První měsíce
Nejranější forma strachu je strachem ze ztráty fyzického kontaktu. Miminko ještě nedokáže rozeznat, kde ono samo končí a jeho matka začíná, a tak by se, pokud právě nespí, nejraději stále chovalo. Odborníci v současné době už jednoznačně radí: má-li kojenec chuť a vy jen trochu času, chovejte jej. Nejméně do šestého měsíce života, ale spíše ještě mnohem déle, nemáte šanci dítě tímto způsobem rozmazlit.
8. měsíc
"Strach osmého měsíce" je termín používaný pro nedůvěřivost, kterou v této době projevuje kojenec vůči všem méně známým lidem včetně babiček a dědečků. Pediatři doporučují, aby dospělí jeho ostych respektovali, a jedním dechem varují před změnou osoby, která s dítětem tráví většinu dne. Matky si tedy pro nástup do zaměstnání nemohou vybrat horší období, než je poslední čtvrtletí prvního roku dítěte.
12. až 18. měsíc
Toto období se nese ve znamení strachu z odloučení. Batole obvykle hlasitě protestuje proti tomu, aby kdokoli z rodiny vytáhl paty za humna. Jeho nelibosti se zabránit nedá, je ji však možno zmírnit tím, že mu každý řekne, kam odchází, a ujistí ho, že se vrátí co nejdříve. Zmizet po anglicku je zapovězeno.
3 až 4 roky
Nyní přichází strach z čarodějnic, draků a zlých skřítků. Každý jen trochu osvícený rodič dětem samozřejmě existenci takových bytostí vyvrací, to jim však, zdá se, nestačí. Nadpřirození tvorové číhají ve všech koutech dětského pokoje, o sklepě, lese a zahradním altánu ani nemluvě. Známý německý psycholog Jan Uwe Rogge v knize Dětské strachy a úzkosti (Portál 1999) doporučuje, aby dospělí učinili vůči pohádkovým bytostem i praktická opatření. Popisuje případ čtyřletého Matouše, nositele Zlaté medaile krotitele duchů. Chlapci, jemuž strach ze zlého ducha znemožňoval usnout, přinesl Rogge krabici s uzávěrem a doporučil mu, aby do ní každý večer příšeru vlákal a zavřel. Matouš usoudil, že příšery se nejlépe chytají na čokoládové bonbony, a proto do krabice hned jeden vložil.
"Co pak?" ptal se psychologa. "Pak jednoduše krabici odneseš do zahrady a pověsíš na strom, abys na ni viděl. Ty budeš spát v postýlce a duch bude mrznout na zahradě."
- "A neumře tam?" obával se Matouš.
- "Jistěže ne, ráno ho pustíš a večer zase zavřeš. Když to tak uděláš desetkrát po sobě, získáš zlatou medaili krotitelů duchů," odvětil psycholog.
Po čtrnácti dnech bylo po strachu - čeho by se také měl bát šampion?
Kolem 5. roku
Poslední dětský strach souvisí s pochopením smrti. Dítě se začne obávat především o život rodičů, kamarádů i svůj vlastní. Záleží jen na otci a matce a jejich víře či ateismu, jak mu zánik vysvětlí, přejít tuto otázku však nelze.
Nejranější forma strachu je strachem ze ztráty fyzického kontaktu. Miminko ještě nedokáže rozeznat, kde ono samo končí a jeho matka začíná, a tak by se, pokud právě nespí, nejraději stále chovalo. Odborníci v současné době už jednoznačně radí: má-li kojenec chuť a vy jen trochu času, chovejte jej. Nejméně do šestého měsíce života, ale spíše ještě mnohem déle, nemáte šanci dítě tímto způsobem rozmazlit.
8. měsíc
"Strach osmého měsíce" je termín používaný pro nedůvěřivost, kterou v této době projevuje kojenec vůči všem méně známým lidem včetně babiček a dědečků. Pediatři doporučují, aby dospělí jeho ostych respektovali, a jedním dechem varují před změnou osoby, která s dítětem tráví většinu dne. Matky si tedy pro nástup do zaměstnání nemohou vybrat horší období, než je poslední čtvrtletí prvního roku dítěte.
12. až 18. měsíc
Toto období se nese ve znamení strachu z odloučení. Batole obvykle hlasitě protestuje proti tomu, aby kdokoli z rodiny vytáhl paty za humna. Jeho nelibosti se zabránit nedá, je ji však možno zmírnit tím, že mu každý řekne, kam odchází, a ujistí ho, že se vrátí co nejdříve. Zmizet po anglicku je zapovězeno.
3 až 4 roky
Nyní přichází strach z čarodějnic, draků a zlých skřítků. Každý jen trochu osvícený rodič dětem samozřejmě existenci takových bytostí vyvrací, to jim však, zdá se, nestačí. Nadpřirození tvorové číhají ve všech koutech dětského pokoje, o sklepě, lese a zahradním altánu ani nemluvě. Známý německý psycholog Jan Uwe Rogge v knize Dětské strachy a úzkosti (Portál 1999) doporučuje, aby dospělí učinili vůči pohádkovým bytostem i praktická opatření. Popisuje případ čtyřletého Matouše, nositele Zlaté medaile krotitele duchů. Chlapci, jemuž strach ze zlého ducha znemožňoval usnout, přinesl Rogge krabici s uzávěrem a doporučil mu, aby do ní každý večer příšeru vlákal a zavřel. Matouš usoudil, že příšery se nejlépe chytají na čokoládové bonbony, a proto do krabice hned jeden vložil.
"Co pak?" ptal se psychologa. "Pak jednoduše krabici odneseš do zahrady a pověsíš na strom, abys na ni viděl. Ty budeš spát v postýlce a duch bude mrznout na zahradě."
- "A neumře tam?" obával se Matouš.
- "Jistěže ne, ráno ho pustíš a večer zase zavřeš. Když to tak uděláš desetkrát po sobě, získáš zlatou medaili krotitelů duchů," odvětil psycholog.
Po čtrnácti dnech bylo po strachu - čeho by se také měl bát šampion?
Kolem 5. roku
Poslední dětský strach souvisí s pochopením smrti. Dítě se začne obávat především o život rodičů, kamarádů i svůj vlastní. Záleží jen na otci a matce a jejich víře či ateismu, jak mu zánik vysvětlí, přejít tuto otázku však nelze.
 Děti se v rodičovské náruči bojí ochotně a rády. |
