Ona

Saša Jány - Šéf prestižní modelingové agentury | foto: Michal Šula, MF DNES

S módou jsme na tom v Česku stále hůř, tvrdí šéf modelingové agentury

  • 14
V módním byznysu pracuje Saša Jány patnáct let a ví o všem, co se tady šustne. Je ředitelem modelingové agentury Elite, jediné nadnárodní agentury u nás. Dva roky po sobě organizoval největší módní události v Česku - přehlídky Jeana Paula Gaultiera a Vivienne Westwoodové.

Co znamenají návštěvy takhle významných návrhářů? Stáváme se módní metropolí?

Pro Prahu a její pozici v mezinárodním modelingu je to úžasné. V několika světových periodikách o tom vyšly články a to, že Vivienne Westwoodovou přijal primátor, vyšle signál lidem z módy, že vaše město je relevantní.

Skamarádil jste se s Vivienne?

To bych si nedovolil říct, ale byla s námi tak spokojená, že nás pověřila výrobou své nejnovější reklamní kampaně. To znamená, že make-up, vlasy i modelky, které se na té kampani budou podílet, budou pocházet z Česka a Slovenska. To je pro tyhle země velmi slušný úspěch.

Jak vůbec hledáte nové modelky?

Jsou dva způsoby - jeden spočívá v tom, že týmy odborníků chodí po ulicích, velkých akcích, koncertech, školách, kde pátrají po krásných dívkách. My máme navíc oproti ostatním agenturám výhodu v tom, že organizujeme modelingovou soutěž Elite Model Look, která je propojená se stejnými soutěžemi po celém světě. Tam se dívky přihlásí a my díky tomu každoročně nacházíme hned několik nadějných modelek.

Co je z toho nejúspěšnější metoda?

Právě skauting. Naše nejúspěšnější dívky jsme našli náhodou.

Je to dneska jiné, než když jste začínali před deseti lety?

Dřív jsme dělali osm konkurzů a na každý nám přišlo 250 dívek. Dneska přijde na jeden nejvíc 100. Vybereme tak tři.

To jsou tak přísné podmínky?

Musí vám být mezi 14 a 21 lety a nesmíte měřit méně než 170 cm. Pokud chcete udělat opravdovou kariéru, musíte mít aspoň 176 cm.

Kate Mossová má stěží 173 a jaká je to hvězda.

To je výjimka, ona je obrovská osobnost. Pokud nemáte výšku, musíte mít dokonalou tvář, abyste si vás všimly kosmetické firmy.

Proč se dneska hlásí méně dívek než dřív? To je modeling nezajímá?

Jednak tu vyrostlo pár slušných modelingových agentur, které si dívky mezi sebou rozdělí, a pak klademe větší důraz na osobnost dívky. Už ze zkušenosti víme, že můžete být superkrásná, ale pokud nemáte silnou osobnost, neprorazíte.

Co znamená silná osobnost?

Příjemný projev a maximální disciplína. To je nejdůležitější. Efekt rychlého úspěchu je u patnáctišestnáctiletých dětí docela zrádný. Vydělají si nějaké peníze, rychle ztratí povědomí o jejich hodnotě, všechno jde hladce, hodně fotí, stanou se první sezonu hitem a pak si myslí, že už to takhle bude pořád. Přitom je dneska daleko těžší se na vrcholu udržet, než se na něj dostat.

Ideál krásy se nemění? Supermodelky typu Cindy Crawfordové už moc nevidíme.

Jsou tady pořád. I když jsou období, kdy jsou v trendu takzvané ošklivky, klasická krása se drží stále. Tyto ikony dokonce dneska zažívají velký comeback. Linda Evangelista, Helena Christensenová, Christy Turlingtonová nebo třeba Cindy - všechny je uvidíte na důležitých reklamních kampaních.

Ale ideál krásy se od té doby změnil.

Ano, dřív byly dívky větší a měly plnější tvary.

A to bylo špatně?

Podle mě ne. Mně přijde strašná škoda, že pod tlakem návrhářů musí být dnešní modelky tak extrémně štíhlé. Zvlášť u našich slovanských typů je mi to líto. V podstatě jsem se s tím nikdy vnitřně nesmířil, že někdy musím 180 cm vysoké dívce říkat, aby zhubla v pase z 92 na požadovaných 90 cm.

Proč musí být modelka hubená a vysoká?

Vysoká proto, že se tak na ní šaty lépe předvedou. Štíhlá zase proto, že všechno líp vypadá v menší velikosti. Kamera přidává kila a fotografie taky - když vidíte dívku nafocenou v časopise, nikdy se vám nezdá tak hubená, jako když ji pak vidíte živě na molu.

Jak často se v agentuře setkáváte s anorexií?

Jednou se nám chtěla přihlásit dívka, která ji měla, ale nevzali jsme ji. A dvakrát se nám stalo, že se dívky při snaze zhubnout dostaly až na hranici anorexie, což jsme pak řešili s lékařem. My už dneska dobře víme, že pro dívky nemá cenu držet drastické diety, zvlášť když jsou mladé, a vždycky jim to radíme.

Proč už módní průmysl nevytváří nové ikony?

Protože se to nakonec obrátilo proti němu. Ty ženy se tehdy staly samostatnými značkami a tomu odpovídaly i jejich požadavky. V současné době je kvůli špatné ekonomické situaci ve světě trend na všem šetřit, a to i v módě. Klienti už nechtějí platit supermodelkám miliony, když v řadě za nimi stojí stovky dalších, ochotných pracovat za polovinu. Chtějí nové a nové tváře.

To se kariéra modelky musela hodně zkrátit.

Několikanásobně. Dneska trvá akční doba modelky tak tři roky od chvíle, kdy si vybuduje pozici. Pokud se z ní samozřejmě nestane superhvězda typu Karolíny Kurkové. To je ale naprostá výjimka.

Karolína už nemusí pracovat?

Je tak známá a její pozice je tak silná, že se bude objevovat pořád. Navíc ji miluje šéfredaktorka americké Vogue Anna Wintourová (označovaná za nejmocnější ženu módy - pozn. red.), což je snad nejdůležitější. Má podepsané smlouvy s firmami, které jsou pro ni zárukou pravidelných příjmů - jako je například spodní prádlo Victoria’s Secret, jeden z nejlukrativnějších kontraktů vůbec.

Čím ještě se taková supermodelka živí?

Prezentací své osoby. Dostane zaplaceno za to, že se někde objeví. Chcete si třeba objednat, aby na váš večírek přišla Naomi Campbellová? Přijede, když zaplatíte sto tisíc dolarů.

Hanka Soukupová nedávno oznámila, že se ve svých dvaceti letech bude vdávat. Dřív se modelky vdávaly co nejpozději, je tohle nějaký nový trend?

Tím, že začínají s modelingem mnohem dřív, také dřív dospívají. Je to syndrom modelek, které vyrazily do světa v patnácti šestnácti, všechno nechaly za sebou, rodinu vídaly jen občas. Mají potřebu vytvářet si zázemí daleko dříve než jiné dívky v jejich věku, protože ho neměly a protože příliš rychle dospěly. Etapu přirozeného dospívání přeskočily.

Jak se stát Kurkovou

Popište mi, jak vypadá dráha úspěšné modelky od chvíle, kdy ji objevíte na ulici?

Profesionální fotograf s ní nafotí takzvané testy, sérii krásných fotografií. Ty rozešleme po klientech a agenturách ve světě. Když se dívka líbí, pozvou si ji na castingy a objednají si ji na focení takzvaných editorialů neboli módních stránek prestižních módních časopisů.

To jsou které?

Nejprestižnější jsou americká Vogue, italská Vogue a americký Bazaar v tomto pořadí. Velmi důležité jsou i francouzská Vogue, Numero nebo časopis V. Platí, že čím prestižnější editorial, tím větší šance dostat se do další úrovně, kterou jsou přehlídky. Když se dostanete na ty prestižní a absolvujete jich na Fashion Weeku (týden módy, konají se po sobě v New Yorku, Miláně, Paříži a Londýně jednou za půl roku -pozn. red.) dost, všimnou si vás klienti a můžete dostat kampaň.

V té chvíli se stávám úspěšnou modelkou?

Ne. V té chvíli jste hit. Nová tvář a objev. Úspěšná modelka musí tohle kolečko zopakovat třikrát za sebou. Tím si zvyšuje svou denní sazbu.

Co je obvyklá denní sazba? Platí ještě to, co kdysi řekla Linda Evangelista, že pod deset tisíc dolarů nevstane z postele?

Ceny klesly. Modelek je víc, klienti už nechtějí platit tolik. Ale ty veleúspěšné mají sazbu na den, která se kolem těch deseti tisíc pohybuje. Záleží na tom, jak slavná jste modelka a jak důležitý klient si vás najme.

Jak to myslíte?

Když fotíte pro Chanel, přijmete tu práci i za menší peníze, protože je to prestižní. Když vás na focení chce Diesel, musí zaplatit mnohem víc, protože je to komerčnější značka. Chanel děláte pro zviditelnění, Diesel pro peníze.

Takže nejlépe placené jsou kampaně masových značek?

Přesně tak. Když taková hvězda, jako je Karolína Kurková, vzala kampaň na značku Mango, buďte si jistá, že za to nedostala pět korun.

Ale kolik?

Nepamatuju si to přesně, ale mluvíme tu o milionech dolarů.

Na malém písečku

Je teď nějaký výrazný boom v modelingovém byznysu?

Rostoucí trh v Asii. Stále víc a víc evropských modelek tam jezdí vydělávat. Nechce se jim trávit dlouhé dny na stovkách castingů v Miláně a New Yorku, tak odjedou do Japonska. Tam přijedou třikrát za rok, vydělají si možná o trochu méně, ale jedou na jistotu a stihnou si při tom ještě doma vystudovat školu.

Blondýnky s modrýma očima, které tam nemají?

V Asii jsou dvě typologie. Evropská, kterou přijímají země jako Hongkong, Tchaj-wan, Korea, Japonsko. A eurasijská, kdy musíte být co nejvíc podobná asijskému typu, mít světlou kůži, tmavé oči i vlasy. Modrooká blondýnka v Singapuru nebo Bangkoku neuspěje, protože se s ní veřejnost nemůže ztotožnit.

Proč Asijce tak přitahují evropské a severoamerické dívky?

Třeba pro Japonsko je západ vzorem, kterému se chtějí přiblížit. Protože jsou ekonomicky velmi vyspělou zemí, utrácejí velké peníze za luxusní zboží, a tím jsou pro módní firmy atraktivní. Zároveň je modeling trochu rasistický. Dá velmi malý prostor modelkámčernoškám nebo Asijkám, takže si tyto země přivezou modelky ze světa k sobě. A východoevropskou, slovanskou krásu milují.

Ale fotit v Asii není tak prestižní jako v Evropě nebo v Americe.

To je pravda. Taky za stejné věci dostanete méně peněz. Když běžná modelka uzavře dobrý kontrakt v Asii, vydělá si třeba pětadvacet tisíc dolarů čistého. V Americe si takové peníze vydělá za týden.

Dá se porovnat český trh s tím asijským?

Jsou ve všem mnohem dál. Focení módních story v Singapuru je na daleko vyšší úrovni než u nás. V poslední době už jsou i v Istanbulu lepší módní editorialy než u nás.

V čem?

V kvalitě. Schopnosti fotografa. V úrovni stylingu a make-upu. Už i turecký Harper‘s Bazaar je lepší než ten český.

Čím to je?

Tam pracují lidi, kteří mají zkušenost se zahraničními produkcemi, fungovali v Paříži, v New Yorku. U nás jsou to takové samorosty. Myslí si, že jsou na vrcholu světa, ale nikdy si nezkusili začínat od píky v Paříži nebo Miláně, nemají zkušenost a nevyznají se. 

Třeba nám jen déle trvá, než se k vyšší kvalitě dostaneme.

Ale my jsme na tom stále hůř. Já přišel do Prahy před sedmi lety, tehdy tady byla móda na vyšší úrovni než teď. Lidé se snažili, zkoušeli věci, dávali do své práce všechno, co uměli.

A dneska?

Jako by už nikomu nezáleželo na tom, jaké fotky a editorialy vyprodukuje, hlavně, že to bude. V módních časopisech v zahraničí si nikdo nedovolí odfláknout jedinou módní story a vždycky tam pracují ti nejlepší z nejlepších. U nás je to hlavně o kamarádíčkování - protože jsem zvyklý pracovat s Jožkou Mrkvičkou, všechnu módu bude fotit on, i když není nejlepší. Sponzory dostanou návrhářky, které mají konexe, ne ty, které jsou dobré. Málokdo má odvahu na to, aby se sebral, odjel ven a zkusil se tam prosadit. Radši zůstane doma a spokojí se s hrou na malém písečku.

Jaká je podle vás úroveň módy v televizi?

Módní produkce zdejších televizí jsou jedna velká katastrofa. Dělají to lidé, kteří o módě a designu nemají vůbec žádné povědomí.

Příklad?

Móda, manýry, extravagance, Vypadáš skvěle nebo Bydlení je hra. To jsou pořady, které všude fungují, ale u nás jsou pro smích. Vůbec nesledují módní trendy a připomínají maximálně německý katalog.

,