SMEČKA. Tak fotku, na které je se všemi svými dětmi, pojmenovala sama Sára...

SMEČKA. Tak fotku, na které je se všemi svými dětmi, pojmenovala sama Sára Saudková. Zleva malá Sára, Sam, Oskar a Jan. Jako turisté jsou právě na výletě. | foto: archiv S. Saudkové

Sára Saudková: Dětem dovoluju počítač jen v pátek a o víkendu

  • 99
Fotografka Sára Saudková je obestřena kdejakými mýty a legendami. Posledních třináct let je však hlavně pracující matkou čtyř dětí, s jejichž osobitou výchovou jí pomáhá partner Samuel Saudek. Jak to u nich doma chodí, vyprávějí v rozhovoru pro páteční magazín MF DNES Rodina DNES.

Se čtyřmi dětmi výrazně zvyšujete porodnost. To je záměr?
Sára: Svět je porodností posedlý, jenže kde je řečeno, že tu musí být tolik lidí? Prý čím víc lidí, tím větší spotřeba, tím líp šlape ekonomika a kdesi cosi. To mi přijde stupidní. Není přece nutné, aby se lidstvo přemnožovalo jen kvůli žádoucí spotřebě a plátcům daní. Svět by si od lidí náramně odpočinul. Když někdo nechce mít děti, tak má na to svaté právo, prostě svou energii věnuje jinam. A třeba vytvoří něco, co by jinak nevzniklo, kdyby měl rodinu.

Vy ale zvládáte tvořit i při dětech – fotografovat, psát knihy...
Sára: Knížky jsem psala asi rok. Ne v kuse, jen když se mi chtělo. Vždycky nárazově, po nocích, po kavárnách, když jsem čekala na kroužku. Zvládnout se dá všechno, když chcete. Je dobré, když si děti uvědomí, že i rodiče mají své zájmy, že se jim neobětují. Když vidím některé matky, které se jim celé odevzdávají – jsou to ruiny, které odkoply samy sebe. Děti musí vidět, že dospělí potřebují mít i čas pro sebe.

Čtěte v magazínu Rodina DNES

Velký rozhovor se Sárou a Samuelem Saudkovými najdete spolu s tématem jarní restart v pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES.

Titulka Ona Dnes č. 12

Vaše dětství bylo velmi svobodné. Ráno vás vypustili, večer svolali domů. Jak to chodí u vás doma?
Sára: Děti doprovázíme na autobus do školy a pak už jedou samy. Ty mladší ze školy vyzvedáváme. Ale na některé kroužky jezdí samy. Funkce rodičů taxikářů je strašně hezká, ale zbavuje vás to času a je to zbavuje samostatnosti. Čím dřív se postaví na vlastní nohy, tím dřív budou soběstační, silní a odolní. Ale je to ustavičný boj.

Boj s čím?
Sára: Mým největším nepřítelem jsou televize, počítače, telefony. Taková svatá trojice. Je to vytrvalostní boj kdo s koho. Zatím ten nerovný zápas vyhrávám, ale je to vyčerpávající. Každopádně, když jsou doma, tak denně chodíme na pochody. Odmala. A už to přijali jako samozřejmost. Ale naběhla jsem si – teď jsou prakticky neunavitelní, jak jsou zvyklí na pohyb.

Sam: Je to jen taková úlitba.

Aby si pak mohli zahrát?
Sam: Dřív u nás Sára schovávala jen sladkosti, s příchodem PC ovšem začaly mizet myši od počítačů a teď si každé děcko úzkostlivě střeží a pečlivě schovává i svou prodlužovačku nebo rozdvojku. To je geneze společnosti. Děti reagují obranným opatřením.

Sára: Mám zásadu. Od pondělí do čtvrtka počítače ne. V pátek dobře. V sobotu a neděli, kolik hodin stráví venku, tolik můžou být u počítače. Je to pro ně jednoduché, pochopitelné. Snažím se, aby se hýbali. Ale čím jsou starší, tím je to těžší. Mám zkušenost, že když jsem neoblomná, což mi jde velmi dobře, tak to přijmou a nesmlouvají. Jakmile je tady slabší článek řetězu, tak vidí mezírky, jak to obejít a jak se tomu vyhnout.