Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Smrt není tabu. Mluvte o ní i s dětmi

  0:42aktualizováno  0:42
Mnoho dospělých dělá před dětmi ze smrti tabu. Umírání ale k životu patří, shodují se psychologové i pedagogové.
I když to není snadné, měli bychom s dětmi o smrti mluvit.

I když to není snadné, měli bychom s dětmi o smrti mluvit. | foto: Profimedia.cz

Malé Julii byly tři roky, čtyři měsíce a sedmnáct dní, když jí tragicky zahynul otec. "Od začátku jsem jí popravdě říkala, že tatínka už nikdy neuvidíme," vzpomíná dva roky po nešťastné události její matka Lada Jirásková.

"Kloním se k co největší otevřenosti," říká dětská psycholožka Iva Jungwirthová. Její kolegyně Alena Vávrová dodává: "Dospělí by určitě neměli sahat po lžích nebo zavádějících výrazech." Stejný názor propagoval i nedávno zesnulý nestor dětské psychologie Zdeněk Matějček.

Na téma umírání a smrt by měli rodiče s dětmi komunikovat pravdivě už od útlého věku, samozřejmě vhodným jazykem a s využitím slov, které potomek zná, přičemž je možné vypomoci si třeba mrtvým zvířetem či uhynulou květinou. Nikdy se dětem nesmí říkat, že zesnulý někam odjel, stejně tak by se nemělo používat sloveso spát, které je velice zavádějící.

"Dítě čeká, že se mrtvý probudí," vysvětluje psycholožka Jungwirthová. Navíc by se mohlo bát chodit do postele. Věřící samozřejmě mohou užít spojení "odešel do nebe" a podle pedagožky a spisovatelky Jaroslavy Paštikové se dá vyprávět i pohádka přiměřená věku, podobně jako Ježíšek, který nosí dárky.

Babička je hvězdička

"Mému dvouletému vnoučkovi maminka vysvětlila smrt prababičky povídáním, v němž se z ní stala hvězdička na nebi, která jim večer svítí na cestu," přibližuje autorka dětské knihy Jak se rodí bráškové a dodává, že děti pochopí smysl života velmi snadno.

Stejně hovoří i Juliina maminka. "Takhle malé dítě to bere ještě jako normální koloběh života. Nepochopila to dodnes tak, jak to chápeme my. Ale žije s tím. Naučily jsme se s tím žít přes tu pravdu," svěřuje se žena, které rodiče před lety zatajili, že zemřela babička. Dodnes to cítí jako křivdu. U dcery se proto po manželově tragickém pádu z kola podobného scénáře vyvarovala a podle odborníků učinila správné rozhodnutí.

Ti, kteří zažili utajování smrti v rodině, nebo jim v dětství zabránili zúčastnit se posledního rozloučení s blízkým člověkem, si totiž v sobě často nesou doživotní trauma. Lucii Procházkové bylo deset, když se jí zabili rodiče při autonehodě. Příbuzní s ní nekomunikovali a v prvních hodinách dokonce přesvědčili jejího staršího bratra, aby jí lhal. A to je věk, kdy člověk už všechno velmi jasně vnímá. "Mlčet před dítětem není fér," říká žena, kterou dodnes z nezvládnuté zátěžové situace trápí psychické i fyzické problémy.

Ilustrační snímek

Přítomnost na pohřbu dítěti pomůže smířit se s odchodem někoho blízkého.

Nezvratnost smrti pochopí už pětiletí

V jakém věku si vlastně děti uvědomí konečnost lidské existence naplno? "Porozumění smrti a jejímu místu v životě se u dětí vyvíjí v závislosti na jejich úrovni myšlení, prožívání a na tom, jaký světonázor, systém víry a celkový pohled na svět jim jako rodiče předáváme," objasňuje psycholožka Alena Vávrová.

Obecně se pak dá říci, že zhruba do dvou let děti smrt nevnímají nijak, berou ji jako každou momentální nepřítomnost blízké osoby. Jako dlouhou, ale stále jen dočasnou odluku, kterou však lze zvrátit, berou odchod ze života dvou až pětiletí. Vystihuje to i tvrzení mého tehdy tříapůlletého syna pár týdnů poté, co jsme mu vysvětlili, že mu zemřela prababička: "Musíme si koupit novou babičku a dát do ní baterky," sdělil mi. Už tříleté děti však z reakcí okolí vnímají, že se děje něco vážného a smutného.

Stejně tak i náš chlapeček jednoho dne krátce po oné události nechtěl večeřet, ležel s hlavou na stole a řekl nám: "Nemluvte na mě, stýská se mi po babičce." Její smrt si přitom představuje abstraktně a typicky pro tento věk: šlápnul na ni obrovský vlk. Zapojení fantazie a pohádkových bytostí (smrtka s kosou) je typické zejména pro předškoláky, kteří pomalu začínají chápat, že smrt je nezvratná. Zároveň se v tomto věku mohou často trápit mylnou domněnkou, že dotyčný zemřel kvůli nim.

Nejhorší je mlčení

Definitivní chápání umírání se posléze postupně vyvíjí až do devíti, deseti let, kdy člověk přijme konec života coby nevyhnutelnou záležitost i u sebe sama. "Desetiletí mohou toto téma hodně řešit, zabývat se vlastní smrtí i odchodem svých blízkých," dodává Vávrová. A právě v tomto věku přišla Lucie Procházková naráz o oba rodiče a příbuzní s ní jednali, jako by neexistovala. Bylo to to nejhorší, co mohli v tragických dnech udělat.

"Já chápala a cítila mnohé. Tu jejich nejistotu, ty jejich pohledy," vzpomíná. Před dětmi by se rovněž neměly odstraňovat důkazy o existenci zemřelých, mělo by se na ně naopak hodně vzpomínat. "Třeba fotografie jsou kouzelným pomocníkem," říká předčasně osiřelá žena. Přirozené je také nosit květiny a svíčky na hrob.

"Někdy jdeme na procházku na hřbitov, nikdy to však nedramatizuju ani hystericky nepláču," prozrazuje Lada Jirásková. O to samé prosí i ostatní. Aby o jejím muži mluvili před Julií stejně klidně jako mluví o komkoliv jiném, aby ji k sobě dramaticky netiskli a neříkali jí "sirotečku". Své dceři odpovídá pravdivě na všechny otázky, zbytečně však o tématu nezačíná sama, nevysvětluje a nic nepodsouvá. "Jsou týdny, kdy se neptá, pak přijdou dny, kdy to intenzivně řeší," říká.

"Smrt manžela, otce, matky i dítěte je tématem, které bylo a je v dnešní společnosti a zejména při výchově dětí tabu," říká Jaroslava Paštiková. A když je smrt v rodině tabu u dospělých, zůstane tomu tak podle psychologů i u dětí.

pomoci může kniha

  • Rodiče, kteří neumí vysvětlit dětem tabuizované otázky kolem smrti a umírání sami, si mohou vzít na pomoc knihu.
    Nedávno vyšla knížka Když dinosaurům někdo umře, která dětem od tří let výše poutavě vysvětluje různé formy odchodu ze života komiksovými stripy.
  • Dětem starším čtyř let je určena beletristická próza Jaroslavy Paštikové Jak se rodí bráškové, kterou za obdivuhodné vystižení mentality předškoláka vysoce ocenil i psycholog Zdeněk Matějček.
  • Smrt je sice zmínkovitě, ale velmi přirozeně zakomponována rovněž do 40 let starého vyprávění Daisy Mrázkové Neplač, muchomůrko.
  • Pohled na skon v mexickém pojetí pak přináší nová bohatě ilustrovaná pohádka Usnula jsem, která vznikla podle nejlepšího animovaného snímku loňského Anifestu, jenž je přibalen na DVD.
  • Starším čtenářům od sedmi let je určen fantaskní příběh Myši patří do nebe Ivy Procházkové, oceněný titulem Magnesia Litera, děti devítileté zase mohou sáhnout po starším drásavém románu švédské bestselleristky Astrid Lindgrenové Bratři Lví srdce.
  • Dospělí jistě ocení Krizové situace v rodině očima dítěte od již zmíněného Zdeňka Matějčka nebo výchovnou publikaci německého rodinného poradce Jana-Uwe Roggeho Rodiče určují hranice.
  • Osobní zkušenosti pak jedinečně vystihuje esej Umírání pro začátečníky Báry Kopecké-Kašťákové, která vyšla v 11. čísle loňského Respektu, anebo pojednání švédské psychoterapeutky Elisabeth Cleveové nazvané Drž tátu za ruku.
  • Beletristicky je konkrétní prožitek ztvárněn třeba v próze Petra Prouzy Život střídá smrt a velice trefně vystihuje problematiku i kniha Od začátku do konce Roberta Fulghuma.
Autoři:



Nejčtenější

Velká fotosoutěž na téma Léto v plavkách

Mini velikost v plavkovém podání ukazuje australská rapperka Iggy Azalea.

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Sára Saudková: Dědeček Jan je pro mé děti něco jako paní Columbová

Sára Saudková

Žila s fotografem Janem Saudkem, dnes vychovává čtyři děti s jeho synem Samuelem. Rodinné vztahy Sáry Saudkové jsou...



Pět věcí, které chcete vědět o spodním prádle, ale bojíte se zeptat

Kalhotky si můžete vzít i dva dny po sobě, pokud nejsou špinavé, vlhké a...

Existují otázky, na které se stydíte zeptat i důvěrné kamarádky. Přitom o nich často přemýšlíte a pořád nemáte jasno....

Čtyři snadné změny, které vám pomohou přestat s neustálým mlsáním

Ilustrační fotografie

Chutě, stres, nuda, ale hlavně špatně sestavený jídelníček. To jsou nejčastější důvody, proč někdy jíme nepřetržitě...

Zuby moudrosti: trhat, nebo ne? Když nezlobí, mohou být i prospěšné

Ilustrační fotografie

Každý o nich slyšel, ne každý je má a nikdo je nikomu nezávidí. Třetí stoličky rostou, kdy a komu chtějí, a předem...

Další z rubriky

Sedm záchytných bodů pro novopečené macechy a otčímy

Ilustrační snímek

Vychovávat vlastní děti je někdy těžké a náročné. Co když ale s novou láskou vyfasujete jednoho nebo víc potomků, s...

Nejlepší a nejjednodušší letní koláče z ovoce utrženého na zahrádce

Drobenková buchta s mirabelkami

K létu patří čerstvé maliny, ostružiny, rybíz nebo třeba broskve a mirabelky, které rostou na vaší nebo babiččině...

Nebýt ve výchově jako moji rodiče. Poradíme, jak se vyhnout jejich chybám

Ilustrační fotografie

Není žádnou vzácností, že člověk odchází do života s předsevzetím, že za žádnou cenu nechce vychovávat svoje děti tak,...



Najdete na iDNES.cz