„Maminku pustili po týdnu z nemocnice domů. Je už v pohodě, ale doktoři jí naordinovali dva měsíce prázdnin,“ řekla zpěvaččina dcera Kateřina magazínu MF DNES Rodina.
„Zrušily jsme tedy koncerty až do konce roku, musí teď hlavně odpočívat. Zpívat ale určitě nepřestane,“ slibuje Kateřina, která magazínu poskytla rozhovor společně se svou slavnou maminkou.
Čtěte v magazínu Rodina DNESVelký rozhovor s Martou Kubišovou a její dcerou najdete v pátečním magazínu MF DNES Rodina spolu s tématem o poruchách spánku.  |
Marto, váš život se dvakrát zásadně změnil, poprvé v roce 1970, když vám režim zakázal zpívat, a podruhé v listopadu 1989. Jaké to bylo, když jste zase naskočila do rozjetého vlaku?
Marta: Byl to vážně životní kotrmelec! Měly jsme s Kačenkou zaběhnutý režim. Věděla, že každý den v půl páté – pokud jsem nebyla zrovna u výslechu – postavím za dveřmi tašky s nákupem na zem a začnu vařit teplou večeři, byly jsme na ně navyklé. Moc se jí nelíbilo, že se to změnilo, ale dovolila mi to. Strašně totiž snila o videu. Povídám jí: „Kačenko, když budu sedět v kanceláři, tak na něj ušetříme bůhví kdy, když budu zpívat, tak bude mnohem dřív.“ A desetiletá holčička rozhodla: „Tak teda zpívej!“
Kateřina: Taky jsem konečně viděla nějaké klipy z šedesátých let a pochopila, o čem to zpívání je. Do té doby mi nebylo moc jasné, co to znamená být zpěvačkou, znala jsem tehdy jenom Bartošovou a Patrasovou.
Marta: ... a ptávala se mne: „Maminko, která je krásnější?“ Odpovídala jsem: „Nevím, mně se líbí obě dvě!“
Spolupracujete na pořadu „Chcete mě?“, děláte mámě PR manažerku. Jaké to je, být neustále spolu?
Kateřina: A teď se ještě chystá cédéčko a připravujeme nový recitál pro Divadlo Ungelt, kde mamča účinkuje přes sedmnáct let. Kupodivu nám tohle všechno nestačí, a tak spolu jezdíme na dovolenou. Máme se rády a jsme tým!
Marta: To, že mě moje dítě všude doprovází a pečuje o mne, považuji za velkou výhodu. Až skončím se zpíváním, tak konečně napíšu knížku sama o sobě a Kačenka ji celou přečte a pomůže mi s ní. Byly už o mně napsané tři knihy, ale to byly takové „sebrané spisy“. Chci, aby to konečně bylo o tom, jak jsem život skutečně prožívala a viděla já sama. A Káťa je perfekcionistka, ta mi nic neodpustí.
Kateřina: Vždyť to mám po tobě! Už se ale těším, až mě to na stará kolena přejde. Stejně jako tebe.
Marta: Zjistíš pak jako já, že jsou důležitější věci v životě než srovnané věci ve skříni.
