Jsem docela ráda, že je Iva taková normální, drží se nohama při zemi a uzemňuje zbytek osazenstva. To je mi docela podobné. Ale občas svým kolegům závidím, že si můžou vyzkoušet všechny ty ulítlosti…
Jako divák se nad některými scénami opravdu bavím. Je natáčení také taková zábava, při které se popadáte za břicho, nebo to je spíš dřina?
Jestli je natáčení zábava? To vás bohužel asi zklamu. Jelikož jsme mnohdy ve skluzu, na nějaké legrácky není čas. Ale samozřejmě se najdou okamžiky, kdy se celý štáb válí smíchy po zemi. Přeřeky a nečekaná situace jsou na denním pořádku. Doufám, že se z toho alespoň něco objeví někdy na internetu.
Stala jste se díky hlavní roli v Comebacku populární. Projevilo se to třeba na vztazích s vašimi přáteli?
To určitě ne. Moji přátelé berou mou práci jako jakoukoliv jinou. Ví, že je to namáhavé, nemají růžové iluze a rozhodně nezávidí. Naopak, když mě někdo neomaleně požádá o podpis u společné kávy, je jim to nepříjemné, stejně jako mně. Bez takových přátel by to bylo hodně těžké.
Máte zkušenosti s dotěrnými fanoušky anebo dotěrnými novináři?
Ani ne, snažím se být nenápadná, a když je někdo fakt dotěrný, dokážu si pomoci, mám ostrý jazyk.
Poznávají vás lidi na ulici?
Pokud jdu s košem nebo z posilovny, tak ne. Ale ani když se vyparádím na nějaký večírek. Lidé mě poznávají, jenom když jsem normální a jelikož mám ráda výstřednost, tak se to moc nestává.
Kdyby vám dal někdo možnost vybrat si jakoukoliv roli, jaká by to byla?
Na tom asi tolik nesejde, mám ráda silné ženy, ale slabé jsou výzva. Miluji pohádky, historické filmy, romantické komedie. Musím čerpat zkušenosti, abych si jednou mohla vybírat.
Jaké to je, sledovat se v televizi?
Už je to lepší. Dřív jsem se nemohla vystát, teď se učím ze svých chyb.
Jste trémistka?
Co se týče profese, tak už ne tolik jako dřív. Ale jinak, taková ta tréma v čekárně u doktora, na rande a tak, tu pochopitelně mám.
Být herečkou byl váš dětský sen?
To, že chci být herečkou, jsem si poprvé uvědomila asi v devítce na základce, když mě vzali na konzervatoř. Do té doby to byl jen takový nesplnitelný sen. A před tím jsem každý rok řešila, abych nepropadla z matiky, takže jsem neměla myšlenky na dalekou budoucnost.
Co děláte, když zrovna nenatáčíte?
Hodně odpočívám, jelikož mladí lidé by prý měli hodně odpočívat. A když mě chytne tvořivá, zpracuji to, co mi přijde pod ruku. Ať je to dřevo, hlína, papír, modurit. Mám to tak už od malinka. Jediný můj problém je, že málokdy něco dokončím. Válí se mi v bytě spousta rozpracovaných uměleckých dílek.
Jaké módě dáváte přednost?
Uvolněné, pohodové, ženské, trochu extravagantní, francouzské. Nosím raději sukně než kalhoty a upřednostňuji originalitu před značkou.
Za co nejraději utrácíte?
Za výtvarné potřeby, ale do papírnictví chodím radši jen jednou za měsíc, protože jsem schopná tam utratit i pár tisíc. Jasně, taky se jako každá ženská ráda parádím, ale jelikož nakupuji v sekáčích nebo výprodejích, tam jsou totiž ty pravé skvosty, tak se mi to ani moc neprodraží. Také mám ráda dobré, kvalitní a zdravé jídlo a biopotraviny jsou zatím bohužel ještě dost drahé.
Máte pět sourozenců, kolik jim je let a jak často se vídáte? Co říkají na vaši postavu Ivu Pacovskou oni?
Vídáme se málo, což mě strašně mrzí. Jelikož jsou ještě poměrně malí (od 4 do 16 let), je to horší v tom, že je nevidím vyrůstat. Vlastně jsem taková jakože "teta", která jednou za čas přijede. To zabolí, ale rozhodně to není jejich vina. Jednou se mi stalo, že jsem přijela domů ve středu v osm večer domů a celá rodina sledovala Comeback. Děti vůbec nechápaly jak to, že jsem v televizi, když jsem doma. Zatím si to nedokážou spojit.
Prozraďte nám vaše největší přání.
První: světový mír. Ne, nejsem snílek. Kladu si malé cíle, abych nebyla zklamaná z případného neúspěchu. Momentálně bych chtěla jet na měsíc do New Yorku, na nějaký herecký workshop. Chtěla bych si dodělat rekonstrukci bytu, vydělat si na vlastní, mít irského vlkodava, spokojený rodinný život, práci, která mě baví a živí, samozřejmě nějaké děti a pak bych taky chtěla pomáhat ženám v nouzi.
Vánoce jsou za dveřmi, máte už napečeno? A co byste si přála najít pod stromečkem?
Vánoce nejraději trávím tradičně, to znamená hekticky, jako každý normální člověk. Cukroví peču, jelikož je to v kuchařském umění to jediné, co mi alespoň trochu jde a baví mě to. Pod stromečkem mám ráda překvapení. I když není ten dárek zrovna podle mého gusta, oceňuji fantazii. Nesnáším obálky a domluvené dárky. Nejde přeci o množství či cenu, jde o kouzlo vánoc.
Kde vás můžou diváci ještě vidět?
Zatím jen v Comebacku a ve Strašnickém divadle, ve hře Kebab. Natočila jsem ještě seriál Dokonalý svět, ale kdy ten poběží, to je ve hvězdách. Nějaké projekty do budoucna jsou, ale z pověrčivosti nic neříkám.
