Tedy pokud vás prý nepochválí nebo si nevybere na titulní stránku Anna Wintourová, šéfredaktorka americké verze módního časopisu Vogue.
Toto pravidlo platí už osmnáct let, přesně od doby, kdy Anna Wintourová usedla na svůj post. Tato „železná módní lady“, k jejímuž jménu mnozí s neskrývanou záští přidávají často přívlastek „nukleární“, má už řadu let nepopiratelný vliv na módní trendy, ale také na obchod.
„Jakmile o nás napíše do editorialu, zvýší se nám prodej,“ vysvětluje slavný návrhář i její blízký přítel Calvin Klein. „Vždy je tomu tak,“ říká na základě mnohaleté zkušenosti. Klein ovšem dobře ví, co se sluší - jeho inzeráty ve Vogue vždy následují v hojné míře. Wintourová se však ostře brání tomu, že by při svém pochvalném hodnocení upřednostňovala inzerenty, byť právě z jejích úst padla i věta: „Obchod pro mě není špinavé slovo.“
Rozhodně se však nemusí jednotlivým značkám podbízet. Nemá to zapotřebí. Módní průmysl, jehož roční obrat se pohybuje kolem 160 miliard dolarů - či spíše jeho zástupci - si inzerci rádi zaplatí. Protože se jim to zkrátka vyplatí.
Proč právě ona?
AnnaWintourová se narodila 3. listopadu 1949 v Londýně. Otec Charles byl redaktorem The Evening Standard. Matka Elinor o sobě prohlašovala, že její otec byl profesorem na Harvardově univerzitě, ale není to jisté.
Šéfredaktorkou Vogue je od roku roku 1988. Objasnit proč se právě ona stala tím, kdo bývá někdy označován za nejdůležitějšího člověka v módní branži, znamená osvětlit řadu okolností vztahujících se k 90. letům minulého století.
Po oslnivých a marnivých 80. letech přišly totiž v módě roky nikoli hubené, ale přece jen výrazně střídmější, demokratičtější. Svým způsobem však také chudší. Doba slavné pařížské haute couture, vysoké krejčoviny, byla najednou pryč. Náklady na jednu přehlídku se tehdy pohybovaly mezi třemi až patnácti miliony franků a za model zaplatily zájemkyně 40 až 250 tisíc franků. Jejich počet se tak smrskl na dvě tisícovky, zatímco v dobách, kdy haute couture slavila své největší úspěchy, se počet zákaznic blížil 300 tisícům!
Život se prostě na začátku 90. let změnil. Padla berlínská zeď i další hranice mezi Východem a Západem. Díky rozvoji internetu a mobilních telefonů bylo vše mnohem přístupnější. Ženy už nežádaly a nepotřebovaly náročné róby, často se spokojovaly jen s tím, co lze označit americkým výrazem „basics“, základní kusy šatníku. Přišla globalizace. Wintourová byla v pravý okamžik na pravém místě - a jednala. Snesla módu z olympských výšin a přiblížila ji k cenám běžných platů. Uvědomila si, že trendy prorůstají odspodu, nikoli shora, že móda nastoupila cestu demokratizace.
Důležitějším než úžasná myšlenka návrháře se stal marketing, to jak firmy dokáží oslovit své zákazníky. A není ideálním nosičem takové komunikace právě módní časopis? A tak se také stalo. Česky designér Petr Tylínek říká: „Někdy je to až děsivé, návrhář něco vytvoří, ale novinář to interpretuje po svém. Nikdy nevíte, co z toho vypadne.“
Z popudu Anny zveřejnil Vogue v roce 1998 seznam celkem 100 módních domů, které podle něj (tedy podle Anny) určují módu. Návrháři protestovali, protože tvrdili, že úspěch a kvalitu nelze hodnotit podle obratu. Na vrcholu žebříčku totiž chyběli Francouzi, zato zde dominovali Ralph Lauren, Calvin Klein, Donna Karan či Tommy Hilfiger. Do první desítky se vešla značka Versace či Prada. Marketingový mág Klein nasadil mocné páky včetně prodeje licencí a dostal se do popředí nejziskovějších značek.
AnnaWintourová se za takové situace snadno umístila do čela těch, kteří v módě rozhodují. Vedení nakladatelství cítilo, že její předchůdkyně Grace Mirabelle se zaměřila více na životní styl než na módu. Anna to měla změnit. Dalším úkolem bylo zvýšit náklad listu, což se jí podařilo.
Krutá ikona
Úspěch Anny Wintourové má však i své stinné stránky. Tvrdě, až krutě zachází se svými spolupracovníky, a získala dokonce přezdívku Cruella de Wintour (Krutá Wintourová). Netají se ani svými odsuzujícími výroky na adresu módních návrhářů či firem.
„Je nejděsivějším člověkem na světě, nechtějte se s ní dostat do křížku!“ prohlásil o ní jeden z designérů. Neomluvila se ani za výrok, že by nikdy nepřijala mezi své spolupracovníky někoho tlustého, i kdyby to byl jinak sebelepší odborník. „Je pro mě důležité, že lidé, kteří zde pracují, se sami prezentují takovým způsobem, že svět pozná, že pracují ve Vogue,“ prohlásila.
Sama na sobě také tvrdě pracuje, je pověstná přísným denním režimem. Vstává kolem šesté, pak jede hrát tenis. Práce je pro ni vším. Na večerní party sice chodí, ale příliš se nezdrží, je známá svými pravidelnými odchody po deseti minutách. A také nošením černých slunečních brýlí i typickým mikádem.
Koho si vybere
Většina lidí se raději snaží být na její straně, mnozí k tomu mají i pádný důvod. Například návrhář Michael Kors ji definoval jako elegantní, sexy a silnou ženu, která je tím nejlepším z budoucnosti, ale přitom si ponechává nádech z minulosti. „Přesně takové chtějí dnešní ženy být,“ tvrdí Kors. Svou chválu jistě míní upřímně, vždyť to byla právě Anna Wintourová, jež svým kladným hodnocením nastartovala jeho kariéru. Stejně tak pomohla Marcu Jacobsovi, Johnu Gallianovi a dalším návrhářům. Má takový čich na talenty, že ji o jejich vyhledání žádají mnohé módní domy a firmy.
Byla i na začátku kariéry české modelky Karolíny Kurkové, dnes nejúspěšnější tváře světového modeligu. Wintourová si Karolínu vybrala na titul jako nejmladší modelku v historii Vogue a dones patří k jejím velkým příznivcům. Před čtyřmi lety americký televizní kanál VH1 a Vogue vyhlásily Kurkovou - v jejích osmnácti letech! - modelkou roku. „Moc to pro mě znamená. Je to velká čest, tolika lidem bych chtěla poděkovat, ale nejvíce magazínu Vogue,“ prohlásila tehdy Kurková a myslela tím hlavně Annu.
Ale Wintourová zdaleka nesahá jen po krásných modelkách. Byla to právě ona, kdo začal na titulní stránky dávat i slavné osobnosti, například oscarové herečky, ale také Hillary Clintonovou či Melanii Trumpovou.
Kromě úspěšných žen se ovšem Anna nevyhýbá ani prezentaci modelů z pravých kožešin, což jí vyneslo proklínání i řadu útoků ze strany ochránců zvířat. Zvlášť nevyřízené účty s ní má organizace na ochranu zvířat P. E. T. A., takže se například v Paříži na Fashion weeku dočkala i útoku „krvavým předmětem“, jindy ji zase zasypali „moučnou bombou“. „Už mě napadli tolikrát, že mi to ani nepřijde,“ prohlásila.
Inspirací pro film?
Její jméno začal navíc bulvár opět hojně přetřásat s letošním uvedením filmu Ďábel nosí Pradu, který vznikl podle knihy, již v roce 2003 vydala její bývalá asistentka Lauren Weisberger (The Devil Wears Prada). Ačkoliv autorka popírá, že by předlohou pro hlavní hrdinku byla její šéfová, nikdo tomu nevěří. Praktiky módního světa se spoustou lží a přetvářek i další reálné situace dávají tušit, že jde o skutečný pohled na konkrétní hrdiny. Anna je módní ikona, ale občas velmi nemilosrdná. Lidsky Anna prostě potěší jen málokoho, ale jinak vrchovatě splnila to, co od ní vydavatelství očekávalo: začala ovlivňovat módní trendy a diktovat módu, vnutila publiku chuť na to, co pokládala za dobré. Udělala z amerického Vogue nejdůležitější módní časopis na světě. Stala se rychle osobou, o jejíž důležitosti nelze pochybovat. Když Gianni Versace pořádal své slavné přehlídky, seděla Anna mezi nejdůležitějšími v první řadě, hned vedle Suzy Menkesové z International Herald Tribune a Johna Fairchilda z Women'sWear Daily.
Wintourová totiž není jen nelidská ikona. Díky jejím charitativním akcím, které organizovala, bylo získáno 10 milionů dolarů pro nemocné AIDS. Založila fond na podporu mladých designérů, výrazně se angažuje v radě Metropolitního muzea.
3. listopadu 1949 - narodila se v Londýně, studovala North London Collegiate School, školu ale nikdy nezakončila zkouškami 1970 - stala se redaktorkou módní rubriky Harpers & Queen, poté následoval britský Vogue a House & Garden od roku 1988 - je šéfredaktorkou módního časopisu Vogue, na její podnět začal vycházet také magazín pro mladší čtenářky s dostatečnými příjmy - Teen Vogue Biografie: neautorizovaný životopis, autorem Jerry Oppenheimer (Front Row: The Cool Life and Hot Times of Vogue’s Editor In Chief) Ostatní: manžel je dětský psychiatr David Shaffer a mají spolu dvě děti - syna Charlese a dceru Katherine; její příjmy činí kolem jednoho milionu dolarů ročně
* Život v datech
