"Každý je pevně přesvědčen, že jemu se nemůže nic stát, že je to problém týkající se někoho jiného. Do té doby, dokud se jim něco nestane," konstatuje Alevtina Fjodorovová zdravotní inspektorka na penzi, která v obci Usovo západně od Moskvy obchází své sousedy a kontroluje, zda nesebrali nesebral žádnou jedovatou houbu.
Milióny Rusů a Ukrajinců, venkovanů i městských obyvatel, tráví časná rána od července do září procházením vlhkých lesů s očima upřenýma na zem a pátrají po bílých, žlutých, červených a hnědých kloboučcích, vykukujících zpod kapradí a borovicového jehličí.
Prarodiče učí vnuky potěšení z "lovu" hub. Hudební skladatel Pjotr Čajkovskij měl ve zvyku chvatně si během osamělých výprav za houbami ve svém domovském městě Klin
severně od Moskvy poznamenávat melodie. Spisovatel Lev Tolstoj o této kratochvíli psával s velkým nadšením.
"Bylo by absurdní snažit se zabránit Rusům ve sbírání hub," poznamenává biolog a mykolog ze středoruské Orenburské oblasti Maxim Safonov. Podle Safonova má většinu otrav na svědomí přehnaná sebedůvěra. Doporučuje proto houbařům, aby dali hlavy dohromady ještě s někým dalším a poradili se, zda jsou nasbírané houby skutečně nejedovaté. Za další problém označuje jejich nedostatečné zpracování.
Oficiální místa často připisují vinu za nárůst počtu úmrtí způsobených houbami chudobě. Ekonomika Ruska zabředá od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 do stále hlubší krize a mnozí Rusové a Ukrajinci se pokud jde o jídlo ve stále větší míře spoléhají na
vlastnoručně vypěstované a nasbírané potraviny.
Také mnozí venkované sbírají houby a prodávají je na tržištích ve velkých městech. Finanční stimul stačí k tomu, aby je trhovci neváhali nabídnout zákazníkovi. Vinu za rostoucí počet otrav někteří připisují znečištění životního prostředí s tím, že i jedlé houby se mohou stát nebezpečné, rostou-li na kontaminované půdě. Podle hlavního lékaře zdravotnických zařízení Gennadije Oniščenka zmutoval místní druh muchomůrky zelené - "blednaja poganka" - natolik, že je téměř k nerozeznání od obyčejného žampiónu.
Jediné sousto muchomůrky zelené, považované za nejjedovatější "prašivku" na světě, může být osudné. Ruská ani ukrajinská kuchyně by však nebyla bez hub kompletní. Nakládají se do oleje či octa se spoustou česneku; sušené a navlečené na šňůrce visí na okenních rámech; pečou se posypané sýrem a polité kysanou smetanou; nebo se jen smaží na másle - a servírují.
Milióny Rusů a Ukrajinců, venkovanů i městských obyvatel, tráví časná rána od července do září procházením vlhkých lesů s očima upřenýma na zem a pátrají po bílých, žlutých, červených a hnědých kloboučcích, vykukujících zpod kapradí a borovicového jehličí.
Prarodiče učí vnuky potěšení z "lovu" hub. Hudební skladatel Pjotr Čajkovskij měl ve zvyku chvatně si během osamělých výprav za houbami ve svém domovském městě Klin
severně od Moskvy poznamenávat melodie. Spisovatel Lev Tolstoj o této kratochvíli psával s velkým nadšením.
"Bylo by absurdní snažit se zabránit Rusům ve sbírání hub," poznamenává biolog a mykolog ze středoruské Orenburské oblasti Maxim Safonov. Podle Safonova má většinu otrav na svědomí přehnaná sebedůvěra. Doporučuje proto houbařům, aby dali hlavy dohromady ještě s někým dalším a poradili se, zda jsou nasbírané houby skutečně nejedovaté. Za další problém označuje jejich nedostatečné zpracování.
Oficiální místa často připisují vinu za nárůst počtu úmrtí způsobených houbami chudobě. Ekonomika Ruska zabředá od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 do stále hlubší krize a mnozí Rusové a Ukrajinci se pokud jde o jídlo ve stále větší míře spoléhají na
vlastnoručně vypěstované a nasbírané potraviny.
Také mnozí venkované sbírají houby a prodávají je na tržištích ve velkých městech. Finanční stimul stačí k tomu, aby je trhovci neváhali nabídnout zákazníkovi. Vinu za rostoucí počet otrav někteří připisují znečištění životního prostředí s tím, že i jedlé houby se mohou stát nebezpečné, rostou-li na kontaminované půdě. Podle hlavního lékaře zdravotnických zařízení Gennadije Oniščenka zmutoval místní druh muchomůrky zelené - "blednaja poganka" - natolik, že je téměř k nerozeznání od obyčejného žampiónu.
Jediné sousto muchomůrky zelené, považované za nejjedovatější "prašivku" na světě, může být osudné. Ruská ani ukrajinská kuchyně by však nebyla bez hub kompletní. Nakládají se do oleje či octa se spoustou česneku; sušené a navlečené na šňůrce visí na okenních rámech; pečou se posypané sýrem a polité kysanou smetanou; nebo se jen smaží na másle - a servírují.
