Profesorka Anna Strunecká.

Profesorka Anna Strunecká. | foto: Michal Sváček, MAFRA

Hlídat éčka na obalech člověka nezachrání, varuje autorka Doby jedové

  • 173
Svými názory provokuje mnohé odborníky. Často jde proti letitým pravdám lékařů, expertů z potravinářského průmyslu i dietologů. Profesorka Anna Strunecká, někdejší šéfka katedry fyziologie a vývojové biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, však v rozhovoru pro týdeník Téma tvrdí, že některé potraviny člověku vyloženě škodí.

V populaci se objevuje stále více rakoviny. Je to podle vás důsledkem doby jedové? Lékaři tvrdí, že je to tím, že mají lepší diagnostické přístroje a dokáží zhoubné nádory odhalit daleko dříve, než to bylo kdysi.
Do jisté míry to může být pravda obojí. Podle mě je to ale spíše důsledek doby jedové. Je toho hodně, co na nás působí a co tu před padesáti lety nebylo. Za tu dobu se tak ohromně změnila technologie výroby potravin, že by bylo s podivem, kdyby se to na člověku nepodepsalo. Spousta látek vznikla s vývojem umělých hmot a obalových technik. Měli jsme snad před padesáti lety bábovku, která bude měkká tři měsíce?

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Titulka týdeníku Téma

Co si autorka bestsellerů Doba jedová a Doba jedová 2 myslí o konzumaci mléka? Co o bílém pečivu? A co o Coca-Cole? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma.

Souvisí to s tím, že kdysi babičky dokázaly udělat bábovku ze tří ingrediencí, kdežto nyní na obalu té kupované najdeme až 40 položek?
Může to vypadat nemoderně, ale moje rada je vrátit se ke sporáku a vařit ze základních surovin. Bábovku nemusíme jíst přece každý den a když už, tak ji můžeme upéct z pohankové mouky... Pokud chce člověk žít zdravě a zhubnout, tak musí radikálně omezit všechno hotové a jíst především zeleninu. I principy zdravého selského rozumu by však měly člověka udržet při zdraví.

Čeho by se měl tedy člověk zásadně v jídle vyvarovat?
Měl by si vytipovat množinu výrobků, které neškodí. A hlavně dát si pozor na glutamát, aspartam, umělá barviva, hliník (E173), nekupovat hotové pokrmy, slazené nápoje, sušenky a dezerty s náplněmi, které vydrží dlouho. To vše by člověk neměl jíst. A pak nemusí chodit po obchodech s lupou a hledat, zda jsou v potravinách nějaká éčka. Jako fyzioložka ale říkám, že lidské tělo toho hodně vydrží. Máme hodně obranných mechanismů. Jenže když je toho moc, tak je toho příliš.

To máte na mysli onen koktejlový efekt, kdy dojde ke koncentraci všeho špatného?
Když zkoumáte toxicitu látky, tak vždy jedné, aby byly výsledky jasné. Jenomže každá látka se může stát jedem – záleží na dávce. Látek kolem nás je 25 milionů, alespoň těch, které znají chemici. Éček máme 1 500, hormonálních disruptorů (látky schopné narušovat hormonální komunikaci mezi buňkami organismu, pozn. red.) asi tisíc a stovku prokázaných karcinogenů. Když si od každé z těchto látek budete brát trochu každý den po delší dobu, tak vznikne koktejlový efekt. Já jsem se ve svém výzkumu zabývala fluoridy a hliníkem a Američané se pořád dohadovali, kolik miligramů fluoridu mohou dávat do litru pitné vody. Jenomže když se k tomu přidá hliník, tak se milionkrát zvýší špatná účinnost. Ani výrobci potravin nevědí, co časem způsobí tím, že začali používat soli hliníku, aby pokrmy měly strukturu, měly barvu nebo byly sypké. A když hotové bábovky nebo sušenky obsahují příliš hliníku, tak může jít o zdravotní riziko.