Skialpinismus, skitouring, skialp, skimo… jeden sport, který má celou řadu podob. Pro spoustu lidí představuje skialpinismus extrémně náročný sport spojený s velkým rizikem. Laviny, pády, nebo ztracení správné cesty jsou spolehlivé strašáky, které odradí nemalé množství potenciálních zájemců.
Odlehlá horská zákoutí a ostré štíty však můžeme přenechat profesionálům a zkušeným borcům, kteří mají mnohaleté zkušenosti a dokážou se volným terénem pohybovat s maximální opatrností. A pokud už vás tato extrémní podoba skialpu láká, ale sami nemáte dostatek zkušeností a praxe, můžete se obrátit na některého z horských vůdců, kteří se o vás postarají a kompletně zajistí hladký průběh takové akce.
Pro nás ostatní je tady celá řada dalších možností, jak si skialpu užít plnými doušky, aniž bychom riskovali, že se ztratíme v nepřehledném terénu nebo skončíme pod lavinou. V celé řadě lyžařských středisek dnes vznikají skialpové trasy, které vedou po bezpečných místech a vy tak nebudete muset vůbec nic řešit.
Návykový zimní sport
Skialpová trasa obvykle v serpentinách stoupá podél sjezdovky až na místní vrchol a poté vás buď po sjezdovce, nebo v její těsné blízkosti sveze opět dolů. Tuto možnost dnes využívá čím dál větší množství sportovců a není divu. Skialpy jsou opravdu silně návykový sport. Podle mě je to ze dvou důvodů.
Jízda na skialpech je zaprvé ve své podstatě velmi snadná a nevyžaduje žádné speciální technické dovednosti. Kdo se nenarodil s běžkami na nohách, jistě potvrdí, že zvládnout ta dvě neposedná a šílené dlouhá prkénka bez hran není jen tak. Chůze na běžkách se dá ještě přemoci jakž takž snadno, ale v okamžiku, kdy se chcete rozběhnout, skončí většina začátečníků na zemi.
To se vám na skialpech nestane. Pro jejich zvládnutí vám stačí umět alespoň trochu sjezdovat. Do kopce pak nepotřebujete umět vůbec nic. Stačí nazout lyže se stoupacími pásy a pak už jen šlapete. Nahoře si lyže sundáte, odepnete pásy, zamknete patu do vázání a hurá dolů. V náročném terénu to samozřejmě bude o něco složitější a nároky na vaše lyžařské schopnosti se budou výrazně zvětšovat. Pokud si ale ze začátku budete vybírat jednodušší túry, rozhodně se nemáte čeho bát.
Druhým důvodem je kombinace fyzické náročnosti, sladké odměny v podobě sjezdu a možnosti prozkoumávat místa, kam byste se jinak nedostali. Na konci skialpové tůry vám bude v žilách kolovat tolik endorfinu a adrenalinu, že vám to vystačí ještě na zbytek týdne stráveného za stolem v kanceláři. Obzvlášť dech beroucí výhledy z vrcholků zasněžených kopců a následná jízda prašanem je kombinace, která uchvátí každého.
Jak začít a co budete potřebovat?
Jistou překážku mohou představovat jen pořizovací náklady. Rozhodněte byste však neměli šetřit na kvalitní obuvi, která vám perfektně sedne. Ono pravidlo zde platí dvojnásobně silněji než u běhu. Pevná bota se totiž přizpůsobí vašemu chodidlu jen minimálně a špatně vybrané boty vám celkový zážitek spolehlivě pokazí. Kromě bot budete potřebovat ještě lyže se stoupacími pásy a speciálním vázáním, u kterého se dá nastavit, zda bude pata volně pohyblivá (pro stoupání do svahu), nebo upnutá (pro sjezd). Do základní výbavy pak zbývá už jen helma, batoh a lyžařské hole, ale tento trojlístek si můžete pro začátek vypůjčit ze své sjezdové výbavy.
Co se týče oblečení, skialpy nejsou náročný sport. Pokud jste zvyklí se v zimě pohybovat venku, pravděpodobně poskládáte dostatečně funkční outfit bez nutnosti pořizovat něco nového. Základ jsou lehce zateplené kalhoty, které nebudou omezovat váš pohyb. Chybět nesmí spodní funkční prádlo a lehká bunda s dostatečnou prodyšností, ve které se nebudete cestou vzhůru potit. Nahoře se pak můžete přiobléct do péřovky nebo teplejší zimní bundy, kterou si nesete celou dobu v batohu.
Pokud si chcete skialpy nejprve vyzkoušet, než se vrhnete do pořizování nového setu, máte možnost prakticky v každém větším středisku nebo městě. Skialpová půjčovna dnes není nic neobvyklého a její personál by vám měl spolehlivě poradit s výběrem toho nejlepšího vybavení pro vaše potřeby. Skialpinismus je totiž spíše životní styl než sport a většina lidí, kteří se kolem něj pohybují, sami jezdí a mají bohaté zkušenosti, o které se rádi podělí.
Ze sjezdovek do volného terénu
V momentě, kdy vás sjezdovky a jejich okolí přestanou bavit a vy se budete chtít posunout dál, si na seznam povinné výbavy připište ještě lavinový set, který sestává z lavinového vyhledávače, sondy a lopaty. Se všemi těmito nástroji byste měli umět perfektně zacházet. S tím vám mohou pomoci již zmínění horští vůdci nebo se vydejte na některý ze skialpových kempů nebo lavinových kurzů. Zapomínat nesmíme ani na poslední dílek povinné výbavy, a sice spolehlivého parťáka. Do hor byste totiž v žádném případě neměli vyrážet sami. Společníka však najdete i na kurzech a kempech.
Tréninkový efekt
Vraťme se ale k turistické či fitness podobě skialpu, u které jsou bezpečnostní rizika minimální. Tento typ sportovní aktivity je velmi různorodý a záleží pouze na tom, jestli máte chuť se jen tak projít nebo se pořádně zničit. Skialpy jsou velmi efektivní nástroj, jak sbírat výškové metry, což se výborně hodí jako doplněk pro zimní přípravu na běžeckou sezónu.
Vystoupat i kratší sjezdovku v ostřejším tempu vám dá pořádně zabrat. A když si to v intervalové podobě několikrát zopakujete, budete mít za sebou pořádně drsný trénink, který vaše stehna i lýtka dost intenzivně potrápí.
Zazávoďte si na lyžích
Zajímavé jsou i skialpové závody, které mohou sloužit jako ideální zpestření a dokážou prověřit vaši zimní formu. Obrovskou výhodu představuje skutečnost, že velké množství těchto závodů je pouze vertikální. Celá trasa tedy vede pouze vzhůru a sjezd dolů vůbec nemusíte řešit. Takový vertikální závod je kombinací silové a rychlostní disciplíny, při které se zničíte snadno a rychle.
Já měl možnost si na konci listopadu vyzkoušet podobný závod v rakouském Kitzsteinhornu. Závod měřil rovné tři kilometry, na kterých se nastoupalo 700 výškových metrů. Zážitek to byl opravdu intenzivní. Už před startem mě zkušenější kolega Matuš Vnenčák z Dynafitu varoval, abych nepřepálil začátek. Na startu totiž zahlédl hned několik borců, kteří se řadí do užší světové špičky a kterých není radno se držet.
Po startovním výstřelu ale nebylo co řešit. I kdybych chtěl, neměl bych sebemenší šanci jejich zběsilé tempo udržet. Místo toho jsem nasadil takový rytmus, který mi zaručoval, že po následujících 45 minut nevypustím duši a závod dokončím se ctí. To se nakonec povedlo, a i když výsledek rozhodně nepatří mezi ty, kterými bych se chtěl chlubit, stála celá akce za to a já jsem se svou premiérou spokojen.
Kvalitnějšímu umístění nepomohl ani profesionální set lyží (DNA) a bot (PDG) od Dynafitu, který mi ušetřil spoustu přebytečných gramů. Podle Matušových slov bych ale jinak dokončil minimálně o dalších pět až deset minut později, takže se při závodních ambicích investice do špičkového vybavení rozhodně vyplatí.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert. |
