Jste autorkou tří knih. Tématem jsou láska a vztahy. Čtenáři v nich najdou také prvky sci-fi. Jak jste se ke psaní dostala a v kolika letech jste vydala svou první knihu?
Psala jsem už na základní škole, ale většinou se jednalo o básničky či písničky. Na střední škole mě bavily slohové práce, ale první dokončený příběh se mi podařilo sepsat až v první knize. Vydala jsem ji v roce 2015, kdy mi bylo 20 let. Napsala jsem ji jako dárek k 18. narozeninám mého bratra. Proto také název Něco si přej! Což mi vlastně připadalo velmi trefné, jelikož jde v knize skutečně o přání hlavního hrdiny, kterým započne jeho a sestřino dobrodružství na cestě časem.
Jaké autory a typ knih sama ráda čtete?
Čtu převážně fantasy příběhy. Například klasiky jako je Harry Potter, Hobit, Zaklínač, Píseň ledu a ohně. Zároveň si ale ráda přečtu i romantické příběhy, a to zejména v kombinaci s historickými romány. Právě teď mám třeba rozečtený třetí díl ze série Cizinka. Nebráním se ovšem žádnému žánru, pokud mě kniha zaujme.
Inspirujete se při psaní vlastními osobními zkušenostmi, nebo necháváte naplno pracovat fantazii?
V mých prvních dvou knihách cestují hlavní postavy časem do minulosti a ve třetí knize existují létající skřítci, kteří svádějí spřízněné duše k sobě. Takže převládá fantazie. Někdy jdu prostě se svým pejskem na procházku a začne mě napadat příběh, který si najednou žije vlastním životem. Připadám si spíše jako divák, který sleduje film ve své hlavě. Rozhodně však čerpám i ze svého života. Občas se inspiruji charakteristickými rysy svých blízkých, někdy použiji i různé události, které mě v životě potkaly. Ale většinou je trochu pozměním. Například v druhém díle Láskohledačů píšu o tom, jak někdo úmyslně zapálil auto jedné rodině. To se nám bohužel skutečně stalo.
Jak náročné je pro začínajícího autora prosadit svou knihu v nakladatelství? Měla jste štěstí, nebo promyšlený plán?
Já jsem měla to štěstí, že si mého příběhu, který jsem původně chtěla vydat sama, všimla redaktorka z nakladatelství Grada, když jsem si dělala reklamu ve skupině na Facebooku. Prosadit se je velmi náročné. Dovolila bych si říct, že pro někoho, kdo třeba píše na nějaký web a má základnu čtenářů, je to o trošičku jednodušší, ale kdo začíná jako úplně neznámý, ten to má opravdu těžké. Takto jsem začínala i já. Nikdy předtím jsem texty nezveřejňovala. Nepsala jsem povídky. Rukopis musí být velmi dobrý, aby nakladatelství uchvátil, jelikož jich chodí velké množství. A co vím, tak nakladatelství často některé ani nečtou.
Dopisujete další knihu. O čem bude?
Momentálně dopisuji pokračování Láskohledačů, což je fantasy příběh o magickém světě, který se proplétá s tím naším. Také jsem ale nedávno dopsala knihu, která popisuje příběh dvou kamarádek, z nichž se jedna rozhodne předstírat svoji smrt. Tu jsem na začátku roku posílala do soutěže. A už nějakou dobu mám rozepsaný historický román, který se odehrává na území Římanů a Germánů okolo roku padesát před naším letopočtem.
V čem soutěž spočívá? Když jí vyhrajete, kniha bude vytištěna?
Ano, je to přesně tak. Jedná se o soutěž u nakladatelství Fragment. Vítězná kniha bude vyhlášená ještě letos, ale vydaná a uvedená pravděpodobně na Světu knihy v roce 2022.
A kdybyste nevyhrála?
Vzhledem k tomu, že rukopis zasílalo do soutěže spousta nadějných autorů, počítám samozřejmě i s touto variantou. Kdybych nevyhrála, tak určitě rukopis nabídnu jinému nakladatelství.
Kromě psaní se věnujete také výrobě vodítek pro psy. Jak se zrodil takový nápad?
První vodítko jsem vyrobila v roce 2018 pro našeho australského ovčáka. Koupili jsme mu totiž vodítko ve zverimexu, které se po dvou dnech rozpadlo. V obchodě nám ho odmítli vyreklamovat, a tak jsem si řekla, že mu ho vyrobím sama.
Tereza Marková s manželem a psem
Jak náročná výroba je? Stačíte na ni sama?
Hrozně záleží na typu vodítka. Nejnáročnější jsou výšivky. Na kůži totiž na přání vyšívám jednoduché obrázky a nápisy. Naposledy jsem například vyšívala hlavu pandy, nebo donut, to byl docela oříšek. Zatím si však s množstvím objednávek vystačím sama.
Jsou kvalitní, designová vodítka něco, co český trh postrádá?
Když jsem s výrobou začínala, myslela jsem si to. Teď mi však přijde, že se s nimi roztrhl pytel. Myslím si, že si na českém trhu vybere každý. Některé firmy používají recyklované a ekologické materiály a některé jsou opravdu krásné. Já se snažím držet stylu, se kterým jsem začínala a myslím, že ruční výšivky zatím nedělá nikdo jiný. Ale také neznám všechny výrobce.
Je třeba pro prodej vodítek shánět nějaké atesty a certifikace?
Já mám pouze živnostenský list. Takže doufám, že jsem něco nepřehlédla, ale mělo by to stačit.
Na vašem e-shopu jsem viděla i svíčky, psí omalovánky a diář… Zdá se, že dokážete skvěle měnit nápady v reálné produkty.
Děkuji. Chtěla jsem do prodeje zapojit také něco pro majitele pejsků. Něco, co by mohlo být třeba milým dárkem pro psí milovníky.
Tereza Marková (26)
|
Živí vás psaní a e-shop pro milovníky psů, nebo se jedná o srdcové projekty a máte ještě jinou práci?
Psaní je spíše opravdu jen srdeční záležitost. Je to můj velký koníček. Provozem e-shopu se zaměřením na produkty pro psy a jejich majitele bych se jednou chtěla plně živit, ale zatím jsem v začátku, a proto aktuálně hledám stabilní práci. Nějakou jistotu, se kterou bych mohla výrobu skloubit. Ideálně v oboru, který jsem vystudovala, což je geologie. Vždycky jsem byla ale spíš kreativní typ, tak ještě uvidím, co bude.
Rýsuje se vám nějaký nový nápad, do kterého byste se ráda pustila?
Velmi okrajově se věnuji také focení. Moc mě to baví, ale nemám na to tolik času, kolik bych chtěla. Rozhodně bych se v tom ale chtěla zdokonalovat. Kromě některých produktů, které na e-shop chystám, jako třeba nálepky do diářů či kožená vodítka, plánujeme s mojí velmi kreativní kamarádkou prodej předmětů se psí tematikou, ze kterých půjde část výtěžku na psí útulky a organizace, které pomáhají zvířatům. Dobročinné aktivity zaměřené na pomoc zvířatům a soukromým útulkům se snažím dělat každý rok, například jsem pořádala benefiční bleší trhy či pomáhala na charitativním focení, takže tomu bych se chtěla věnovat i nadále.
Mimo to bych chtěla zhudebnit a nahrát jednu píseň, kterou jsem složila. A minulý rok jsme začali s manželem poskytovat ubytování v dřevěné chatě na Vysočině a chtěli bychom v tom pokračovat a postupně ji vyšperkovat, ale uvidíme, jak to situace dovolí. A ano, jsem přesně ten typ člověka, co sedí zadkem rád na několika židlích. (směje se)
