Jak o sebe pečujete?
Péče pro mne jako ženu i herečku je velmi důležitá. Hodně však záleží i na psychice a vnitřní pohodě. Pro mě je nejdůležitější humor, který mě udržuje v dobré kondici, ale i fyzická zátěž. Tu mám především v divadle. Do salonu si přijdu odpočinout, ta péče je spíše takový bonus.
Některé formy zkrášlování jsou však celkem bolestivé.
Asi jsou, ale já prozatím využívám pouze neinvazivní metody. To znamená, žádné plastické operace. Nic takového. Nechávám se hýčkat masáží či žehličkou obličeje.
Fotogalerie |
Takže nejste zastáncem plastických operací? Kdysi jste moderovala jeden pořad o proměnách, kde se dělaly.
Byl to pořad Mladší o pár let. Provázela jsem tím pořadem a byl právě o plastických operacích. Byla jsem dokonce svědkem několika takových různých zákroků a změn. Po tomto pořadu jsem si řekla, že v životě bych něco takového asi nechtěla vyzkoušet.
Měla jste s tím nějaké špatné zkušenosti?
Vůbec ne. Proměny byly zdařilé. Spíše jsem nepropadla šílenství kolem vzhledu a krásy a tomu, že se člověk o sebe až hnidopišsky zajímá. Mám dvě děti a hodně práce, to znamená, že kruhy pod očima jsem už dávno přestala řešit. Jestli třeba časem za pár let dojdu k tomu, že opravdu se s tím nedá už nic jiného dělat, tak je možné, že třeba vyzkouším nějaký ten skalpel. Ale vždycky říkám, že pokud má člověk zdravé sebevědomí a umí stárnout s noblesou, tak je to dar. A herečky by měly stárnout přirozeně. Každopádně plastické operace neodsuzuji a v budoucnu se tomu nebráním. Uvidíme.
Jste stále stejně štíhlá. Bojovala jste v mládí s nějakým tím kilem navíc?
Ano, bylo to v období dospívání. O tloušťce to nebylo. Měla jsem rozhodně plnější a ženské tvary. U nás to bude asi záležitost genů, protože ani nemám být po kom v rodině oplácaná. I po porodu šla kila okamžitě dolů. Podle mě je důležité mít nějaký pohyb a držet se i u jídla hesla všeho s mírou. Když se naučíte poslouchat vlastní tělo, není třeba se vyhýbat i neřestem. Já si třeba bez koláče neumím představit ráno. Dokonce se přiznám, že jednou za čas si ráda dám i v hospodě pivo a utopence s cibulí. Nikdy se však nesmí stát, že ty neřesti jíte dennodenně.
Sabina Laurinová
Jsou třeba jídla, která jste dříve nejedla a dnes naopak milujete?
Určitě. Pamatuji si, že jako malá holka jsem nenáviděla dršťkovou polévku, plněné papriky a boršč. Ten je pro mě absolutní delikatesa a po všech těchto jídlech bych se utloukla. Člověk zraje i v jídle a učíte se ho jíst i díky dětem.
Jsou dcery vaším motorem?
Mé dcery jsou mým velkým zrcadlem. Myslím si, že jsou pro mě takový největší životní trénink a pohotovost. Ony mě vlastně nutí být neustále v pohotovosti. Holky jsou takovou mou domácí posilovnou.
Jdou ve vašich šlépějích? Ať už hereckých nebo hudebních?
Vždycky se snažím dělat společně věci, které nás všechny tři baví. Holky mají rády divadlo, knížky, filmy, hudbu, přírodu. Co budou dělat, se teprve vyprofiluje. Mladší dcera Mája je v první třídě a opravdu moc krásně zpívá. Na druhou stranu přistupujeme k tomu všemu hravou formou. Nechci nad ní držet bič a říkat: Ty budeš dělat tohle, tohle a tohle. Já jsem vyrůstala stejně. Rodiče mi nabídli škálu různých koníčků a časem se ukázalo, co mě vlastně baví nejvíc, a navázala jsem tím na konzervatoř a posléze na mou profesi. Starší dcera Valentýnka už studuje taneční konzervatoř, obor klasický balet. Tím chci říct, že nechápu, po kom to má. Ta si svůj směr vybrala a je zatím naprosto spokojená, přestože mají ve škole obrovský dril. Důležité je, že je to především dívčí třída a panuje tam skvělá atmosféra.
Sabina Laurinová s dcerami
Váš šatník asi bude brzy kvůli dcerám zet prázdnotou. Je to tak?
Máte pravdu, úplně jste se strefila. Na druhou stranu i já v tom mám vlastně výhodu, že si už můžu půjčovat něco od Valentýnky. Máme stejný vkus a teď už i velikost. Dceři bude 14 let a je velmi vysoká a můj šatník se už teď velmi zúžil. Ale těší mě to, protože často se setkáváte s tím, že dcery v tomto věku jsou velmi kritické a řeknou: Mami, tohle bych si na sebe v životě nedala, proč to nosíš? U nás je to naopak. Valentýnka přijde a řekne: Mami, půjčila bys mi tuhle parádní koženou bundičku do školy? Výhodou je, že už teď má větší nohu než já, takže boty zatím zůstanou tam, kde jsou. Dokud nevyroste Mája.
Kritizují vás dcery, co se týče práce? A nemyslím tím jen tu negativní kritiku.
My jsme k sobě vždycky byly velmi otevřené. Ta kritika je někdy spíše šťouchnutí či dloubnutí, ale je to vzájemné. Co se nám nelíbí, to si řekneme. Ale říkáme si i to, co se nám líbí. Umíme se s dcerami podpořit a dříme za jedno. Mou práci obě sledují a myslím si, že rozeznají jak chybu, tak naopak povedený kus. Přiznám se, že pochvala od dcer mě neuvěřitelně těší a zahřeje na srdci.
Mluvili jsme o narozeninách. Chystáte oslavu?
Moje narozeniny vždycky všichni prožívají víc než já. S větší radostí. Mám ráda oslavy, které nejsou příliš plánované. Nejsem moc slavící typ. Na své narozeniny jsem většinou hrála v divadle nebo naopak jsem si i brala představení. Myslela jsem, že narozeniny je dobré oslavit prací. Moje dcery se ale těší na dort a na předávání nějakého překvapení. Bohužel se přiznám, čím je člověk starší, tím si říkám, zda je vůbec důvod něco slavit.
Máte pořád hodně práce. Zbývá vám čas na soukromí? Co muži?
Já si vždy o sobě něco pěkného přečtu, že jsem někde s někým načapána. Vždy je to náhoda a mnohdy s dotyčným nemám vůbec nic společného. Naposledy se o mně psalo v souvislosti s ředitelem Divadla Palace. Potkali jsme se u vchodu do divadla a hned z toho byl tajemný vousáč Sabiny Laurinové.
Máte tedy někoho?
V srdci mám hodně prostoru pro lásku a na soukromý život si čas ráda udělám, to nepopírám. Ale co se týče mužů, to je a vždy bylo pro mě intimní a soukromé téma, které má zůstat intimní a soukromé.
