Viktorie Čermáková
|
"Kvůli takovým šatům se muži rozčilují, bojují, trápí se propracovanými dialogy, zatímco mně se zdálo, že čím dál víc jen tak pózuju. A pak už mi ty šaty ani tak moc neslušely."
První filmovou roli získala jako čtyřletá, v pubertě se do divadla téměř odstěhovala, ale po třicítce se začala víc věnovat režii.
Vždycky ji zajímala témata, jako jsou emancipace žen a feminismus. Kolegové herci si ji kvůli tomu často dobírali a diskuze končili slovy "s tebou se nedá mluvit". Dnes se to změnilo.
"Jsem starší, chlapi se mnou už nepotřebují bojovat, jako když mi bylo pětadvacet a oni v debatách museli vyhrát. Ale je zvláštní, že se mnou často vedou větší boje herečky než herci," říká Viktorie Čermáková.
Jak se to projevuje? Když jako režisérka zkouší v divadle s herečkami, které nezná, obvykle se na ni zpočátku dívají s výrazem nekonečné nudy. "Nedávno jsem četla rozhovor s Magdou Vášáryovou, která mi mluvila z duše. Říkala, že největším nepřítelem toho, aby ženy v téhle společnosti něco mohly řídit, jsou ženy samotné, protože nemají rády, když je řídí ženy. Od přírody jsou zvyklé na to, že jsou ovládány muži, ale zároveň jim z toho plynou výhody, protože si dovedou muže omotat okolo prstu. Když se pak na vedoucím místě objeví žena, necítí se dobře," míní Viktorie Čermáková.
Tento stav jí vadí. Myslí, že na „ženské“ energii by všechny mohly profitovat. "Sice mezi námi neprobíhá to pozitivní jiskření, ta energie, která vzniká v rámci spolupráce opačných pohlaví, ale naše spojenectví by herečkám mohlo přinést jiné výhody. Třeba lepší soustředění na práci nebo to, že docením jejich talent, ne že se zaměřím na jejich přitažlivost," míní.
Příčinu nesmyslné ženské rivality na pracovištích vidí v tom, že ženy nejsou zvyklé pracovat pod ženami. "Možná to zjednoduším, ale ženy jsou zvyklé být v pozadí, odkud mohou manipulovat a nenést za své jednání důsledky a přímout odpovědnost. Je to pro ně výhodná pozice," uvažuje.
V soukromí se Viktorie Čermáková zklidnila. Po třech rozvodech už pátým rokem žije s mužem, který je o šestnáct let mladší. "Moje dosavadní vztahy byly hrozně nedospělé, hledala jsem někoho, kdo za mě bude řešit moje problémy. Dnes už to dělám sama a k tomu mám ještě tu nadstavbu, že na některé průšvihy a smutky nejsem sama," uvažuje.
Rizika, která ze vztahu s mladším mužem vyplývají, si uvědomuje, ale netrápí se jimi. "Učím se nebát budoucnosti. Osud mi v tuhle chvíli nic lepšího nenabízí. A to, co nabízí, je pro mě cenné, i když riskantní. Můj současný vztah je dost odlišný od všeho, co jsem dosud zažila. A ať to dál bude jakkoli, dnes to stojí za to.
