Vzpomínáte si, jak jste Gábinu požádal o ruku?
Samozřejmě. Přijeli jsme z ultrazvuku, kde nám řekli, že čekáme chlapečka. Vymluvil jsem se, že musím zajet pro nějaké baterky, a zamířil do klenotnictví. Cestou zpátky jsem zavolal budoucímu tchánovi a požádal jsem ho, jestli by mi Gábinku dal. Doma jsem ji vytáhl na zahradu pod veliký rozkvetlý strom a řekl jsem jí, že jsem mluvil s tátou. „No a co jako,“ povídá. Já na to: říkal, že mi tě dá. Vytáhl jsem prsten... No, pěkně jsme si poplakali. Měsíc na to nám řekli, že malý Vašík v bříšku bude Terezka.
Kdyby vám řekli, že čekáte holku, svatba by nebyla?
Jasně, že byla.
Seznámení bylo také nezapomenutelné?
Bylo. Dohodli jsme se přes Facebook, že bychom mohli jít spolu na kafe. Taková telenovelová zápletka. Chodil jsem předtím s Eliškou Bučkovou a ta se pak dala dohromady s Gábininým bývalým přítelem. Tak jsem Gábině napsal, že bychom mohli jít ze srandy taky na rande. A na tom rande jsme po patnácti minutách oba věděli, že spolu budeme navždycky. Fakt těžká telenovela. Docela dobrý, ne?
Hodně dobrý.
Nejdřív to bylo z hecu, trochu na truc. Ale to setkání bylo prostě paráda. Povídali jsme si o všem a bylo to krásně normální. Nemusel jsem hrát hry typu „teď budu na oko chvilku odmítavý, aby se chytla“. Tohle mě strašně nebaví.
Čtěte v magazínu Rodina DNESUž v pátek si můžete v magazínu MF DNES Rodina DNES přečíst celý rozhovor s Václavem Noidem Bártou.  |
Kdy následovalo druhé rande?
Žádné nebylo. Odjeli jsme domů a už jsme tam zůstali.
Co se vám na Gábině líbí?
Kromě krásy je velice inteligentní, pro mě je takovou dvorní psycholožkou. Někdy se chovám jako rozervaný umělec, pořád něco řeším, rozdmýchávám emoce a ona mě správně usazuje. (smích)
Jak třeba?
Když si stěžuju, jak mám těžký život, uzemní mě s tím, že mám parádní práci a nemám si na co stěžovat. A má pravdu.
Jste spolu už tři roky. Kdy jste začali uvažovat o miminku?
Hned po roce. A naštěstí se nám brzo podařilo. Gábina chtěla být maminkou odmalinka, má to v sobě. Mně tedy tikaly biologické hodiny úplně šíleně. Říkal jsem si, na co se tady honím, k čemu vlastně vydělávám peníze, potřeboval jsem už dítě jako sůl. S Terezkou se všechno změnilo. Život mě víc baví, vím, proč pracuju. A Terezka nám dělá velkou radost. Zrovna dneska, když jsem odjížděl za vámi na rozhovor, se postavila a udělala první kroky.
A už mluví?
Jasně, říká „táta“. Dává mi pusu, a když chci ještě jednu, zamává mi a řekne „pá pá“. Ať už jdu vydělávat peníze, že potřebuje nové botičky. Každá ženská potřebuje nové botičky, i když má plný botník! (smích)
