Bára Basiková a její oblíbená hračka - panenka Petr Kos, režisér.

Bára Basiková a její oblíbená hračka - panenka Petr Kos, režisér. | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Seznamte se s osudovými hračkami slavných

  • 6
Vznik tohoto článku provázelo několik stále stejných slov. "Dávejte mi na něj pozor. Opatrně! Vážně ho v pořádku vrátíte?" Známé osobnosti nám představily své hračky z dětství, ale stokrát se ujistily, že je budou mít brzo a hlavně bez šrámu zpátky. Vždyť je většinou mají desítky let.

Jiří Macháček ve většině svých rolí vypadá, že neumí do pěti počítat. Ale když došlo na pět centimetrů žluté umělé hmoty, okamžitě zvážněl. Vrátíme, nebojte. "No tak to doufám," odpověděl a pak o svém fenečkovi vyprávěl půl hodiny. "Vyzvedněte ho u maminky. Ta ho naštěstí včas zakonzervovala, takže vypadá jako za mlada."

Režisér Marhoul zase zpanikařil, když deset minut před focením nemohl svého cínového vojáčka najít. "Proboha, teď tu Serža byl. Uf, mám ho," vydechl tónem, jako by se vrátil do let, kdy ho od tatínka dostal.

Václav Marhoul, režisér

Olympijská vítězka v hodu oštěpem Barbora Špotáková dokonce spustila logistickou operaci roku. Byť nakonec bez úspěchu, což ji mrzelo a za což se několikrát omluvila. Byla v Curychu, její hračka doma v Jablonci, obojí se snažila rychle přesunout do Prahy. Nakonec dodala aspoň hezký příběh.

"Když jsem byla v první třídě, ležela jsem tři týdny v nemocnici. V hnusné nemocnici, kde byly i mříže ve dveřích a kde maminka při každé návštěvě brečela, že mě tam musí nechat. Strašně moc jsem tehdy chtěla mončičáka. Jednou mamka přišla, že ho pro mě má. Byl z Tuzexu, ale měla zakázáno ho tam nechat, protože bych si ho kvůli hrozbě infekce nemohla odnést. Když jsem přišla domů, ležel v posteli. Byla jsem šťastná, pořád jsem ho převlékala a šila mu oblečení. Dodnes ho mám."

Jiří Macháček, herec

Některé hračky se ale nedochovaly. Za jejich majitele promlouvá Ondřej Hejma: "Měl jsem králíka, ale podlehl zubu času." To moderátorka Marcela Augustová si na nostalgii nepotrpí: "Jsem uklízecí typ a staré věci nemilosrdně likviduju." Někdo měl k hračkám zvláštní vztah. "Panenky ani plyšáci pro mě nebyli důležití. Mou největší hračkou byla mladší sestra," prozradila Michaela Maláčová.

Některé hračky byly zase předzvěstí budoucího povolání. "Měla jsem mrkací panenku v příšerných šatech, po které mi zbyla jen fotka, protože ji rozbila sestřenice. Jinak jsem měla další panenky, na které jsem šila kvanta oblečků," pochlubila se návrhářka Beáta Rajská.

Štěpán Mareš, kreslířNěkdo žádnou osudovou hračku neměl. Jako například Věra Čáslavská. "Ať přemýšlím, jak přemýšlím, na žádnou hračku ani medvídka na spaní si nevzpomínám. Spát jsem chodila v zimě s cihlou, kterou mi maminka vždy před spaním ohřála na kamnech."

A někdo nechtěl říkat vůbec nic. "Není to moc prezidentské téma," odpověděl mluvčí prezidenta Václava Klause Radim Ochvat.

Čtěte v Magazínu DNES

Vlasta Parkanová, politička

Více o osudových hračkách známých Čechů čtěte ve čtvrtečním Magazínu DNES. Můžete vyhrát i plyšového medvídka Kukyho.