celý článek

Zeleninové hranolky
Zeleninové hranolky

Hranolky nemusí být zabijákem diety.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.