Zkusme jedno nebo rovnou všech sedm inspirativních předsevzetí, se kterými zavládne u nás doma i v našich myslích o poznání větší pohoda.
1. Nebudu už číst partnerovy myšlenky. Stejně to neumím.
"Osobně přímo nesnáším, když s přítelem něco řešíme, a on se začne kabonit, odsekávat a nakonec úplně zmlkne. V tu chvíli mám tendenci si myslet: Je konec! Už mě má dost a teď jen přemýšlí, jak mi to říct."
Zuzka (32 let)
Naštěstí pro Zuzku i pro nás, se takto stresujeme často úplně zbytečně. Že je to většinou úplně jinak, než si my katastroficky vykládáme, potvrzuje i psycholožka Katarína Lomská Filasová, která pomáhá lidem s problémy ve vztazích či v osobním životě: "Muž je nejspíš podrážděný jen proto, že se přes záplavu našich otázek nemůže v klidu soustředit na daný problém."
Jenže jak překonat ty nekonečné okamžiky jeho mlčení, aniž bychom se snažily vydedukovat proč? Nedej bože, když navíc udělá něco, co naši negativní domněnku ještě potvrdí - třeba, že jde s kamarády hrát fotbal, místo toho, aby s námi problém celý večer řešil.
"Než se trápit mylnými domněnkami, je lepší si u partnera hned ověřit, jak danou věc skutečně myslí," radí, co si do dalšího roku předsevzít, psycholožka. Příště se toho svého rovnou zeptejme, jestli je pravda, co nás trápí: "Lásko, já teď potřebuju vědět, jestli na fotbal odcházíš proto, že už tě to nezajímá, nebo proto, že vlastně chodíš každou středu pravidelně?" Pak nastane doma nepochybně veselejší nálada skoro okamžitě.
2. Začnu vidět svět optimističtěji. I když je všechno špatně.
"Nedávno manžel přinesl domů nádherné staré dřevěné sáňky, úplně nadšený představou, jak na nich náš syn bude jezdit. Já však viděla jen jejich ostré hrany, a že nemají držadlo. Pěkně jsem mu svou negativitou celou radost zkazila."
Jana (30 let)
"Jaký život máme, není obecně dáno okolnostmi, ale jak se sami lidé rozhodnou na každodenní situace dívat," tvrdí psycholožka Katarína. Vždycky tedy máme možnost si říci, z jakých důvodů jsou ty nemoderní sáňky naprosto nebezpečné a pro malé děti nevyhovující. Anebo se z nich můžeme spolu s manželem radovat, protože dřív na nich přeci taky jezdily malé děti, tak proč by to neměl zvládnout i náš potomek, takový šikula.
"Chvilku může trvat, než si pozitivní pohled zautomatizujeme, ale vynaložené úsilí se rozhodně vyplatí," míní Katarína. Minimálně náš partner s dětmi ocení, že mají usměvavější a zábavnější maminku, a společně pozitivně naladěni pak už přijdeme na to, jak i ze starých sáněk udělat bezpečné.
3. Přestanu mu říkat, co má dělat. Nemá to cenu.
"Můj muž si po sobě neuklidí ani hrnek od čaje. Doma ho tak vychovali a já se ho už několik let snažím marně převychovat. Myslím, že jemu to mé domlouvání jde jedním uchem tam a druhým ven. A já se jen marně rozčiluji."
Hanka (36 let)
"Když si vezmu za manžela bordeláře, tak holt musím počítat s tím, že po něm zůstane nějaké špinavé nádobí," konstatuje věcně psycholožka. Přimět ho po sobě uklidit bychom rozhodně podle ní neměly zkoušet ani nefér způsoby jako výčitkami, tichou domácností a podobně manipulativními technikami.
"Máme-li pocit, že toho děláme víc a nevyhovuje nám to, je potřeba, abychom si ve vztahu stanovili pravidla společného fungování," radí. S uklízením nádobí partner třeba souhlasit nebude, ale třeba mu nebude vadit žehlení a luxování.
A když už toho předělávání k obrazu svému budeme mít dost, můžeme si ulevit novoročním předsevzetím, že už ho prostě přestaneme dirigovat a místo toho se otevřeně domluvíme, jak se na společném fungování budeme společně podílet. Jemu možná přibude práce, ale zmizí nespokojená a stěžující si partnerka.
4. Budu si říkat o to, co chci i nechci. Ne v duchu, ale nahlas, aby to slyšel.
"Minulý víkend jsem chtěla s přítelem zůstat doma, abychom měli čas na romantiku, nějaký ten výlet, večeři a pak se milovali. Místo toho šel do fitka a pak mne táhnul s kamarády na pivo. Vůbec ho nenapadlo, že já chci něco jiného."
Romana (25 let)
K tomu psycholožka Katarína podotýká: "Co nám připadá nad slunce jasnější, toho si druhý nemusí být vědom ani za mák." Takže, chceme-li, aby partner dělal věci, které chceme my, musíme mu říct, které to jsou. Jinak ho jednoduše nenapadnou.
To stejné přitom platí pro věci, které naopak nechceme. "Přejdeme-li pro jednou něco, co nám vadí, varianta, že už se to víckrát nestane, nebývá moc pravděpodobná," varuje psycholožka. Mlčení z obavy, abychom nevyvolaly hádku, může způsobit daleko větší konflikt v budoucnu, když už to nevydržíme a vybuchneme. Partner nebude vůbec tušit, která bije. V novém roce si proto vyslovujme svá přání i nepřání a ona se nám třeba konečně splní.
5. Začneme spolu zase mluvit, jako bychom se neznali.
"Dřív jsme s manželem hodně sportovali, pořád někde cestovali. Mě ale v posledních letech stále více zajímají i jiné oblasti života. Mám pocit, že se navzájem odcizujeme a bojím se toho."
Dagmar (47)
"Mnohé dvojice spolu často hovoří hlavně na začátku vztahu, kdy se seznamují," tvrdí psycholožka Katarína. A pak podle ní v jeden moment nabudou přesvědčení, že už se znají a přestanou se dál poznávat. Jenže lidé a jejich hodnoty, záliby i názory se neustále mění. Pokud to o sobě partnerovi neřekneme, můžeme se prý brzy opravdu vzájemně velmi odcizit.
"To, co jsme se jeden o druhém dověděli kdysi, za pár let nemusí vůbec platit," upozorňuje. Nebojme se tedy s partnerem znovu navázat ony rozhovory z dob dávno minulých. Možná, že nejen on bude pak mnoha novými informacemi překvapen, a třeba i pozitivně.
6. Dopřeji partnerovi čas na jeho zájmy. A sobě taky.
"Když jsme se s partnerem poznali, měli jsme každý jiné koníčky. Postupně během vztahu jsem si ale oblíbila partnerovy záliby, abychom mohli být častěji spolu. Teď začal s létáním, na které si netroufám. Nebaví mě ale být bez něj dole, a tak doufám, že ho to brzy přejde."
Šárka (29)
Ne všechny, ale mnohé ženy se prý snaží většinu svých potřeb realizovat ve vztahu. "Muž své potřeby uspokojuje jak ve vztahu, tak při volnočasových aktivitách," vysvětluje častou příčinu konfliktů psycholožka.
A tak přesto, že bychom nejraději dělaly všechno s naším miláčkem, musíme mu nechat prostor, aby byl i on šťastný. "Jinak se s námi bude cítit jako ve vězení a tudíž nespokojený a bude věčně rozladěný," varuje Katarína, kam vede, když ho donutíme se svých zálib pro nás vzdát.
Nejjednodušší způsob, jak tohle předsevzetí dodržet, je najít si také jen svůj koníček, ale ne na truc. Na to, že partner zatím někde létá si pak nejspíš ani nevzpomeneme.
7. Budu se chovat k partnerovi jako by byl "cizí". Mile a s úctou.
"Před cizími lidmi se vždycky nějak přemůžu a jsem na ně milá, i když mi zrovna není veselo. Ale na svého přítele jsem v takových situacích protivná jako čert. A on mi oplácí stejně. Stačí pak jen nějaký stres a nevyspání a říkáme si věci, které bychom ani proti nejhoršímu nepříteli nepoužili."
Klára (33)
Není to zvláštní, že k cizím lidem se kolikrát chováme lépe než ke svým nejbližším? Psycholožka Lomská Filasová vidí hlavní příčinu v tom, že od partnera očekáváme, že bude uspokojovat daleko více našich potřeb, než například vrátný z práce.
Od toho nečekáme prakticky skoro nic. A tak se není co divit, že na něj se neutrhneme, že nás celý den nepohladil a že nás neodveze z práce domů, jak sliboval. "Od něj to vůbec nečekáme a tak nás nemrzí, když to nedostaneme - tedy alespoň většinou," vysvětluje Katarína. Jenže partnerovi, který na nás čeká doma, místo před prací, tomu dáme hned pěkně pocítit, jak moc jsme dnes unavené a mrzuté.
Poslední předsevzetí pro pohodovější soužití s partnerem je proto snad nejobtížnější ze všech. Co takhle občas vyzvednout partnera z práce a pohladit ho? Když zkusíme dávat více lásky, vneseme v roce 2011 do vztahu nepochybně větší pohodu. Držím nám všem palce.
