S čím se v Česku nejčastěji stůně?

  • 8
Čechům nejvíc krátí život nemoci srdce a cév. Postupují nenápadně, po určité době se však objeví jako katastrofa ve formě infarktu nebo mrtvice. Víc než polovina českých občanů umírá právě na ně - každý rok je to ASI 58 tisíc lidí. UVNITŘ: JAK SE ČEŠI CHOVAJÍ U LÉKAŘE

Jak porazit zhoubnou nemoc - čtěte ZDE

"Z nich je o něco více žen než mužů, ale ty zase tyto choroby postihují ve vyšším věku," říká předseda České kardiologické společnosti Jaromír Hradec.

Až příliš vysokou daň si mezi Čechy vybírají onkologická onemocnění. V roce 2003 na zhoubné novotvary zemřelo třicet tisíc lidí.

"Každý řidič ví, že má na autě dvakrát ročně vyměnit gumy a jednou za čas s ním zajet na technickou kontrolu. Pokud si lidé zvyknou věnovat sami sobě tolik pozornosti, kolik jí věnují svému autu, bude to dobré," říká brněnský onkolog Jan Žaloudík.

Zabijáci Čechů
Na třetím místě žebříčku zabijáků jsou v Česku úrazy. V roce 2003 při nich přišlo o život 7295 lidí, především mužů a často velmi mladých. Na sto tisíc dětí u nás připadá 9,7 smrtelného úrazu ročně. Pro srovnání - ve Švédsku nebo Velké Británii je to čtyři až pět.

V nezvykle velké míře Čechy trápí i některé nemoci, na které se neumírá. Například artróza - bolestivé onemocnění kloubů, při kterém ubývá chrupavka. "Je to dáno hlavně tím, že Češi patří mezi velmi obézní národy a obezita klade na klouby příliš velké nároky," říká internista docent Milan Kvapil. Zvláště starší Češky pak trpí na osteoporózu, lidově řídnutí kostí.

Češi se u lékaře chovají jinak než ostatní Evropané

Když český pacient odchází od lékaře bez receptu, připadá si ošizen, říká předseda Společnosti praktických lékařů Václav Šmatlák. Lidé by podle něj měli být zodpovědnější.

Jak se chová typický český pacient?

Až příliš často má pocit, že veškeré problémy s jeho zdravím vyřeší někdo jiný, ať už lékaři nebo stát. To platí hlavně pro starší lidi. Mezi lidmi středního věku, hlavně těmi s vyššími příjmy, je již běžnější, že se aktivněji zajímají o prevenci a leccos o svém zdraví vědí.

Máte zkušenosti s britskými pacienty. V čem jsou ti čeští jiní?

Mnohem více spoléhají na léky. Když český pacient odejde z ordinace bez receptu, diví se a mnohdy si připadá ošizen. S nějakou, byť důležitou radou o tom, co a jak ve svém životním stylu změnit, se obvykle nespokojí.

Nevyhledávají lidé v západních zemích lékaře častěji?

Vůbec ne, právě naopak, zhruba třikrát méně. Ve vyspělých zemích je běžné, že lidé chodí k lékaři buď až tehdy, když jim něco opravdu je, anebo, a to bychom byli rádi, kdyby tomu tak bylo i u nás, kvůli preventivním prohlídkám. U nás naopak panuje pocit, že preventivní prohlídky se týkají jen dětí.

Máte vůbec čas na prevenci?

Když se pacient objedná, tak ano. Má to pak s plným servisem. Taková plánovaná preventivní prohlídka mi zabere i tři čtvrtě hodiny. Ale jinak máte pravdu, že toho času příliš není. Je to i tím, že papírujeme mnohonásobně více než naši evropští kolegové. Někdy mi připadá, že na každý krok, který moji pacienti učiní, potřebují mé potvrzení. Připadá mi třeba úplně zbytečné, aby i jednodenní neschopenku musel schvalovat lékař.

Napadá vás nějaké opatření, které by mohlo zdraví české populace o poznání zlepšit?

Žádné zázračné plány neexistují. Ale stačilo by, kdyby lidé dodržovali pár jednoduchých zásad zdravé výživy. Jenže oni je mnohdy ani neznají. Jinak bychom třeba neviděli maminky, jak své malé děti napájejí colou.

Nemáte pocit marnosti, když před sebou máte třeba obézního kuřáka, který klidně dál tloustne a ani ho nenapadne, aby se snažil s kouřením přestat?

Marnosti snad ani ne. Ale někdy se nemohu ubránit myšlence, jestli vůbec má cenu takového pacienta léčit. Když někdo pro sebe nechce udělat vůbec nic a pomalu sám sebe zabíjí, příliš mu pomoci nemůžu.

U lékaře, ilustrační foto.