Už J. F. Kennedy pravil, že gram prevence vyváží tunu následných opatření. Proto než zahájíte piknik v parku, podívejte se, kam si dáváte deku. S dětmi chodívejte pokud možno na hřiště, kde nemá kdekdo volný přístup, uvádí server Virová hepatitida.
A hlavně je poučte, že na stříkačky prostě nesmí sahat, ale pokud nějakou najdou, mají to oznámit dospělému. Ten by měl kontaktovat policii, která zajistí likvidaci stříkačky. Tou nejlepší prevencí je však očkování. Můžete se nechat očkovat proti virové hepatitidě typu A a B.
Už se stalo...
Hlavně zachovejte chladnou hlavu. Ranku nechte volně krvácet, odplavíte tím viry a další mikroby. Poté místo poranění důkladně omyjte a vydezinfikujte. Neprodleně vyhledejte lékaře, vše mu řekněte a nechte si odebrat krev, aby se zjistilo, jaké protilátky máte a v jakém množství. Za čtrnáct dní po předpokládané infekci lze prokázat množení viru v těle, ještě později lze sledovat tvorbu protilátek. Pokud byste se opravdu nakazili, dostanete protivirovou léčbu. Ta je vysoce účinná.
Poranění jehlou jsou častá. Nákazy HIV či hepatitid touto cestou naštěstí nikoli. Tyto viry jsou totiž poměrně citlivé. Nesnášejí vyschnutí, teplo, chlad ani sluneční světlo – a to vše na odhozenou stříkačku působí. Ze statistik vyplývá, že při poranění právě použitou jehlou se nakazí virem hepatitidy B (VHB) 10–20 % poraněných, virem hepatitidy C (VHC) 1–3 % a HIV 0,1–0,3 % poraněných. Riziko infekce dávno použitou a dlouho odhozenou jehlou je tedy minimální (v letech 1998–2003 se v Praze poranilo o odhozenou stříkačku sto třináct lidí, nenakazil se nikdo). Mnohem rizikovější (pro nákazu VHB) jsou tetovací salony, manikúry, pedikúry a používání společných zubních kartáčků a žiletek.
