Určitě už jste někde četli, že ruce složené na prsou znamenají uzavřenost a odstup od protějšku, založené ruce na temeni hlavy v kombinaci s ležérním sedem zase ukazují na převahu dotyčného a jeho nadřazenost. Jistě, gesta se tak dají přetlumočit, ale takhle jednoduché to není a překlad nemusí sedět dokonale. Postoj se založenýma rukama na prsou může dokumentovat třeba i to, že je nám zima. Choulíme se, abychom se zahřáli.
Signály těla jsou věrohodné jen tehdy, když si budete všímat, v jakém kontextu se používají. Často více než o cokoliv jiného jde o náš letitý zlozvyk. "Některé ženy, když obzvlášť pozorně naslouchají, vraští čelo a koušou se do rtů. Jejich protějšek to vnímá negativně. Používají-li podobná gesta vědomě, mají cenu zlata, v opačném případě si svým jednáním škodí," poukazuje na špatné návyky žen Cornelia Topf ve své knize Řeč těla pro ženy, kde popisuje, jakých chyb se v neverbálním projevu nejčastěji dopouštějí a jak se jich vyvarovat.
Každého zlozvyku se můžeme zbavit. Stejně jako se dá odnaučit kouření, můžeme při soustředění přestat krabatit čelo. Nápravu začněte tak, že se budete pozorovat a uvědomovat si vlastní chyby. Když jsou závažnější a zlozvyk je ve vás už přespříliš zakořeněný, navštivte kouče. Upozorní na všechny chyby neverbálního projevu a naučí vás používat tělo tím správným způsobem.
Dešifrujte pohled
Představte si, že jdete na pohovor s budoucím šéfem. Samozřejmě že nejdůležitější jsou vaše znalosti a zkušenosti, stejně jako adekvátní úprava vlasů, bezvadný make-up i oblečení, ale ani když všechno zmíněné bude na jedničku, pracovní smlouvu vám to stejně nezaručí. Strávíte-li přijímací pohovor pozorováním pavouka v horním rohu místnosti a trháním kůžičky kolem nehtů, bude vám k ničemu červený diplom z Harvardu i státnice z pěti světových jazyků. Řeč těla vám všechno prohraje - odhalí vaši nejistotu. Je to, jako když mluvíte anglicky, ale se špatným přízvukem.
Nervózní hru rukou překonejte s pomocí tužky, využijte ji jako berličku. Můžete ji držet v rukách i si s ní lehce pohrávat, ale ne nervózně. Nikdy jí nešermujte směrem k obličeji partnera. Je to jako tasený meč. Ten druhý bude mít pocit ohrožené oběti. Přehnané pohyby jsou vždycky rušivé a působí dominantně. Naopak žádoucí je mírná gestikulace, vhodně doplňuje váš verbální projev.
ŽENA JAKO MUŽŮV MÓDNÍ DOPLNĚK (ROBERT DOWNEY JR. & SUSAN DOWNEY) Slavný a charismatický herec ví, že o něj ženy mají zájem. Je zvyklý být jimi hýčkaný, bere je jako samozřejmost. On je bohém - nedopnutý knoflík, neupravená kravata, rozcuchaný účes. Ona je šťastná a dává mu to najevo: "Patřím k tobě celým svým tělem." Oddaný pohled, ruka, kterou jí manžel drží, je překryta ještě její pěstěnou. Vzdálenost mezi oběma je minimalizována, pohled ženy je upřený na jeho tvář a říká: "Kdyby tu nebyli ostatní, obejmu tě, políbím tě, obdivuju tě." Diváci, kteří vnímají dvojici, sledují pohled ženy, který dovede k partnerovi a který je ujistí o jeho dokonalosti.
JSEM TVOJE, ALE NE CELÁ. BAVÍ MĚ I TI OSTATNÍ (PARIS HILTON & CY WAITS) Bohatá dědička hotelového impéria je za každých okolností ráda centrem pozornosti. I když přijímá hold od svého přítele (dnes už bývalého), svým postojem a pohledy dává najevo, že jen jemu nepatří. Zajímají ji i ostatní. Těsné objetí, ruka ženy je vyzývavě položena v bok. Oblečení, rozpuštěné blond vlasy, výrazné líčení to vše má působit svůdně, což se daří. Objetí mužovy paže zasahuje intimní zónu. Polibek není jen formální. Paris svým pohledem ukazuje, že jí dotyk nevadí, naopak jej přijímá, ale zároveň myslí na to, aby v tu chvíli ještě vhodně pózovala pro reportéry.
Body získáte očním kontaktem. Čím víc se na druhého díváte, tím větší míru sebevědomí ukazujete, stejně tak zájem o protějšek, ve kterém bezděčně vyvoláváte příznivé pocity. Nezírejte však pořád. Protějšek si to vyloží jako útok, normální je, když zrak občas odvrátíte, spíš než k zemi raději do stran. Kdo se dívá vlevo nahoru, přemýšlí, pohled vpravo nahoru vypovídá o lži. Uhýbáte-li pohledem při střetnutí vašich očí s partnerovými, něco tajíte.
Zatímco ženy řeč těla většinou dokážou dobře rozluštit, její používání v pracovním prostředí jim moc nejde. Muži například na porady vstupují s přímým pohledem, každého si změří a dávají tak najevo, že jsou silnými partnery, které není radno podceňovat, žena by nejraději utekla, ještě než do místnosti vstoupí. Oči těkající po podlaze ukazují nejistotu. Okolí ji intuitivně nebere vážně.
Podej mi ruku
Studování řeči těla není záležitostí posledních let. Když se měl v patnáctém století Vladislav Jagellonský setkat s Matyášem Korvínem, jeho poslové zjistili, že by se mohl dostat do nepříjemného podřazeného postavení. Korvín měl totiž ve vlasech zapletený zlatý vavřínový věnec, který nemohl smeknout, a tak i Ladislavu Jagellonskému zavázali klobouk několika narychlo našitými stuhami. Nesmekal ani jeden a oba se ocitli na stejné vyjednávací úrovni.
S pomocí jiných prostředků rozehráváme přesilové hry i dnes. Třeba způsobem podání ruky. Převahu nad protějškem dáme najevo silnějším stisknutím, podáním ruky shora nebo když na stisknuté ruce položíme ještě svoji levou dlaň. Nezájem při pozdravu projevíme odvrácením tváře.
Tělo jako důkazMuži často v práci hrají se ženami přesilovou čas hru. Jak prosadit svůj názor? Nesnažte se ze sebe dělat muže, zůstaňte ženou. * Úspěšné ženy stojí oběma nohama na zemi. * Pohled netečné sfingy. * Muži rád rádi používají velká dominantní gesta a ženy se nevědomě nechávají přitlačit ke zdi a ustupují. |
Na podobné jednání se dá reagovat protiútokem - stisk ruky korunovaný položenou dlaní můžete "přebít" rychlým úkrokem směrem ke svému protějšku, který automaticky couvne. Přímý pohled naši převahu už jen korunuje.
Uzavřeme příměří
Neverbální souboje se vždycky dají vyhrát, rozhodit druhého je otázkou nenáročného cviku. Vždyť řeč těla dokážou dokonale ovládat i děti. Nudí je učitel? Není nic jednoduššího než zvednout oči ke stropu a ústy dělat úšklebky.
Než s bitvou začnete, odpovězte si na otázku, zda se do ní vůbec chcete pouštět. Na pohovoru s budoucí šéfovou sice dáte delším stiskem najevo svoji převahu, zároveň se zapíšete i jako její možný soupeř. V podvědomí vyšlete signály, že budete mít snahu stoupat výš a dostat se na její místo. Přijme vás i v takovém případě?
I forma nekomunikace je svým způsobem komunikace a cenu mají hlavně ty signály s dobrou odezvou.
Kopírování druhých
Určitě už jste si někdy všimli, že jsou si v partě lidí její členové často podobní, stejně jako dlouholetí partneři vypadají spíš jako dvojčata než manželé. Stylem vyjadřování, gesty, artikulací a mimikou se mikou postupem let k sobě přibližují. Je to podvědomý proces. Ty, kteří jsou nám podobní, automaticky považujeme za sympatické. Pokud se tedy chcete přiblížit k druhému, zrcadlete - napodobujte jeho chování, reagujte příznivě na jeho řeč těla. Zrcadlí zkušení policisté, kteří potřebují od obviněných dostat ty správné informace, napodobují i protřelí právníci.
V neverbální komunikaci je nejdůležitější zpětná vazba, tedy vyhodnocování, jaké signály našeho těla byly přijaty dobře a které měly špatnou odezvu a už bychom je víckrát neměli používat.
Osobní bublina: pozor, nevstupovat!
Každý z nás má určitou osobní zónu, do které si pouštíme jen nejbližší. Její velikost je u každého jiná. To, co někdo považuje za přijatelné, v jiném uvnitř těla spouští kontrolní mechanismy, jako když se schyluje k havárii.
Jak velikost osobní zóny poznáme? Snadno, stačí se pozorně dívat. Jestliže se k někomu přiblížíte tak, že začne ustupovat, právě jste do jeho vkročili intimního prostoru, který si couváním brání. Anebo taky prudkým výpadem postoupí směrem k vám, čímž vás donutí couvnout, a získá tak znovu svoji svobodu. Obecně platí, že lidé žijící na venkově jsou zvyklí na větší prostor kolem sebe, díky tomu mají soukromou zónu větší než městský člověk.
DVA ŠÉFOVÉ: HRA KDO S KOHO (VIKTOR JUŠČENKO & JERZY BUZEK) Prezident Ukrajiny a předseda Evropského parlamentu. Oba jsou vysoce postavení muži, prezident podává ruku shora, ukazuje svoji dominanci, Jerzy Buzek přikládá svoji ruku, čímž dokazuje, že jsou si rovni. Pohledem demonstruje snahu o přátelství, ale partner ho ignoruje.
JAK SE MÁŠ, PŘÍTELI? RÁDA TĚ VIDÍM (DAVID CAMERON & MANŽELÉ OBAMOVI) Trojpodání ruky je oficiální, ale zároveň srdečné. Americký prezidentský pár a britský premiér mají ze setkání radost. Nenucenost je dána i tím, že manželé Obamovi umí normálně dávat najevo přátelské city. Dotyk Michele Obama působí srdečně a vyjadřuje přesně to, co má.
RUKU TI PODÁM, ALE NA PIVO NEPŮJDEME (NICOLAS SARKOZY & MUAMMAR KADDÁFÍ) Netváří se, že se milují, ale vyhovují rituálu, který se od nich žádá. Nevypadá to, že jsou zvlášť šťastní ze setkání. Sarkozy vyhrál, má dominantní stisk, ale Kaddáfí si ho drží od těla, má větší osobní zónu a nabubřelost dohání i svým oděvem. Levá ruka je v křeči, vypovídá o vnitřním napětí.
Určitá část z nás osobní zónu druhých narušuje stále. Neprojevují vám dominanci, v případě šéfa nejde ani o sexuální harašení, jsou to jen sociální ignoranti.
Říkám ano, myslím ne
Hodláte právě teď udělat velký nákup na nadcházející dovolenou a váš partner tvrdí, jak rád vám bude dělat taxikáře a nosiče zboží zároveň, ale přitom tříská s každým předmětem, neúměrně nahlas mluví a ještě si nervózně okusuje spodní ret? Verbálně sice souhlasí, svým tělem však dává najevo, že ho pěkně štvete, protože v televizi za deset minut začíná důležitý fotbalový zápas. Je jasné, že tahle situace skončí hádkou.
Když je v rozporu verbální a neverbální komunikace, dejte vždycky na tu mimoslovní. Co v podobných situacích dělat? Signály vysílané tělem druhého se snažte co nejdříve zachytit, nenechte se vtáhnout do boxerského ringu, byť se o to protějšek všemi způsoby snaží. Vyložte karty a zeptejte se, o co mu jde. A udělejte to ještě před tím, než dojde na slovní přestřelku.
Smích nad zlato
Ve vypjatých situacích víc než cokoliv jiného zabírá smích. Decentní, ne huronský. "Úsměv je základní mimickou zbraní. Upřímný, přiměřený, nepřehnaný, prostě přívětivě mírný. Není snad jiný komunikační nástroj, který by s tak malou investicí přinášel tolik zisku," píše ve Zlaté knize komunikace David Gruber.
Tělo na nás prozradí skoro všechno. Je proto dobré se jím umět vyjadřovat, stejně jako v těch druhých číst. Ale podobně jako ve všech jiných oblastech života i tady platí, že nic se nemá přehánět. Jak říká Noemi Zárubová-Pfeffermannová: Jakmile člověk o neverbální komunikaci hodně čte a snaží se najít nějaký systém a zákonitost, přijde o to cenné, a sice o intuitivní schopnost věci vnímat.
