Vizitka
|
A umí být přesvědčivá, takže po chvíli pochopíte, jak se Taťáně le Moigne povedlo přemluvit šéfy Google, jedné z největších internetových firem světa, aby otevřeli pobočku v Česku. Tu vede osmým rokem a dokázala z ní udělat jedničku na zdejším trhu. Než se však stala šéfkou, učila děti pomocí her slušnému chování a toleranci - více čtěte zde.
Protože má doma dvanáctiletého syna, zajímá nás, jestli s manželem hlídají, kolik času tráví na internetu.
"Teď už ne. Hraje na něm hry a hodne času tráví na YouTube. Internet mu doplňuje školu. V létě se chystáme na dovolenou, tak jsem mu řekla, ať si prostuduje, co chce vidět. Snažíme se mu ukázat, v čem je internet skvělý, zároveň si občas povídáme o tom, jak se v internetovém prostředí bezpečně pohybovat," vypráví Taťána le Moigne.
A nežadoní o nejnovější telefony, tablety? "Před týdnem dostal první chytrý telefon. Chtěl ho už delší dobu, ale u nás doma jsou pravidla relativně striktní, takže ví, že nemá cenu to zkoušet," vysvětluje šéfka českého Google. "Výjimkou byl playstation. O tom básnil od šesti let, dostal ho ale až v devíti, kdy jsme věděli, že pochopí, že si na něm nemůže hrát celý den."
Čtěte v pondělí
Celý rozhovor s šéfkou českého Googlu Taťánou le Moigne čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.
Se svým francouzským manželem kdysi oba pracovali v Microsoftu, ona v pražské, on v mnichovské pobočce a po dvou letech, kdy Vassili Le Moigne jezdil víkend co víkend za svou ženou do Prahy, se Taťána odstěhovala za ním do Mnichova, kde získala post manažerky pro země střední Evropy.
O pár let později se stěhovali do Londýna. Když se jim narodil syn, zatoužila vrátit se domů. Její manžel měl tehdy zajímavou práci, které se po roce pendlování mezi Prahou a Londýnem, kdy se rodina moc nevídala, vzdal.
Nevyčetl jí to někdy? "Ne. A to i přes to, že než jsem řekla, že chci do Prahy, měl dvě pracovní nabídky - jednu ze Seattlu a druhou ze Singapuru. On ale věděl, koho si bere. Když to mezi námi začalo být vážné a věděla jsem, že za ním půjdu do Mnichova, zeptala jsem se ho, jestli půjde za mnou do Čech a naučí se česky, když to v cizině nezvládnu. Řekl, že ano. Kdyby ne, by by to pro mě velký problém. Manžel je velký cestovatel, na rozdíl ode mě je z domova pryč od svých osmnácti, žil ve Státech, v Japonsku, Rumunsku, Rusku, Německu, v Británii. A teď je v Praze."
