květy

květy

S úsměvem to jde opravdu líp, vzkazují nám muži

  • 7
Včera jsem si šel koupit do supermarketu něco čerstvého pečiva a protože byla nákupní špička a pokladen bylo otevřena, jak bývá zvykem, ani ne polovina, postavil jsem se do fronty, sestávající převážně z žen a manželských párů.

A čirou náhodou jsem se postavil do fronty u pokladny, za níž seděla nová pokladní, která pochopitelně měla problémy s patřičným načítáním čárkových kódů i s hledáním číselných kódů u pečiva a kusového ovoce.

Šlo však o prodavačku vychovanou a mírnou, takže se čas od času omluvně usmála na nás čekající a zopakovala: "Promiňte, ale jsem tu teprve první den..."

Mne a mnoho dalších to "odzbrojilo", ba dokonce přívětivě naladilo, a tak jsme trpělivě čekali, až na nás přijde řada. Kupodivu to však bylo pár mladých žen, které záhy nasadily krvelačný výraz a polohlasně až hlasitě hudrovaly a vztekaly se.

Žádná gendrová sounáležitost, žádná solidarita, nebo alespoň pokora při poznání, že svým vztekáním se nejen rychlost prodavačky nezrychlí, ale spíše ji ještě více znervózní a zpomalí.

A tak Vám, mladým, energickým a progresivním ženám, vztekajícím se dnes a denně ve frontách u pokladny, vzkazuji: S úsměvem to jde opravdu líp! Na obou stranách.

Je zajímavé, kterak některá řemesla a obory odolávají ženám: jedním z příkladů budiž vinařství, jež sice často bývá rodinným podnikem, ovšem v ohromné v většině pod mužským jménem, byť jsou v nich jistě často hnacím motorem právě ženy.

Jednou z mála výjimek je paní Ilse Mazza, vlastnící od roku 1982 osmihektarové vinice a viniční statek po rodičích v obci Weissenkirchen ve Wachau v Rakousku. A vězte a věřte, že paní Ilse je pojmem nejen ve Wachau, ale v celém Rakousku, neboť její excelentní rieslingy a veltlínské zelené ve vrcholné kvalitě jsou velmi často zmiňovány v odborném tisku.

A padesát míst ve staré lisovně a šedesát letních na zahradě vždy naláká spoustu návštěvníků, s potěšením ochutnávající její skvosty.

A na závěr už tradičně poezie, tentokrát báseň "Zapomenout" od německé lyrické básnířky Olgy Komendové - Soengerathové:

Čtyřicet dnů a čtyřicet nocí

chodila jsem do pouště,

abych zapomněla tvé jméno.

Vyhledala jsem si tu největší,

tam, kde země nemá žádný konec,

tam, kde ticho dovede mlčet.

Jenomže jsem nepočítala

s pískem a hvězdami.

V dálce teď šeptá

každé zrníčko Tvé jméno

a vysoko nade mnou, v noci,

kreslí hvězda za hvězdou tvůj obličej.