- Pokud přetrpíte začátky na trénincích, svalové horečky v noci a nevzdáte to, časem vás opustí pár kilo tuku. Ovšem nejen vás, ale i ostatní členy rodiny – trénování zabere čas, který jste dřív měli na nakupování a vaření, takže lednička věčně trpí prázdnotou.
- Naučíte se pít pivo – po tréninku je potřeba doplnit tekutiny a ionty. Praktičnost zlatavého moku se časem přetaví v motivaci, pivo po tréninku prostě nesmí chybět.
- Rýmičky a nachlazení se vám vyhýbají obloukem i přes prognózy maminek a babiček, že přece po plazení v potoce či po plavání v devítistupňovém rybníku musíte na sto procent dostat zápal plic.
- Ať už na trénincích, nebo na závodech poznáte spoustu nových skvělých lidí – je neskutečné, kolik z nich vám v závodě podá pomocnou ruku, pomůže přes překážku, vyhecuje vás k překonání sama sebe či vás požádá o telefonní číslo. Zjistíte, že gentlemani ještě nevymřeli. I po 28 kilometrech, celé zablácené, mokré, zaslechnete, jak jeden spartan, který nám pomohl přelézt přes poslední vysokou stěnu, říká svým kamarádům: „Já jim musel pomoct. Když ony byly tak hezké!“ To prostě chcete slyšet.
- Vrátíte se do dětských let – překážky na závodech připomínají zvětšeninu prolézaček . A buďte si jistí, že nikdo vám nebude nadávat, proč jste mokří a špinaví od bahna.
- Smích je nejlepší droga – tak časté tréninky vyplavují tolik endorfinů, že se okolí často dotazuje, na čem jedete, jak jste neustále vysmátí.
- Přestanete řešit maličkosti – v závodě je taková spousta překážek (a nemyslím jen ty fyzické, ale i psychické), které musíte překonávat, že vám pak v reálném životě některé problémy přijdou nicotné. Během závodu není téměř nic příjemné a pohodlné, ale i tak tam zažijete spoustu legrace a nezapomenutelných zážitků.
- Zjistíte, co všechno dokáže vaše mysl – závod zvládnete, i když po pěti kilometrech dostanete hysterický záchvat, že tohle přece nemůžete dát, 20 kilometrů běžíte se šutrem v botě, chce se vám čůrat, lije jako z konve a bolí vás nohy. I přesto všechno to dokážete. A nakonec ty neskutečné pocity euforie v cíli za tu dřinu stojí.
Slyšely jsme na Spartan Race spoustu názorů, že je profláknutý, mainstreamový, komerční, a podobně. Ale kdo to nezažije, nepochopí!
Děkujeme všem, kteří to dočetli až do konce, především pak našim nejlepším trenérům Martinu Dvořákovi, Filipovi Kajanovičovi, Petru Šircovi ml. a Ondrovi Vojtkovi, bez kterých bychom tento článek nikdy nevyplodily a ty závody bychom vlastně nikdy neabsolvovaly.
Aroo končíme a jdeme do baru!
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
