„Před časem jsem navštívila kamarádku, která je o rok starší a o pět kilo lehčí než já. Navíc měla nádhernou postavu, úplně jako mladá holka. Byla jsem z toho nadšená, protože jsem měla v hlavě zafixováno, že se s věkem přibírá a nedá se s tím nic dělat. Tenkrát jsem si řekla, proč bych nemohla být i já štíhlá jako v osmnácti?“ prozradila herečka.
„Začala jsem chodit s kamarádkou a jejím partnerem do posilovny, sehnala jsem si kalorické tabulky a změnila stravování. Vynechala jsem pečivo, začala jsem jíst hodně zeleniny a ovoce a cukr jsem nahradila medem,“ vzpomíná Simona Prasková, která se tenkrát vracela z Velké Británie po rozvodu s prvním mužem a pomalu začínala vztah s manželem současným. A cítila se zamilovaná a plná optimismu.
„Měla jsem štěstí, že jsem neměla metrák, ale jen 65 kilo, i když před kamerou a na fotkách jsem vypadala daleko oplácanější. Hublo se mi docela dobře a hlavně jsem na to měla skoro celý rok. Hodně mi v tom pomohli naši dva pejskové, protože jsem je chodila pravidelně venčit, a taky má dcera Natálka, okolo které jsem se něco nalítala. A v neposlední řadě vlastně i můj tatínek, který byl nevyléčitelně nemocný a doma jsme o něj s mužem léta pečovali. To všechno mi nedovolilo zahálet, byla jsem pořád v jednom kole a kila šla dolů sama,“ říká pohledná herečka, jíž se podařilo dostat na 53 kilogramů, ve kterých se cítí úžasně. Každý rok si navíc projde cyklem čištění organismu podle konceptu Antónie Mačingové.
„Zpočátku jíte jen mrkev na různé způsoby, kořenovou zeleninu, luštěniny a červenou řepu. Dva týdny vůbec nekonzumujete maso ani pečivo. Po čtrnácti dnech už můžete jíst bílé maso a ryby, za měsíc i pečivo. Není to snadné, občas máte i hlad, ale stojí to za to,“ přiznává Simona, která udělala něco i pro svou fyzičku a začala běhat.
„Je úplně jedno, jestli běhám u moře, na Šumavě na chalupě, nebo v Praze po parku. Není od věci být na čerstvém vzduchu a chodit denně pěšky. Vždycky si krásně vyčistím hlavu. Nejvíc mi ale dává jóga, život bez ní si už nedovedu představit, a když si kvůli práci nestíhám zacvičit, mám úplný absťák. No a hodně se naběhám také na jevišti,“ dodává.
„Teď hraji majitelku domu v detektivce Zakopaný pes v Divadle Marianny Arzumanové na prknech Divadla v Celetné. Pořád někoho na jevišti obsluhuji a přenáším různé věci sem tam. Vždy mi u toho děsně vytráví, ne nadarmo se říká, že je člověk hladový jako herec,“ vtipkuje Simona, která chvilku neposeděla ani jako dítě.
„V rodném Brně jsme s kamarády chodili na Medlánský kopec sáňkovat. Doteď ty sáně vidím před sebou, měly takové vyšívané sedátko. Chodila jsem i bruslit, ale k lyžím jsem nikdy moc vztah neměla. Největší pohroma pro mě byla, když jsem na lyžařském výcviku s JAMU musela sjet příkrou sjezdovku na běžkách. Dala jsem to, ale napříč od smrku ke smrku. To moje Natálka mě už dávno trumfla, na lyžích jezdí skvěle,“ chválí dceru pyšná maminka, která si zahrála také v novém filmu Špindl 2.
Neměla tam roli zdatné lyžařky, ale hrála jednu ze skupiny ezoteriček, které se vydaly na hory hledat samy sebe. „Nemyslete si, i tam mě navlékli do kombinézy, nasadili mi lyže a vyhnali mě na prudkou sjezdovku. Když ovšem režisér viděl můj styl jízdy, pořídil mi dubléra,“ směje se herečka, kterou v poslední době obléká její kamarádka Jana Kohoutová.
„Šije mi věci na míru tak, aby šly k mému temperamentu a k očím,“ ukazuje nám krásné modely Simona. A do těch nádherných šatů se stále bez problémů vejde. Svou štíhlou postavu ukázala také jako soudkyně ve filmu Cena za štěstí.
