Vývoj dítěte ale není jen úkolem pro rodiče, nýbrž pro celou společnost, zdůraznila Abelmannová-Vollmerová. Okolí dětí musí být uzpůsobeno tak, aby mohly zase žít ve skupinách. "Dítě ve skupině je mnohem chráněnější oproti tomu, které se potuluje samo." Přitom nejde jen o skupiny pro hry, nýbrž i o společné
chození dětí různého věku do školy, na hodiny hudby, na sportovní tréninky.
Důležité jsou podle Abelmannové-Vollmerové i vážné rozhovory mezi rodiči a dětmi o lidech, kteří jsou nebo naopak nejsou milí. K tomu prý lze úspěšně využívat příkladů z televize. A velmi vhodné je také označit dítěti osobu, která je "bezpečná", jako například: "Sousedka XY je milá, k ní můžeš jít, kdyby se něco
dělo." Negativní příklady by se prý naopak uvádět neměly.
Oddělení pro policejní prevenci kriminality při zemské kriminální ústředně ve Stuttgartu vydalo brožuru "Kam půjdeš?", v níž mohou rodiče najít další konkrétní rady. Jedna z nich je nabádá, aby dítě povzbuzovali k tomu, aby dokázalo i dospělým říci "ne". Na trase do školy nebo v okolí mateřské školky by pak
měli rodiče spolu s dítětem vyhledat "záchranné ostrůvky" - například obchod, kde by se dítě v případě nouze mohlo obrátit na pokladní, dům, kde může zazvonit, nebo ulici, kde je vždycky hodně lidí.
V mnoha německých městech se už pořádají kursy pro děti, které si v nich předehráváním nacvičují reakce v nebezpečných nebo neobvyklých situacích. Zároveň jsou také organizovány, často na školách, informační akce pro rodiče.
Jak ale zdůrazňují policie i Abelmannová-Vollmerová, proti chladnokrevnému pachateli ani ty nejlepší rady nepomohou. "Děti se kromě toho nedají skutečně trénovat," prohlašuje odbornice na ochranu dětí. Nabádání typu "nesedej si k nikomu cizímu do auta" se například u menších dětí často míjí účinkem. "Kategorii 'cizí' totiž vůbec neznají," vysvětluje. A už vůbec pro ně není takový pokyn pochopitelný, jestliže příslušného člověka už jednou dvakrát viděly.