1 Porovnávání
Sociální sítě jsou skvělé k udržování kontaktu s rodinou, kamarády i kolegy, ale mají i své nevýhody. Jednou z nich je, že se na nich všichni snaží ukazovat pouze v tom nejlepším světle - což platí i o rodičovství. Snadno tak můžete nabýt dojmu, že děti vašich vrstevníků jsou báječně vychované, chytré a navíc jedí všechnu biozeleninu, co jim rodiče uvaří v páře a ani si přitom neumažou své bílé košile. Pokud se tedy zrovna řítíte pozdě z práce vyzvednout děti do školky a víte, že už nemáte sílu na víc než špagety s kečupem, snadno propadnete dojmu, že jste špatným rodičem. To přitom vůbec nemusí být pravda a vaše kamarádka zrovna jde s rodinou na večeři do fastfoodu, akorát o tom už na sociálních sítích pomlčí.
Sociální sítě je v tomto ohledu nutné brát jako ukázku toho nejlepšího ze života všech, pouze někteří rodiče si dovolí přiznat nedokonalost. S porovnáváním navíc nemusíte ani začínat, na síti se většinou najde dost „dobráků“ ochotných poskytnout své nevyžádané názory na cokoliv od kojení na veřejnosti po úlohu ženy v domácnosti a ve společnosti. Nečekanou reakci může vyvolat jakákoliv fotka nebo komentář.
„Jsem na sociálních sítích v jedné skupině matek z našeho města a někdy je to opravdu masakr. Když někdo položí dotaz na cokoliv s očkováním, kojením, dáváním dětí do školky apod. objeví se ve skupině údernice, které bez vyzvání začnou tazatelku bombardovat svými názory, které jsou podle nich jediné správné a samozřejmě se mezi sebou začnou hádat. Ženu kolikrát úplně zbytečně vyděsí nebo rozčílí,“ popisuje třicetiletá Marie, matka dvouletého syna. Na druhou stranu ale sama připouští, že občas v diskusi také zareaguje prudčeji, zejména pokud se rodiče ptají na diagnózy dítěte on-line, namísto aby zašli za pediatrem.
2 Chlubení
Sociální sítě jsou vlastně obrovským albem krásných nebo alespoň krásně či vtipně vypadajících momentů. Ať si to chceme nebo nechceme přiznat, zveřejněním fotky se někdy vlastně chlubíme - podívejte, jak krásné je moje dítě, jak je chytré, jak jsme šťastní a zábavní. Jednou za čas je to snesitelné, pokud se ale vaše příspěvky zaměřují pouze na to nejlepší a nebojíte se za to pochválit, brzy budete všem lézt na nervy a ztratíte pár on-line přátel.
A nemyslete si, že je to o něco lepší, když přitom budete shazovat sebe samu (Eliška zpívala ve sboru sólo. Ještě, že nezpívá jako já!) nebo dokonce jiné (Tomáš všem vytřel zrak, na takovou posilu celý tým čekal, jako na záchranu.).
„Pár lidí už jsem musela vymazat, nekonečný příliv informací o tom, jak rychle vyrostl oproti tabulkám, co všechno umí a neumí, a neustálá videa s nadšenými výkřiky matky, zatímco se mimino plácá po zemi, už byla nesnesitelná,“ přiznává Alena, matka dvojčat. Jejich fotky ale na sociálních sítích nenajdete, Alenu totiž podobné chování některých matek od sdílení fotek dětí zcela odradilo, přišlo jí trapné a nevhodné. „Souhlasil s tím i manžel, a také se tím řídí. S dvojčaty se stejně nemáme moc času fotit a surfovat po netu,“ dodává Alena.
3 Touha po ocenění a slávě
Svým chováním dáváme svým dětem příklad, ať už je to v množství času a pozornosti věnované našemu telefonu, kolik toho na sociálních sítích sdílíme, co sledujeme, ale třeba i v tom, jak jsme hladoví po on-line oceněních ostatních. Nedivte se tedy, až se vás děti začnou vyptávat, kolik měl jejich poslední snímek lajků, nebo po vás chtít, abyste je natočili na video a dali to na YouTube. Nemůžeme se pak také moc divit, pokud budou děti v budoucnu považovat ocenění ostatních a virtuální slávu za důležité.
„Důraz na focení a nahrávání fotek on-line, selfies a celkově demokratizující povaha YouTubu způsobují, že děti aspirují na slávu mnohem více, než tomu bylo v minulosti,“ uvedla pro magazín Parents psycholožka Kaveri Subrahmanyamová, ředitelka Mediální a jazykové laboratoře na Kalifornské státní univerzitě v Los Angeles.V jedné studii mezi dětmi ve věku od devíti do třinácti let odborníci třeba zjistili, že děti s účty na sociálních sítích toužily po slávě víc, než děti, které na sociálních sítích nebyly. Na Twitteru, Instagramu, Facebooku, Pinterestu a dalších sítích se přitom pohybovalo 26 procent dotázaných dětí.
4 Přehnané sdílení
Pozitiva sociálních sítíSociální sítě mají ale podle rodičů i spoustu pozitivních efektů. Výzkum vědců z michiganské univerzity ukázal:
|
Sociální sítě nám umožňují sdílet s celým světem své radosti, často si ale neuvědomujeme, jak moc přitom otevíráme své soukromí. Vzhledem k tomu, že chápání toho, co ještě patří na veřejnost a co je již rodinná záležitost, se mezi lidmi dost liší, je přitom dost pravděpodobné, že to co přijde přípustné nám, se nezdá někomu jinému.
A přestože na jednu stranu si občas povzdychneme, že naši známí sdílejí jednu úžasnou fotku svého dítěte za druhou a je toho příliš, u sebe si to často nepřipouštíme. Vyplývá to alespoň z výsledků výzkumu Michiganské univerzity, podle které 74 procent rodičů dětí ve věku do 4 let tvrdí, že zná někoho, kdo sdílí se světem až příliš mnoho ze svého rodinného života.
Mezi nejčastější příspěvky přesahující tuto pomyslnou hranici patří ty, které dítě nějak ztrapňují nebo zahanbují, ve kterých jsou děti málo oblečené nebo nahé, které prozrazují až příliš mnoho informací o dítěti, jeho škole, kde bydlí apod.
5 Digitální stopa
Internet by se dal nazvat opakem příslovečného Las Vegas - cokoliv se na něm jednou zveřejní, bude pravděpodobně virtuálně kolovat na věky věků. I když fotky nebo účty na sociálních sítích smažeme, jejich virtuální kopie již mohou existovat i bez našeho vědomí a nic s tím neuděláme.
Spousta rodičů je na sociálních sítích tak aktivní, že má jejich dítě on-line stovky a více fotek a informací o sobě dřív, než je vůbec schopné to pochopit a svolit k tomu samo. To začíná být některými chápáno jako porušování práva na ochranu osobnosti, a to i když jde o samotného rodiče. Nevinný vtípek o intimnosti, trapná rodinná historka nebo fotka se slzami v očích může dítěti v budoucnu velmi vadit, obzvlášť pokud se o nich dozví i jeho spolužáci.
Mnoho rodičů už má také zkušenost s mazáním již zveřejněné fotografie nebo příspěvku po dalším uvážení - nemůžou si ale nikdy být jistí, jestli si je předtím někdo nezkopíroval. Podle výsledků výzkumníků z Michiganu ale rodiče nad tímto tématem celkem dost přemýšlí. Celkem 68 procent si dělá starosti o soukromí svého potomka, 67 procent z nich trápí možnost, že někdo bude dále sdílet snímky dítěte a 52 procent se obává, že se dítě bude za pár let za snímky nebo poznámky rodičů stydět.
6 Žrout času
„Moment, miláčku, jenom to tady odešlu a hned jsem u tebe,“ zaznívá čím dál častěji z úst rodičů. Možná vám přijde, že na sociálních sítích trávíme jenom moment denně, ale pár minut sem a tam se dokáže nepříjemně nasčítat a než si to uvědomíme, strávíme prohlížením a nahráváním fotek denně i desítky minut až hodiny. Přitom si tak často stěžujeme právě na nedostatek času.
Je proto rozumné držet užívání sociálních sítích v rozumné míře, dáváme tím ostatně příklad i svým dětem. Měla by také existovat místa a příležitosti, při kterých mobily prostě vytahovat nebudeme - u společného jídla, při ukládání do postele a čtení pohádky, při hře a důvěrném rozhovoru s dítětem, na rodinných oslavách a podobně. Pokud nastavíte podobná pravidla pro sebe, bude později snazší uplatňovat je i na dospívající potomky s jejich vlastními telefony, tablety a účty na sociálních sítích.
