Znáte to, jak malé děti chtějí číst pořád dokola tutéž pohádku, protože ještě úplně nevstřebaly všechny její nuance? Má dcera momentálně ujíždí na útlé knize Nicoly Kentové Moje maminka je nejsilnější na světě. Nenávidím ji. Ne paní Kentovou, ne svoji dceru. Tu knížku.
Její příběh drnká na citlivou strunu mého nitra: Medvídkova maminka má velikou sílu. Unese všechny poklady, které méďa venku nasbírá. Taky je moc hodná. Ochotně pomůže všem svým kamarádům i známým: zebře s nákupem, slonovi s kobercem. Poradí si dokonce i s pianem paní Plameňákové! Je prostě úžasná. Jenže jednoho dne to všechno neunese…
„Tak dlouho jsem čekala, že si toho někdo všimne, až jsem si na to zvykla,“ okomentovala své přetížení má bývalá kolegyně. Vyhořela. Dala si rok nucené přestávky, nastoupila jako šéfka marketingu do jiného vydavatelství, znovu vyhořela. Za dva roky se stala obchodní ředitelkou, zase vyhořela… Někteří fénixové jsou prostě nepoučitelní.
V podobném duchu se nesl i její soukromý život – chycená v síti cizích přání, byla tu pro všechny kolem, jen ne pro sebe. A když pak do toho kolotoče porodila syna, přibyl další „objekt“, pro který se snažila rozkrájet.
„Ještěže mám kluka, představ si, že bych tenhle debilní vzorec chování předala dceři,“ svěřila se mi úlevně. Podle mě mu ho stejně předá, a sice v (debilním) předobrazu partnerky. Moc práce s jejím hledáním mít chlapec bohužel nebude. Je nás tu takových fůra.
Možná si říkáte, že to je extrém. Ale ruku na srdce a na pusu: kterými argumenty obhajujete svoje sebeobětování práci, rodině, kamarádům vy? Toto jsou ty moje: Když oni mě potřebují. Co by si beze mě počali? Stejně by to neudělali tak dobře jako já. Vždyť je to jen chvilička. Ještě udělám tamto a tohle. Stejně to zvládnu rychleji.
Určitě disponujete vlastními zaklínadly, které roztáčejí váš denní kolotoč od zajištění potravy přes prádlo, školy, kroužky po pracovní povinnosti. A do toho máte skluz ve cvičení a vzdělávání se.
Jo a taky v odpočívání – vždyť to psali v časopise, že odpočívat se musí! Hned vedle článku o tom, jak byste měla probudit vášeň ve svém manželovi. Což vás upřímně řečeno zas tak netankuje, protože muži a sex se v pořadníku úkolů ocitli asi na sto padesátém místě.
Jak hrát ve svém životě hlavní roliMnozí z nás se musejí sebelásce učit krůček po krůčku, jako ve škole. K tomu se báječně hodí následující učebnice. Čtyři dohody, Miguel Ruiz Myšlenky staré toltécké moudrosti máme spojeny s Jaroslavem Duškem, který na motivy této knihy hraje už 15 let divadelní představení. Moje maminka je nejsilnější na světě, Nicola Kentová I silák si musí odpočinout a i ta nejsilnější maminka občas potřebuje, aby někdo pomohl jí. Věnováno všem mámám. Mrcha vs. Hodná holčička, Martina Brandová Kniha vás má naučit čtyři principy sebevědomých a finančně svobodných žen. Její součástí je i náramek spojený s výzvou. Učebnice sebelásky, Lucie Kolaříková Nejčtenější kniha o sebelásce na českém trhu. Obsahuje mj. 15 praktických cvičení a 10 meditací k rozvoji sebelásky v běžném životě. Ženy, které běhaly s vlky, Clarissa Pinkola Estés Vymezte si území, najděte svoji smečku, mluvte a jednejte za sebe, buďte vnímavá a ostražitá. |
Je otázkou času, než se zhroutíte, přijdou deprese, odejde manžel, nebo hůř – zdraví.
Tendenci upřednostňovat před sebou jiné mívají perfekcionistky, kontrolorky a tzv. hodné holky. Jak a proč jste rozšířila jejich řady, to je na samostatný článek. Určitě však neházejte odhodlání do žita.
Jak píše psychoanalytička Clarissa Pinkola Estés v předmluvě bestselleru Ženy, které běhaly s vlky: „Všechny jsme naplněny touhou být nespoutané. Pro tuto touhu existuje několik tradicí ověřených protilátek. Učili nás se za ni stydět. Nechávaly jsme si růst dlouhé vlasy a používaly je k zakrývání svých citů. Stín ,divošky‘ nás však během našich dnů a nocí stále provází. Ať jsme, kde jsme, ten stín, který nás pronásleduje, je rozhodně čtyřnohý.“ Pravda, čtení to není úplně nejlehčí, přelouskat těch čtyři sta stran chce odhodlání a trpělivost. Na konci vám bude odměnou poznání, že v každé z nás žije nezkrotitelná síla, naplněná zdravými instinkty, tvořivostí a nesmrtelným poznáním. Jen ji vypustit.
Pokud takovým odhodláním zatím nedisponujete, stačí do vyhledávače zadat „jak mít ráda samu sebe“, popřípadě prostě jen výraz „sebeláska“. Najdete spoustu jednodušších návodů. Třeba tento z populárně rozvojové knihy Mrcha vs. Hodná holčička: Vytvořte si seznam s názvem Já chci. Sepište si, co kvůli sebeobětování nemůžete dělat. Chodit častěji cvičit, ale kdo by vyzvedával dítě ze školy a kroužků? Víc číst, ale co úklid? A tak dále.
„Musíte zásadně rozlišovat službu lidem jako poslání (Matka Tereza) a službu lidem (děti, partner, kamarádka, šéf, rodiče…) jako dřinu, při které absolutně zapomínáte na sebe,“ zdůrazňuje autorka Martina Brandová (možná jste její příběh slyšeli – jak se z vesnické chůvy milionářů stala milionářkou).
A pak hledejte řešení. Mohl by dvakrát týdně vyzvednout děti partner? Domluvte se na kompromisech – on florbal, vy pilates. To je přece fér. Co zapojit jednou do měsíce na víkend rodiče? Nebo zkuste oslovit kamarádky ve stylu něco za něco („Ty ráda plácáš bábovky, mně nevadí uklízení.“).
Ujasněte si, co budou změny ve vašem životě znamenat. Možná bude prádlo viset na věšáku o trochu déle. Možná bude zrcadlo v koupelně pocákané od zubní pasty. Možná budou mít děti k večeři salámovou pizzu. Možná na pracovní e-maily odpovíte zítra ráno. Možná taky přestanete být tolik oblíbená. Protřídí se vám přátelé, kolegové, možná i rodinní příslušníci.
„Upřímně, je upachtěná věčná hospodyně a věčná mamka sexy? Chvíli to je třeba jedno, ale dlouhodobě ne. Ženy si často nedovolí zjistit, co všechno pro ně muž rád udělá, co v domácnosti a kolem dětí zastane, aby jeho žena mohla o sebe pečovat,“ říká psycholožka Lucie Kolaříková. „Je třeba, aby přestala sloužit, platit a kontrolovat a cítila se důležitá a hodnotná, i když leží na gauči a ignoruje drobky na stole, nebo když její děti nosí domů trojky místo jedniček.“
No a jak to dopadlo s méďovou maminkou z úvodu článku? Jednoho dne ta břemena neunesla a byl z toho hrozný binec a taky pozdvižení. Všichni okolo začali kmitat, pomáhat jí a medvídek byl šťastný, že maminka místo koberce a cizích nákupů nosí hlavně jeho lístečky ze stromů.
P. S.: Dcera aktuálně přesedlala na komiksy o Čtyřlístku. Nesnáším Fifinku. Zatímco její pánští spolubydlící objevují, řeší a závodí, ona vaří a peče a nutí ostatní uklízet. A moje nitro zas drnká. Opravdu chci tohle předat svým dětem?
